pondělí 30. prosince 2013

Jak na nový rok...

Znáte to. Začíná nový rok, každý bude chtít ve svém životě praktikovat spoustu změn a vylepšení. Cvičení a zdravější životní styl je jedno z oblíbených předsevzetí. O tom, jak to někdo dodrží a druhý ne, o tom dnešní článek není. Tady nejde o to dělat si z takových lidí srandu. Jasně, posilovny jsou plné lidí, kteří tam páchnou jen první dva týdny a mnoho dalších věcí, které dokáží otrávit den. K tomuto pohledu na věc jsem značně skeptický. Víte, kdy jsem začal já? Kdy jsem si pravdu řekl, že ten den změním svůj přístup k životu, že je prostě čas na změnu? Bylo to 1. 1. 2012

Nějaká dovolená v roce 2011

Jo, takové hnusné klišé. Prostě přišel další rok, tak proč se nezačít měnit s ním? Jestli se mi to podaří, bude to fajn. Jestli ne? Na začátku o tom věděla jen moje přítelkyně. Té se sice vypracovanější těla líbí, ale není to na prvním místě (díky bohu, to by se mnou asi ani nezačala chodit). Takže by se nic velkého nestalo. Zase jedna z věcí, které se nevyvedly. A život půjde dál...

Bude to boj,
ale bude to stát za to.

Nikdy jsem si nedělal přehnané iluze. O tom, jak shodím několik kilo, jak budu cvičit, jak se změním. Takové velké cíle jsou bezcenné, dokud se k nim nezačnete přibližovat. A přibližování jde nejlépe, když si zvolíte menší cíle. Já první dva měsíce vlastně ani nechodil do posilovny. Hlavně jsem běhal, snažil se nějak zhubnout. A tady přišly i první chyby. Někdy mě trápil hlad a já se stejně nenajedl, protože jsem si myslel, že mi to ublíží. Nebo jsem svůj první protein pil bezprostředně hned po dokončení tréninku. Byla to samá bílkovina, 90%. Prostě blbosti, blbosti, blbosti. A víte co? Svět se nezbláznil. Buď mi někdo poradil, nebo jsem se dočetl, že se to má dělat jinak.

Po prvních 4 měsících

Tento článek nemá být o mně, sakra. Chci jen prostě napsat, že začít svou změnu klidně i 1. 1. není nic špatného. Hlavní je si dát splnitelné cíle a postupně se dostávat k dalším věcem. Ptát se, být klidně i stokrát za blbce, než abych něco pak dělal špatně. Budou tu lidé, kteří se vám budou smát, budou pochybovat a dělat si legraci. Tak na ně se rovnou vykašlete a na nic se neptejte. Ti vám neporadí. Z vlastní zkušenosti ale vím, že existují i slušní a informovaní, kteří se rádi podělí o své poznatky. Tam musíte směřovat své otázky a dotazy. Shodou okolnosti mi jich tu spoustu píše komentáře ke článkům a také píší své vlastní. :)

Pokud si ze sebe neumíte udělat srandu sami,
udělají to za vás ostatní.

Na závěr bych rád podotkl, že ačkoliv mám cvičení rád, rozhodně tím nežiji. Možná to tak v minulosti někdy bylo, ale teď už ne. Je to jeden z mnoha koníčků, které provozuji. Ze slova "zdravý životní styl" se stal prostě jen "životní styl". Cvičím, protože mě to baví. Chci ukázat, že i když člověk pracuje, má někdy velmi extrémní pracovní dobu, studuje nebo cokoliv jiného... že to prostě i tak jde. A nikdo mi nebude vykládat, že ne. Protože to mám zažité. A to samé přeji i vám, kdo se do toho chystáte skočit. Méně o tom mluvte, více se ptejte, dělejte a pak si pogratulujte. Neděláte to pro nikoho jiného než pro sebe. Uznání od okolí je sice fajn věc, ale věřte mi (hlavně v začátcích) toho moc nebude. Tak se nenechte odradit.



sobota 28. prosince 2013

Proboha už dost!

Už se mi o tom jídle pomalu i zdálo. A to je co říct. Většinou se mi zdají různé noční můry. Sny o jídle patří do stejné kategorie. Jsou Vánoce, takže se můžu vymlouvat na to. Je to jen jednou do roka. Další možnost výmluvy. Všechny jsem je využil. Do puntíku.

Návštěva babiček je dobře zakamuflovaná past na vnuka. Jak jednou přejdete práh jejich bytu/domu, tak končíte. Když ono to tak dobře voní. Pak vás připoutají řetězy k židli, nechají vám volné jen ruce na vidličku, nůž a popřípadě lžičku. Aspoň takhle mi to připadalo posledních pár dní. Taky má vaše babička bezedné hrnce plné jídla, nekončící mísy naskládané cukrovím a nápoje, kde v jedné sklenici je více cukru, než co normálně přijmete za týden?

Dej si, ono ti to neuškodí! Jsi hubený jak tyčka. Díky babi, tohle chce člověk po dvou letech cvičení slyšet. Dívej na ostatní, jak jim chutná. Ale ostatním je deset let, těm je úplně jedno, co sní. Koukej, brácha si taky pořádně naložil. Ale brácha je v objemu? Co že mu je?! Ale nic babi...

Dobře, teď už si trochu vymýšlím, ale v mé hlavě to nějak podobně vypadalo. Prostě horor, peklo, drama. Ale všechno to bylo hrozně dobré. Naložené maso, salát, cukroví a další hrozně zdravé věci, které si člověk o Vánocích dopřeje. Ale byl i losos!


Teď už je to o moc klidnější. Pomalu se vracím do starého režimu. Abych pravdu řekl, stejné množství jídla, jako jsem snědl za poslední čtyři dny, sním teď tak za dva týdny. Naučil jsem se jíst střídmě, s rozmyslem a právě proto na mě asi to množství zapůsobilo takhle. Před dvěma lety by mi to přišlo úplně normální. Bylo by to prostě jen "trochu víc jídla". Nom nom nom nom nom!!


A teď, když už nemám plnou pusu jídla a umaštěné ruce, se můžu konečně zeptat, co bylo pod stromečkem. Já dostal samé pěkné věci, to je jasné. Musím hrát trochu překvapeného, ale když je člověk celý rok hodný tak jako já... (:D) Co jste dostali?

My si s bráchou nadělili trochu netradiční dárek. A hnusně narcistický, sebechvalný a všechno. Ale prostě jsme to chtěli. Pověsíme to mamce někam, aby neustále věděla, že nás má. I když to asi ví moc dobře a nepotřebuje k tomu nějaké fotky. Rozměr 50 na 50, ještě přijde ořezat a hodit do nějakého rámečku.


A protože máme venku krásných 15°C, je to jako dělané na procházku. Se vším tím snědeným jídlem se nemusím bát, že by mě to odfouklo. Protože tam zase fouká jako blázen. Zajímavá zima. Tak si užívejte poslední dny roku 2013 a ať se daří!

úterý 24. prosince 2013

Šťastné, veselé a větrné!

Ahoj všichni,

dlouho byl klid a dlouho zase bude, ale aspoň dneska jsem si našel chvilku, abych tu něco napsal. Nečekám, že si to vůbec někdo přečte, protože o Vánocích má člověk spoustu jiných aktivit, než sedět u počítače. Naše dnešní aktivita byla celkem větrná. Abychom si aspoň trochu zacvičili, přikradli jsme se na hřiště, které bylo samozřejmě zavřené. Ale tiše, jak si tohle přečte školník, bude zle...



Jediný problém byl (je) vítr. Dneska tam opravdu neuvěřitelně fouká. Chvilku je to sranda, nechat se přetlačovat a běhat proti němu. Po chvilce se z něj ale stane hrozný otrava a dokud se neschováte, nezlepší se to. Ale když už jsme tam byli, tak se šlo cvičit. U shybů nás to rozhoupalo, pokusy o vlajku byly opravdu zábavné, protože jsme opravdu "vláli".



Co vám budu povídat, trénink celkově byl spíše jen taková sranda. O Vánocích to člověk nemá přehánět. Včerejší trénink v posilovně byl o poznání drsnější, takže se rozhodně neflákám. Jak si užíváte dnešní den vy? Já si jdu uvařit kafe, sednout si a zvednu se až k večeři. Tím končím. Tady se ozvu nejspíš až někdy ke konci roku, protože je toho naplánovaného nějak moc.

Chci vám hlavně popřát šťastné a veselé Vánoce. I když to počasí venku moc vánoční není, za chvilku bude tma a stejně nepůjde nic poznat. Spoustu krásných dárečků pod stromečkem a hlavně to oslavit v kruhu těch nejbližších. A nebojte si pořádně nandat toho bramborového salátu. Já na to myslím celý den!


pondělí 16. prosince 2013

Vánoce?

A je to tady. Zase po roce období plné sladkého cukroví, bramborového salátu a jiných pochutin. Celkem těžké odolat, co? Hrozně rád bych vám poradil, jak se vyvarovat nějakému tomu zhřešení. Jenže to by vůbec nesedělo k tomu, co teď dělám. Píšu článek a cpu se lineckým cukrovím.


Období mezi Vánocemi a Silvestrem je asi jediné, kdy je mi úplně jedno, co a kdy sním. Opravdu se nehodlám trápit a koukat na všechny okolo, jak si dávají cukroví, různé vánoční dobroty a klasickou štědrovečerní večeři. Budu si jíst, co budu chtít. A nikdo mě nezastaví!

On totiž ani není problém v tom, co vlastně sníme. Na čem opravdu záleží je to, KOLIK toho sníme! Jak se neumíte udržet a budete se cpát po kilech syrovým těstem (což já někdy umím), tak to asi nedopadne nejlépe. Pokud si nedokážete dát k večeři přiměřenou porci salátu, ale sníte celou misku, taky bude někde problém. To ale platí po celý rok, takže nic nového. O Vánocích je prostě jen trochu více lákadel všude okolo.

Já osobně přes vánoční svátky cvičení rozhodně nevynechávám. Právě naopak. Po hrozně dlouhé době budu mít konečně nějaké volno a čas pro sebe. Takže si budu cvičit, skákat, hopsat... co mě napadne. I proto mi nějaký volnější režim a sladké cukroví asi neuškodí. Asi. Co já vím, já na sobě změny nepoznám. Teda, pokud bych přibral deset, dvacet kilo, asi bych zpozorněl. Ale takhle? Já nevím. Jediné co vím, že jsem se ani nestihl zajít ostříhat.


Takže jsem se postupně dobral k tomu, že o Vánocích to není až zase tak jiné, jako jindy. Cvičím, jím, mám se fajn. Ujíždím na lineckém cukrovím (za to může mamka, ne já) a kávě. Dohromady to tvoří tak parádní kombinaci, že je škoda toho přes ty Vánoce nevyužít. Jak se připravujete na Vánoce vy? A jak se vůbec perete s tím jídlem a dobrotami? Nejjednodušší je to asi neřešit, ale je mi jasné, že ne každý to tak bude mít. Já se teď odebírám zase k učení, protože zápočtový týden je v plném proudu. A zatím neumím vůbec NIC! Kdo ten pocit zná taky? 



středa 11. prosince 2013

Z deníku studenta #4

Ahoj všichni,

taky máte tak dobrou náladu? Já teda všeobecně bývám málokdy naštvaný, ale dneska si uvědomuji, že mám opravdu podařený týden. Je to celkem v rozporu s tím, že právě teď probíhají všechny zápočty a do školy je toho milión. Ale co, to bylo vždycky. A vždycky se to nějak zvládlo. Možná mi to nebudete věřit, ale hodně energie mi poslední týden brala obava ze zápočtu z volejbalu. Pořádně ho hrajeme až teď, na vysoké. Na střední to stálo za nic a jen jsem si odnesl špatné návyky. Například u nahrávek a přihrávek. Kámen úrazu. Dnes se mi ale úspěšně podařilo zápočet splnit a tím jsem si zlepšil den o 100%.


V pondělí tomu předcházelo úspěšné splnění  zápočtu z gymnastiky. Co si budeme povídat, gymnastika takový problém nebyl. Test flexibility, shyby, šplh po laně bez nohou a gymnastická sestava. Pro někoho, kdo už skoro dva roky v kuse cvičí a naučil se ovládat své tělo žádný problém. Ale ti, co s tím třeba měli problém, se zase vytáhli ve volejbale. Tam jsem byl za neuměla já. Byl, už nejsem! Nebo aspoň ne až tak strašný. A pohodový den nekončí. Kromě učení anatomie (což by mi jindy vadilo, dnes ne), mě dnes o půlnoci čeká premiéra Hobita. Jako velký fanoušek Tolkiena se nemůžu dočkat. Už ať tam sedím.

Hezky mi vychází i posilovna. Zatím jsem byl každý den. Ono je to lepší, než být doma a učit se na zápočty. To počká. Dal jsem si po dlouhé době trochu silovější tréninky a bylo to znát. Další den bylo svalstvo nějaké unavené a nechtělo spolupracovat. Ale muselo. 


A tak nakonec spolupracovalo. Dokonce jsem si musel do školy vytvořit i nějakou tabulku příjmu/výdeje energie. V pondělí jsem přijal okolo 14 000 kj a vydal asi 16 000 kj. Nechápu, jak to někdo může počítat každý den. Ale obdivuji to. Já bych se zcvoknul po pár dnech. 

A hrozně rychle to letí. Ještě nedávno jsem tu psal informace o tom, jak probíhá moje příprava na přijímačky. A příští týden už končí první semestr. Snad budu pokračovat v rozběhlém tempu a zakončím to úspěšně. Nebo něco klasicky pokazím. Ale to bude řešit budoucí David. Já jsem v klidu. Co vy, studenti? Jak probíhají vaše poslední dny ve škole? 


pondělí 9. prosince 2013

Jak jsem cvičil a jak cvičím břicho?

Teď zapomenu na všechny záda, bicepsy a ramena. Dnes to bude jen a jen o břichu. Se svým jsem celkem spokojený, protože je zpevněné a jeho pravidelným cvičením se mi tam ani neusazuje přebytečný tuk. Abyste pochopili, jídelníček mám teď hodně volný. Může za to práce a škola (zápočty, moc zápočtů). Nějak se mi nechce vymýšlet a kombinovat, takže to pak vypadá dost monotónně. Ale účel to plní, tuk se nikde nechytá. A není to jen díky tomu jídlu.


Abych mohl dát za pravdu tomuto obrázku, musel bych mít v kuchyni i nějaké to fitcentrum. Nebo aspoň žebřiny, podložku a nějaké závaží. O tom, jak jím, to tu čtete pořád. Znáte moje návyky a to, čemu já říkám "normální strava", může pro někoho být úplná utopie. Tyto návyky si vytvoříte jen jejich dodržováním. Není to jednoduché, ale výsledek za to stojí.


Nikdy jsem nestál o vypracované břicho bez zbytku těla. Vypadá to divně, je to "nedodělané" a vůbec. Proto připomínám, že je nutné se soustředit na každou svalovou partii a neupřednostňovat jednu jen proto, že je to v módě. Jednotlivé části těla fungují jako celek. Když bude jedna část značně převyšovat ostatní, nebude to k ničemu dobré. 

Břicho je v prvé řadě hrozně nevděčné. Bolí to, nejde to, trvá to. Člověk už pak neví, jakým směrem by tu sklapovačku udělal, aby to mělo nějaký efekt. Proto jsem hned na začátku zvolil taktiku "co bolí, to roste" a trápil břicho ABS rutinami. Můžu říct, že to je jedna z věcí, na kterou nedám dopustit. Tyhle "kruhové tréninky" břicha se mi osvědčily naprosto dokonale. A s pravidelnými obměnami jsem je cvičil asi rok v kuse. Tady je jedna z nich, zbytek je k nalezení zde na blogu a na YT kanále.


Časem ale všechno omrzí, proto jsem už vyzkoušel dalších několik způsobů, jak cvičit břicho. Závěr ze všech možných tréninků mám ale jen jeden. Abych z tréninku břicha něco měl, musí to být dlouhé a intenzivní cvičení. Dlouhým cvičením mám na mysli deset minut. To je ten ideální čas. A intenzita se odvíjí počtem cviků, opakování a jejich náročností. Já si poslední dobou oblíbil číslovku 20. Tak dělám 20 opakování. Takový můj trénink břicha vypadá nějak následovně.

sklapovačky na šikmé lavici 20x 
přehazování kotouče (ze strany na stranu) na šikmé lavici 20x
 - tohle opakuji 3x bez přestávky a pak druhé kolo cviků
zvedání nohou na hrazdě 20x
plank pozice 30s
 - znovu opakuji 3x bez přestávky

Jen takové nastínění, že je to opravdu bez přestávky (jen mezi změnou stanoviště se člověk může vydýchat). Po takovém cvičení mám pocit, že to břicho i něco dělalo. Obyčejných sklapovaček můžu dělat stovky a ten pocit tam není.


A takhle, jak je to napsané, pak můžu kombinovat prakticky jakýkoliv cvik. Je důležité si to rozvrhnout i podle složitosti. Necpat ten nejtěžší cvik až nakonec, protože to tělo nezvládne. A je škoda ty série zkracovat, nebo nedodělat. 

Vím, že se blíží zima, a spousta lidí bude mít nějaké břicho v paži. Já se ale snažím držet si ten svůj standard. Minulý rok to tak bylo, takže na to jen navážu. Nemám zájem se pak na jaře lopotit s nějakým tukovým obalem. Na druhou stranu tím ale nechci říct, že je takový způsob špatný. Ti, co to tak dělají, vědí proč. Tohle je ale ta moje cesta. Cvičte hlavně tak, aby vás to bavilo. 

Cvičíte břicho na začátku nebo na konci tréninku? A jak? 

David

středa 4. prosince 2013

Intenzivní full body tréninky

Ahoj všichni,

nevím jak vy, ale já když nestíhám a plán nejde podle plánu (skvělá věta), tak si dám trénink celého těla. Nechci to totiž nijak kouskovat na jednotlivé partie s vědomím, že na zbytek třeba nezbude čas. Full body je v tomto případě skvělý parťák, protože ani jedna svalová partie nezůstane na ocet a nebude ostatním závidět. Závist je totiž špatná vlastnost, jak u člověka, tak u svalu.

Vytvořit takový trénink zabere dobrých deset vteřin. V podvědomí mám hlavní svalové partie (záda, ramena, hrudník, biceps, triceps, nohy a břicho). Je celkem jednom v jakém pořadí to budete cvičit, ale chce si to rozvrhnout tak, aby na všechno byla energie. Nechcete přece nějakou svalovou partii cvičit na úkor jiné. 

Jako příklad uvedu dnešní trénink, který se skládal z jedné supersérie na každou partii. Záda (stahování kladky za hlavou + zvedání jednoručky v kleče), ramena (military press + zvedání kotouče před sebou), hrudník (tlaky na rovné lavici + pullover), biceps (zvedání jednoruček v sedě (střídavě) + zvedání jednoruček ve stoje (najednou)), triceps (zvedání činky za hlavou + úzké kliky), břicho, nohy (předkopávání + výpony lýtek + výpady s jednoručkama).

Je toho tak akorát. Tak akorát na 45-50 min tréninku. Zvykl jsem si mít minimální přestávky, protože si pak trénink více užiju a má větší intenzitu. Každý cvik jedu dvakrát po 15 opakováních, přičemž se v té druhé sérii snažím zvedat váhy a třeba těch opakování udělat jen 12. Je třeba mít v oku váhy, které vám dělají/nedělají problém, ať pak nezvedáte moc lehké nebo naopak těžké závaží. 

Co se týče výběru cviků, je to na vás. Já si rád zaimprovizuji, dávám k sobě ještě nevyzkoušené cviky a různě obměňuji. Někdy se podaří dobrá kombinace, někdy slabší. Z dneška si třeba nemohu vynachválit ramena, tam jsem to cítil velmi intenzivně. Slabší už byl triceps, ale to je způsobeno i tím, že ve školní posilovně se toho na triceps moc dělat nedá. Břicho jsem nevypisoval, tomu budu v brzké době věnovat zase celý článek. Takže sledujte. 

Jinak si držím klasickou vánoční formu, už se třesu na linecké cukroví a nemůžu se dočkat bramborového salátu!


Mějte pohodovou středu,

David

čtvrtek 28. listopadu 2013

Soustředěnost, vyrovnanost, pohoda

To jsou tři velmi důležité aspekty, které já osobně při cvičení podceňovat nemůžu. Psychická pohoda je u cvičení stejně důležitá (ne-li důležitější) jako fyzická. Pokud je něco v nepořádku, odvíjí se od toho spousta věcí, které pak třeba mohou cvičení dělat nepříjemným, nebo ho i znechutit. A kdo se pak tomu má věnovat, když ho to nebaví? Proto si dejte velký pozor na to, s jakou náladu se do cvičení pustíte. Zní to možná zvláštně, ale po dvou letech už mám vypozorováno, že jak to nebaví mě, nebaví to ani stroje a činky. A potom se z návštěvy posilovny stane jen zbytečně strávený čas v místnosti, kde je hodně zpocených lidí.

Být psychicky a fyzicky dobře naladěn by vás nemělo vyčerpávat. Pokud to nebude výsledek přirozeného procesu vaší celkové pohody, je to k ničemu. Člověk pak myslí na spoustu jiných věcí, než by měl. Najednou jsou všechny problémy hlavním tématem myšlenkových pochodů a až po deseti minutách zjistíte, že na stroj, na který jste se posadili, se mezitím vytvořila fronta. Vy pak máte na triku špatnou náladu ostatních cvičenců v posilovně, protože jste jim právě teď narušili jejich plán. 

Tímto nechci říct, že když si ráno skopnete malíček a budete naštvaní, nemáte jít cvičit. Jen je dobré si uvědomit, jestli má cenu se namáhat, pokud se budete během cvičení soustředit stejně na něco úplně jiného. Jestli se jdete do posilovny uvolnit, hodit problémy za hlavu a všechny negativní myšlenky potlačit, tak jen do toho, tak je to správně.


Pokud se někdy mračím, v posilovně se to většinou nezlepší. Na pročištění hlavy a celkovou pohodu mi pomáhá hlavně běh. S tím, že si do uší musím pustit nějakou tu muziku. Bez ní to jde taky, ale nejsem na to zvyklý. Když běžím, tak řeším jen jednu věc. Aby mě tu v Ostravě nic nezajelo. Někdy je to fakt problém. Jinak jdou všechny myšlenky úplně pryč a zůstává pouze pohoda. Poslední dobou ještě zmrzlý nos, na to ovšem nemají vliv myšlenky, ale grónské podnebí.

Takže pokud vyrážíte cvičit, nechte všechno špatné doma. Ať si to užijete a má to nějaký smysl. Já nevím jak vy, ale já chodím do posilovny hlavně cvičit a dát si pořádně do těla. A když mám v hlavě kolotoč myšlenek, realizuje se to celkem špatně. Zvládáte cvičení i ve špatném rozpoložení? Nebo jste na tom stejně jako já? Možná budu výjimka, jeden z mnoha, kterému se ze špatnou náladou cvičí prostě špatně. A nebo taky ne. Já mám jednu výhodu. Špatnou náladu mívám velmi zřídka. A k dnešnímu sluníčkovému článku pořádné objetí!

středa 27. listopadu 2013

Studentské prostřeno #3

Další článek z prostředí mého stolu. Nejsou to nijak skvěle upravená jídla, ale prostě obyčejné věci co si vařím a jím. Nejde tu ani tak o poznávání nových jídel, ale spíš ukázku toho, že není třeba s jídlem nějak blbnout.

Vaječná omeleta s bramborem a uzeným masem


Rychlovka (kromě uvaření brambor). Všechno nakrájet na kostičky, hodit na pánev, rozklepnout do toho pár vajec a máte hotovo. Pokud máte čas a chuť, zelenina je celkem na místě. Jím jako večeři.

Špagety s krůtím masem a sýrem


Když se na tu fotku teď podívám, vypadá to spíše jako mísa nastrouhaného sýra. Příště to vyfotím ještě před posypem. Jím jako oběd / potréninkové jídlo. Jo a klidně si tam dám KEČUP když mám chuť!!!

Mix toho, co bylo doma


Když po celém dni ve škole, kde pořádně nic nejíte, přijdete domů... Tak máte hlad. A protože máte velký hlad, nestačí vám jeden plátek masa a trocha zeleniny. Tak k tomu ještě nějaké semínkové pečivo s kladenskou. Jím jako večeři.

Ovesná kaše


S čokoládou, jablkem (nebo jakýmkoliv jiným ovocem) a třeba ještě posypat kokosem. Nejlepší snídaně na světě. Levná, rychlá, chutná, výživná. Hlavně díky tomuto jídlu pak nemusím dopoledne řešit hlad. Jím jako snídani.

Krupicová kaše


Tak si trošku zamlsáme. Krupicová kaše, kousek másla, granko a banán. Taková nenápadná kombinace, dohromady moc dobrá. Když se teď dívám na tu fotku, mám na ni zase chuť. Jím jako potréninkové jídlo.

Vím, že to nejsou skvěle nasvícené fotky a někdy to vypadá, jako bych to fotil v botníku. Ale věřte, že až budu mít k dispozici lepší fotící zařízení, vše se změní. Do té doby budeme muset koukat na takové fotky. Už tak mi dělá problém si vzpomenout, že bych to, co přede mnou leží, mohl vyfotit. Ale tento týden se dařilo.

pondělí 25. listopadu 2013

Nedělní třífázovka

Včerejší den byl ve znamení pohybu. Někdy si říkám, který den v mém životě není, ale to je vedlejší. Teď jde o včerejšek. Byl totiž trochu odlišný. Začalo to hned z rána, protože jsem si k snídani NEDAL OVESNÉ VLOČKY! Ten šok, hrůza a zděšení. Úplně to ve vašich tvářích vidím. Protože byla doma dobrota a já ji prostě musel vyzkoušet, dal jsem si snídani šampiónů. Po Nesquiku se roste a to já už nechci, takže je tohle skvělá alternativa. Ale včera a dnes mi stačilo, vracím se zpět k ovesné pohodě. Přece jen to zasytí tak o 10000000% více. Ale bylo to dobrý, moc. Jedli jste to někdo?


1 fáze - nohy
Po již zmíněné snídani jsem se vydal do fitcentra. Protože si ve škole nemůžu zacvičit dřepy (není tam volná osa), tak to bylo jasné. Škoda, že mě po těch dvou měsících bez dřepů chytaly takové křeče do hamstringů. Ani tam nebyly takové váhy. 100 kg dřepuju bez problému, tak mě to celkem zklamalo. A protože jsem hrozně nerad zklamaný, zbytek tréninku byl ve zběsilém tempu. Žádné křeče už nepřišly, takže se dnes bojím každého vstávání, jak mě ty nohy bolí.

2 fáze - kliky
Odpoledne přišla na řadu druhá fáze tréninku. Šlo o různé variace a kombinace kliků. Ať už druhů nebo počtu opakování. Jako, dělat půl hodiny v kuse kliky není žádná sranda. A taky mě z toho něco bolí na hrudníku a nemůžu se pořádně nadechnout. Ale to jsou malé věci. Napumpovalo to parádně a hrudník ani ramena nemusely nohám závidět ten ranní trénink.

3. fáze - běh
Večer pak přišel na řadu klasický výběh. Nefungují mi sluchátka (teda, funguje jedno, což je v podstatě to samé). Takže se mi ani moc běhat nechtělo. Bez té muziky to není ono. Hrůza, jak si člověk na něco takového zvykne. Ale nakonec to nebylo tak špatné. Musím využít toho, když můžu běhat tam u nás, protože v Ostravě je to jak v plynové komoře.

Tahle třífázovka nebyla plánovaná. Dokonce jsem si spíše chtěl dát takový "volnější den". Tomu pohybu potom odpovídalo i jídlo. Jde na mě mikulášská nálada a hrozně mi chutnají perníky. Úplně obyčejné s ovocnou náplní. Tak jsem včera snědl čtyři. Ups. Celkově se nám blíží Vánoce a já můžu s klidem říct, že se těším. Na všechno cukroví (i když jím prakticky jen linecké, ale ve větším množství).

středa 20. listopadu 2013

Studentem nějaký ten pátek

Uteklo to jak voda. Dnes je to už nějakých 9 týdnů, co studuji na Ostravské Univerzitě tělovýchovu a český jazyk. Celkem hodně se mi změnil celý režim, na všechno je méně času, ale to neznamená, že to nejde. Čas není výmluva, to už jsem tu psal několikrát. Takže si nedovolím se na něj vymlouvat.

Chtěl bych se zmínit o tom, že moje návyky nemůžou být zase až tak odlišné od ostatních lidí. Aspoň těch, co sportují. Klidně jen pro radost (jako já). Nedržím žádné přísné stravovací návyky, ani se teď neřídím dle nějakého cvičebního plánu. Tohle všechno jsem dělal, když byl klid. Něco mě sice opustilo už tehdy, ale aspoň z větší části to tak bylo. Teď se mi časový rozvrh mění z hodiny na hodinu, takže něco naplánovat, to je nadlidský úkol. To opravdu moje večeře vypadá tak odlišně? Já si to nemyslím.


Tyhle věci, jako je pečivo (samozřejmě ne bílé), šunky, sýry, margaríny, sem tam nějaké to sladké pečivo, ovoce, zelenina, méně často už maso a ryby (ale taky), ochucené tvarohy (protože ty normální do sebe odmítám cpát, aspoň ne samotné), tousty, krupice a já nevím co všechno... Je to opravdu něco zvláštního? Není. A něco takového mi úplně stačí. Tohle je pro mě jídlo, které mě zasytí, CHUTNÁ MI (což je velmi důležité!) a tím pádem splní svůj účel. Navíc je to jednoduché a rychlé na přípravu, když toho má člověk hromadu do školy, tak to může klidně sníst u toho a nemusí nic řešit. 

Cvičení je od doby studia sice nepravidelné, ale o to zábavnější. Člověk se na to více těší (i když jsem měl za to, že to nejde) a užívá si to. Několikrát jsem se zmiňoval o našem školním fitcentru. Malé, ale účelné a dostatečně vybavené. K tomu skoro zadarmo. Tady není co řešit, nevyužít takové příležitosti by byl hřích. Předevčírem jsem měl dokonce tu možnost udělat pár kvalitnějších fotek, než tu dávám já z toho mého předpotopního telefonu.


I když na sobě člověk pozoruje změny těžce (vidí se každý den a rozdíly jsou pak minimální), fotky mě aspoň pomáhají se trochu zorientovat v tom, jestli něco nedělám špatně nebo mi třeba nesvědčí zavedený režim. Tyhle fotky jsou dva dny staré, takže to beru jako aktuální formu. Tu si já osobně nedovolím hodnotit. Pro mě je důležité, jak se cítím. A cítím se fajn. Ostatně to můžete vysledovat na dalším obrázku. V hlavě prázdno, na duši klid.


Tohle asi k tomu jak se projevilo to nepravidelné cvičení a stravování. I když je nepravidelné, pořád není špatné a to je hlavní. Aspoň podle mě. Nějak se mi zatím daří nesklouznout k nějakým sladkostem a podobným věcem. Kafe je něco, čemu se nevyhnu a nevím, jestli se toho někdy zbavím, ale nikdo není dokonalý. Tuhle věc si prostě zatím nechám. A ještě spánek. Toho by podle všeho taky mohlo být více, ale když mně to stačí. Jak dlouho spíte? Mě se daří spát v rozmezí 4-6 hodin denně.

Nekecat, nekoukat, makat! :D
Já tímto příspěvkem chtěl hlavně naznačit to, že není třeba všechno až tak vyhrocovat. Samozřejmě, že ty návyky už mám nastavené trochu jinak a mnohé věci mi přijdou normální, i když to pro jiného může být nepochopitelné. Ale to k tomu patří. Zase úplně zadarmo to taky není. Hodně důležité je ale i to, jak to máte srovnané v hlavě. Taky jsem blbnul, bláznil, vymýšlel nejrůznější kombinace všeho možného. Tomu se člověk vyhne jen těžko. Teď si s klidem řeknu, že nejsem žádný kulturista, ani fitnessák, abych to cvičení dnes nemohl vynechat. Nebo si nemohl dát to, na co mám chuť. 


Cvičení není povinnost, ale zábava.

P.S. Díky za pochvaly nového vzhledu blogu.
P.P.S. Odebírání novinek emailem v portugalštině (nebo co to je) si tu nechám. Je to taková exotická vsuvka.

pondělí 18. listopadu 2013

Studentské prostřeno #2

Další várka úplně obyčejných jídel, které ale splní svůj účel na sto procent. Nejsou to žádné kulinářské speciality, ale jde o to vám ukázat aspoň něco z mého obyčejného jídelníčku.


Tohle je zrovna sacharidová bomba v podobě malinových knedlíků. Po cvičení ideální záležitost, na večeři bych už si to asi nedal. Jsou hrozně malé a člověka to zasytí jen na krátkou dobu. Takže kromě toho, že je to dobrý a sladký, na tom nic není.


Pšeničné tousty se šunkou a sýrem, někdy i s trochou kečupu nebo rajčat. K tomu zelenina a večeře je na světě. A opravdu to dokáže zasytit. Bílé tousty už bych nejspíše nesnesl, takže je tohle vítaná varianta.


Míchaná vejce se šunkou a okurek - ten cpu všude hlavně proto, že je ho tu prostě hodně a přece to pak nebudu vyhazovat. Počet vajec je většinou tak 5-6. Ideální počet a podotýkám, že jindy než na večeři bych si to nedal. Ne, že by to bylo během dne špatné, ale už to mám v hlavě tak nějak nastavené.


D'Artagnan a tři mušketýři aneb nejoblíbenější svačina už hrozně dlouhou dobu. Tvaroh Milko smíchám s půlkou obyčejného tvarohu a tohle si dám na svačinu nebo na večeři. Je mi to jedno. I v tom nejvíce přísném období jsem tohle večeřel a nikdy mi to neuškodilo.


Buchty, bábovky! Království za ně! Jsem velkým fanouškem všeho sladkého pečeného (suchého). Před nebo po cvičení či dopolední svačina. Bohužel se mi do mé svačinové krabičky vlezou jen čtyři kousky. Ale i tak z toho mám vždycky radost.

Jím jako každý jiný člověk. Je fakt, že si na oběd do mekáče nezajdu a kdybych každý den nechodil kolem nákupních center, ani o jeho přítomnosti nevím. Tady jde ale hlavně o to, že člověk se může stravovat normálním způsobem, něco k tomu samozřejmě dělat a funguje to. Nejsem kulturista, ani účastník nějakých jiných soutěží. Jsem student, který se chce levně, dobře a hlavně zdravě najíst. Tak se s tím musím poprat.

Co vy, taky se perete podobně?

středa 13. listopadu 2013

Z deníku studenta #3

Ahoj všichni,

chtěl jsem napsat něco motivačního, něco co by vám vlilo energii do žil a pomohlo překonat ten dnešní chmurný den. Nějak z toho ale sešlo, na sepsání motivačního článku mi dnes chybí motivace. A na rozdíl od ostatních, tohle počasí mám rád. Zvlášť, když jsem doma a mám volno. Nebo spíš dělám celý den věci do školy. Ale to je vedlejší. Není to práce. To je ten hlavní rozdíl. Mám tu hned dvě strany studia. Nahoře je ta sportovní, dole jazyková. Obě jsou fajn.


Sice mi to dnes zabralo celé odpoledne, ale v žilách mě hřeje vyhlídka volného víkendu. Po čtyřech měsících!!! Od července jsem ještě nic takového, jako je volný víkend, neměl. Takže chápete, proč jsem ve velkém očekávání. Sice to bude zase hlavně škola, ale aspoň trocha času vyjde i na jiné věci. Třeba cvičení.
Tento týden jsem byl zatím jen dnes. Včerejší večerní výběh byl fajn, ale není to posilovna. Do konce týdne hodlám cvičit intenzivně. Ať nezlenivím.

Před a po výběhu. Jde to poznat? Klasika.
Čepice od hodné spolubydlící a mikina, aby mě bylo vidět.
Začíná být venku pěkně chladno.
Je mi jasné, že informační hodnota tohoto článku je nulová, ale brzy se chystám zase sepsat něco chytrého. Všechno bude. S jídlem jsem na tom teď velmi dobře. Jím nepravidelně, jak dostanu hlad, ale aspoň je to opravdu jídlo a ne jen kusy pečiva (nic proti nim, kolikrát mi zachránily oběd). Že bych to mohl i vyfotit si vzpomenu pozdě, většinou po jídle. Ale na inspirace ohledně jídla jsou mnohem lepší blogy. Takže šup tam. Mě to baví vždycky jen chvilku. A když mě něco nebaví, nemůžu to dělat. To už víte.

Mějte se parádně.

David

pondělí 11. listopadu 2013

Jedna z mých neřestí...

je kafe.

Zbavil jsem se touhy po smažených věcech, hamburgrech, polotovarech z různých rychlých občerstvení a podobně. To všechno proběhlo celkem bez problému a nemám potřebu tyto věci nadále vyžadovat. Co už je ale horši a zbavit jsem se toho zatím nedokázal, je moje "závislost" na kávě. Kafe piju už hrozně dlouho. Nepamatuju se, kdy to začalo, ale rozhodně by se nic nestalo, kdyby to bylo později. Trochu to souviselo s tím, že jsem v útlejším věku rád proseděl celou noc u počítače a kafe mi pomáhalo to vydržet. Takhle nějak k tomu, proč vůbec kafe.

U cvičení se mi kafe taky hodilo. Kofein mi (asi) fungoval jako stimulant a před tréninkem to vždy byla jasná volba. A ještě většinou je. Navíc mi to pomáhalo se zbavit pocitu hladu. Ale to bylo minulý rok, teď už mě tyhle věci netrápí. Šálek kávy byl/je příjemný společník, ať už se děje co se děje. Párkrát jsem zkoušel to omezit, nebo ho nepít vůbec. Dopadlo to... No, moc to nedopadlo, protože i u tohoto článku si kafe dávám. On takový šálek kávy jednou za čas asi nebude špatný, že? Jenže to mi nestačí.


Průměrně si dám kafe tak třikrát během dne. Ráno je to samozřejmost, prostě vstanu, udělám snídani, pak vařím kafe a takhle každý den. Rutina. Když mám během dne čas, uvařím podle chuti další, nebo to řeší automat ve škole. Tam je kafe na(ne)štěstí celkem chutné a za pár kaček. Když přijdu večer domů, obvykle dám vařit vodu na třetí a snad i polední. Lépe si mi pak třeba učí. To mám vyzkoušené.

zdroj: gastroplus.cz
Kofein jako takový se mnou už nedělá vůbec nic. Jsem schopný si v devět večer uvařit kafe, vypít ho a do deseti minut usnout. Přemýšlím, že by nebylo od věci koupit aspoň kafe bez kofeinu. Třeba až doberu to, co mám teď. A co vůbec piju? Pokud to není nějaká dobrota z Oxalisu, kde jsem si teď navykl kupovat kafe celkem často, tak obyčejný rozpustný Velvet, nebo jiné kafe tohoto typu (Crema apod.). Tohle bude asi všem jasné, ale stejně to doplním - kafe nesladím. Jak má kafe jinou, než hořkou chuť, je to pro mě hnusná břečka (promiňte mi ten výraz), která se nedá pít. Navíc cukr není látka, které bych potřeboval nadbytek. Když už, dám si do kafe trochu mléka, ale to jen do těch obyčejných.

zdroj: oc-sestka.cz

Jak jste na tom s kávou vy? Pijete, nepijete? A když, kolik a jaké? Nechci tu být sám, kdo si na ni vytvořil takovou menší závislost. Pyšný na to nejsem, ale když tu píšu o věcech, které dělám dobře a vím to, musím napsat i o něčem, co už tak fajn není. A vím to. Ale to je tak vše, co s tím doteď dělám.

pátek 8. listopadu 2013

Upper body pump


Dnes žádný obecný článek o tom jak improvizovat, jak cvičit, dýchat nebo žít. Dnes je tu ukázka tréninku, který jsem jel dnes ráno a musím říct, že dal pořádně zabrat. Fotka je vyfocena v průběhu tréninku.


Princip tréninku je jednoduchý. Máte před sebou tři kola, které musíte splnit. Časově limitování nejste, ale je fajn to vecpat do nějakého rozumného intervalu a neulívat se. Každou partii procvičíte třemi cviky, ale ty nepůjdou hned po sobě. Takže odcvičíte celé tělo po jednom cviku a pak se vrhnete na druhé kolo a zase znovu. Nejde tu o zvedání maximálek, ani trhání rekordů. Váhy nakládejte s rozumem, ať zvládnete patnáct opakování (v první sérii určitě). Na druhou stranu, nenakládejte si zbytečně lehkou zátěž. Tohle je kapku složitější trénink a tak trochu se od cvičícího čeká, že bude vědět, jak na tom u kterého cviku je. V druhé sérii se nic nestane, pokud bude opakování trochu méně (když si naložíte větší váhy), ale snažte se vydržet co nejvíc. Ať to stojí za to.

Tak si můžete vzít inspiraci a třeba trochu okořenit ten váš trénink. Já byl po tomhle celkem vyřízený.

čtvrtek 7. listopadu 2013

Improvizace aneb když to není připravené

Je velmi přínosné mít napsaný nějaký trénink, řídit se podle něj a dodržovat ho. Na to není nic špatného a nemůže vám to ublížit (pokud je ten trénink sestavený správně). Co když ale okolnosti stojí proti vám a je třeba improvizovat? Dokážete to? Vymyslet si funkční, rozmanitý a zábavný trénink tzv. na koleně těsně před cvičením? Pokud se vám něco takového nemůže stát, v pohodě. Jste ve výhodě. Já v ní taky byl, až do července tohoto roku. Teď je ale situace trochu jiná.

Pojďme se na to podívat z různých hledisek. Je třeba si dobře rozvrhnout, jaké partie se budou cvičit. Jestli jedna, dvě, nebo celé tělo. Tohle by mělo vycházet z ostatních dnů v týdnu. Ať necvičím třikrát do týdne jen paže a zbytek těla odpočívá. To je blbost. A určitě každému jasná. Hned potom, jak vyřeším dilema co cvičit, není problém začít vymýšlet trénink. Je to částečně způsobeno tím, že už cvičím nějaký ten pátek. Zásoba cviků je tedy hodně vysoká. Ale ani taková zásoba vás neuchrání před chybami, které mohou nastat. No, neberte to jako chyby. Berte to jako věci, které mi přijdou nesmyslné a nepoužitelné.

Vždycky jsem zastával názor, že sval je třeba procvičit ze všech možných stran a úhlů. Proto mám také v tréninku radši více cviků a volím rychlejší tempo, abych to stihl. Je to věc, která mě baví. Jak trénink nebaví a leze na nervy, končím. U toho nevydržím ani chvilku. Naštěstí už vím, co mě baví a co ne. Pak nic nebrání vymyslet kam zalezu, nebo jakou činku chytnu do ruky jako první. A už v tomto okamžiku to v hlavě šrotuje a plánuje další cvik.


Hrozně rád střídám obyčejné série ze supersériemi. Začnu třeba obyčejnou sérií, nějakým komplexním cvikem na danou partii (hrudník - bench, záda - shyby, biceps - zvedání olymp. činky) a potom supersérie. Supersérií trénink nikdy nezačínám, protože i když nejsem fanoušek rozcviček a přílišného protahování (ve fitku), tak nějaká ta série s "žádnou vahou" nebo jen hodně lehkou proběhne vždy. Mám své tělo rád a nechci se zranit. Po supersérii - !!!která je mimochodem tvořena dvěma cviky a každý procvičuje opačnou (jinou) část svalu!!! - pak zase zařadím sérii obyčejnou. Například. Klidně tam můžu hodit další supersérii, klidně na jinou partii (záleží, co je ten den v plánu cvičit, viz začátek článku). Tyhle různé kombinace ale musí mít nějaký smysl. Nebudu cpát nejvíce silové cviky až někde nakonec, kdy je tělo vyčerpané a nemá sílu. Stejně tak nebudu do supersérie rvát dva velmi podobné cviky, kdy zbytečně přetěžuju jednu část svalu a jinou necvičím vůbec. 




Tyto tréninky mají jednu obrovskou výhodu. Nikdy mě nepřestanou bavit. Opravdu teď nikde žádný tréninkový plán rozepsaný nemám, do fitka chodím konečně bez sešitku a nemusím řešit, jaký cvik následuje. Ale pozor, i ten způsob (se sešitkem) si nemůžu vynachválit. Já se tu nesnažím jeden způsob před druhým nějak vyzdvihnout, nebo shodit. Jen ať vidíte, že to teď zase dělám trochu jinak. Jediné, od čeho se snažím odrážet, je nějaká vize o tom, jaká partie se ten den bude cvičit. Pondělí - záda, ramena, úterý - biceps, triceps, středa - nohy, hrudník. Ale ani to se někdy nepodaří dodržet a pak je to improvizace se vším všudy. Co vy, máte trénink rozepsaný a cvičíte podle něj, nebo si rádi zaimprovizujete? A pokud jste pilní a máte čas si cvičit podle rozvrhu, dokázali byste v případě potřeby změnit/upravit trénink tak, aby stál za to a bavil vás?

pondělí 4. listopadu 2013

Z deníku studenta #2


Ahoj všichni.

Ráno jsem si dal do nosu. Ovesná kaše jako vždy, ale tentokrát ještě doplněna Míša řezy.


Ale zasloužil jsem si to. Hned ráno byly v plánu záda a ramena + ve škole gymnastika. A to už je dost pohybu. Taky mi v tom všem pomohla vanilková kola, protože jsem jí nějak přišel na chuť. Aspoň jednou měsíčně si tu půl litrovku koupím. Přes den potom nějaké to pečivo a konečně "poloteplá" večeře. Tu mám i vyfocenou. Hotovo asi za deset minut a člověk se u toho stihne i osprchovat.


Co jiného dát do rubriky "já", než sebestředný výkřik do tmy. A třeba nějakou tu aktuální fotku. Kdysi jsem to dělal pravidelně, ale pravidelnost má u mě nepravidelný vývoj a pak to tak dopadá. Dneska bylo ráno úplně prázdné fitcentrum a to znamená jediné. Možnost focení bez divných pohledů lidí okolo. Tak jsem se teda blejsknul, ať mám něco na památku. Spíš je to zase taková "kontrola" jestli nekynu a podobně. Pro klid v duši. Moc se nevážím (nemám kde) a jediná váha je tedy zrcadlo. A ta nejlepší váha.




















Takže si ukládám do deníčku a připisuji, že tohle byl listopad 2013. Já na sobě teda zlepšení/zhoršení pozorovat nemůžu, protože se vidím každý den a tak nějak se mi to ztrácí. Ale snad to není žádná hrůza. Taky chodím cvičit sám a těch pitomých fotek v zrcadle se asi nezbavím. Třeba někdy najdu pařtáka/parťačku. Zatím ale pusto.

Užívejte si pondělí

David