neděle 24. února 2013

Štefan, Luděk - aneb cvič, aby si tím nezatěžoval ostatní

Štefan i Luděk cvičí. Každý ale trochu jiným způsobem. Chtějí dosáhnout lepší postavy a kondice. Pojďme se podívat, jak se k tomu staví. Tohle je trochu zvláštní příspěvek, takže se na to připravte. Všechno je to vymyšlené, postavy jsou imaginární.

Jak Štefan s Luďkem cvičili

Štefan
Štefan přijde do fitka, nikoho nepozdraví, vezme si klíče od šatny a jde se převléci. Celou cestu si bručí pod nosem, že se mu dneska nechtělo, ať už to má za sebou a vypadá u toho, jak kdyby jedl citrón.
Luděk
Luděk přijde do fitka, prohodí pár milých slov s recepční a jde do šatny. Tam pozdraví, bohužel je v šatně jen jeden člověk, který vypadá, jak kdyby právě jedl citrón a od něj se mu odpovědi nedostalo. Nu což, nevadí, asi mu nerozuměl.
Štefan
Ignoruje nějakého veselého hipíka, co zdraví na celou šatnu a vyráží ke strojům. Tam si hodí ručník na jeden stroj, aby mu tam nikdo nesedl a jde na druhou stranu fitka trochu se rozcvičit. 
Luděk
Převleče se a jde se rozehřát. Po nějaké chvilce chce jít na svůj stroj, kde obvykle začíná. Bohužel na něm je pohozený ručník, ale nikdo tam necvičí. Asi minutu čeká a když pořád nikdo nepřichází, tak si řekne, že pro dnešek udělá výjimku a jde k jinému stroji.
Štefan
Po chvilce si sice vzpomněl, že nechal ručník na jednom stroji, ale ve fitku jich je přece dost, tak se nikdo nezblázní. To, že on tam nebude cvičit je úplně jedno. Mezitím si naloží na velkou činku nějaké závaží a jde zvedat.
Luděk
Musel sice začít jinde, než byl zvyklý, ale užil si to. Aspoň má nějakou změnu, takže to bylo vlastně dobře. Brzy chce jít na velkou činku, ale to má ještě čas, protože tam někdo cvičí. Nebo telefonuje?
Štefan
Odjel jednu sérii a pak mu někdo volá. Zvedne telefon a vybavuje se asi dalších deset minut, i když je uprostřed sérií. Však co, cvičení počká. Stejně tu skoro nikdo není. Zabere si lavici u činek, sedne si na ni a dál si vykládá.
Luděk
Má za sebou dobrou polovinu tréninku, chtělo by to jít konečně na tu velkou činku. Vypadá to, že chlapík tam už bude i končit. Tak to nakonec vyšlo hezky, říká si a přemýšlí, jak si tam dneska naloží.
Štefan
Když dotelefonoval, odjel ještě jednu sérii, sebral si věci a mizí jinam. Kotouče uklízet nebude - přišel si zacvičit, ne jim tady uklízet. Kdo tam půjde po něm, tak si to dá do pořádku. Vždyť tak je to přece správně, ne?
Luděk
Podívá se na neuklizené cvičiště a chce něco říct tomu otrapovi, co tam cvičil, ten už je ale jinde. Tak závaží uklidí, bere to jako součást tréninku. Pak se na to vrhne sám - má před sebou šest pořádných sérií a ty se samy neodjedou.
Štefan
Nějak ho po posledním cviku bolí záda, tak si jde zacvičit biceps, ale po chvíli zjistí, že ho to taky nějak nebaví. Nechá to teda u jednoho cviku a jde si dát protein. Dneska stačilo, zítra je taky den.
Luděk
Uklidí si po sobě a jde se ještě vyběhat. U baru vidí toho nabručence, jak pije protein a funí před zrcadlem, když si prohlíží výsledky dnešního tréninku. Jaké výsledky? 

To je příběh, co? Divili byste se, ale někdy to (ne až tak doslovně) tak ve fitku opravdu vypadá. S tím ale nic neudělám, lidi jsou lidi a tu je každé snažení skoro zbytečné. 

Teď bych chtěl ještě něco napsat k samotnému tréninku - že je rozdíl mezi tím si zacvičit a nebo si něco odcvičit. Samotný trénink by neměl být povinnost. To určitě ne. Mělo by vás to bavit a v neposlední řadě taky naplňovat. Ať už cvičíte doma, nebo ve fitku - zkuste se do tréninku vcítit. Ať to tu zní blbě jak chce, je to pravda. Vždyť už i Arnie o tom mluvil. Bezmyšlenkovité zvedání činek, či závaží na stroji - ono to sice možná něco tělu dá, ale... proč se zbytečně ochuzovat, když z toho můžete vytáhnout mnohem víc? Berte fyzickou stránku tréninku jako jeden aspekt a psychickou jako druhý. Ani jeden při tréninku neupřednostňujte, dejte jim stejné šance se prosadit. Vcítit se do každého pohybu vašeho těla, do každého zvednutí činky, u každého dřepu - vychutnávat si ten pohyb a souhru. 

Opravdu na tom není nic těžkého a myslím si, že většina z vás, co bude tento článek číst to tak už dávno dělá. A dělá dobře. Protože když už trénujete, soustředit by se na to mělo celé tělo, ne jen jeho část. Přeji krásnou neděli,
David

9 komentářů:

  1. Hihi, ten příběh mi připomíná střední školu - chodily jsme místo tělocviku do posilovny, kde byla i dámská posilovna. Všechny holky si tam posedaly na ty stroje a povídaly si. My, které jsme si chtěly aspoň trochu zacvičit, jsme nemohly..

    OdpovědětVymazat
  2. Bezva příběh.
    Já to znám teda spíš z domácího prostředí, kdy jsem znala kamarádku, co se všude chválila (když myslím všude, tak opravdu všude, protože její statusy na FB mě nejednou překvapovaly), jak těžce doma cvičí (s naší milovanou Jillian), ale když jsem se s ní bavila osobně, tak mi říkala, že ji to vlastně moc nebaví, že se do toho musí občas dost nutit, a že mnohdy se k tomu ani nedokope. Stejně tak to bylo i s fitboxem, kam jsem s ní občas chodila. Já dřela jako blázen, těšila jsem se, až se odreaguju, až ze sebe vymlátím všechny negativní věci, až dám svému tělu pořádně "na prdel". Ona? Šla si tam jen zacvičit, nikoliv si odcvičit trénink. Její styl byl velmi ležérní, dá-li se tak nazvat. Prostě si tam občas bouchla do pytle, ale chybělo jí nasazení, touha vymlátit se, řekla bych, že i to potěšení z pohybu tam nebylo.
    U tvého konkrétního příkladu z posilovny bych si z takových lidí, jako je Štefan, bych si absolutně nic nedělala. Takových lidí je mi do smíchu, když se potom naparují před známými, jak těžce v posilovně dřou, přitom jen zbytečně vyhazují peníze, které by mohli investovat do něčeho úplně jiného, když už v té posilovně dělají úplné ho*no. :))
    Dnešní článek se ti náramně vyvedl. Je velmi výstižný a pravdivý!

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezký článek! :)
    Příběh se mi líbil, bohužel někdy až moc pravdivý...u nás ve fitku si taky někteří zaberou 2,3 stroje a chodí si mezi nima jak se jim zachce.
    A to vcítění, tos vystihl perfektně :) Přesně to je podle mě důležité a dělá to sakra velký rozdíl v tréninku. Když to člověk "umí", tak nejenže má lepší výsledky, ale mnohem víc si to samotné cvičení zamiluje :)

    OdpovědětVymazat
  4. A proto nechodím do fitka :) Protože kdykoli jsem tam přišla (naštěstí málokrát, naneštěstí se opakovalo to samé), vždycky se neobjevil jeden, ale minimálně tři tací ... vždy jsem se tam za takové situace cítila úplně nevhodně... a po hodině (ne) cvičení odešla ... moc trefný článek :)

    OdpovědětVymazat
  5. trefný článek, tak to často chodí:)
    a hodně lidí si myslí, že to, že JSOU VE FITKU přinese výsledky, ale bohužel zapomínají, že v tom fitku k tomu taky musí cvičit, ne tam "jen být" a vykecávat se:D

    OdpovědětVymazat
  6. Opravdu skvělý článek :) Příběh chvílemi působí vtipně, ale když si člověk uvědomí, že mnohdy odpovídá realitě, už to taková sranda není.
    Konec článku - jako bys mi mluvil z duše, k tomu není co dodat :)

    OdpovědětVymazat
  7. Hezky napsané :) Já dost často upravuju za chodu trénink protože je nějaký stroj zabraný, ale všecky svaly se dají procvičit i jinými cviky a je pravda, že je to někdy i zábavnější, než ta stejná rutina. Ve fitku mi vadí spíš lidi co se jen tak vykecávají (spíš holky teda - jaký je smysl v tom jet hodinu na nejmenší zátěž na rotopedu a zdrbnout u toho celé město - tím se nějak urychlí vyrýsování? :D

    OdpovědětVymazat
  8. Super článek! :D Je to tak, když jsem chodila kdysi do fitka, tak to tam přesně chodilo. Ženský si hodily ručník přes rotoped a pak ho zabraly třeba na hodinu, nebo jen chodily 'nenápadně' po fitku a očumovaly namakaný chlapy, pak si sedly na posilovač stehen a seděly tam třeba půl hodiny :D a podobně, proto už radši cvičím doma, nemám potřebu to pozorovat :D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji všem! :) No, měl jsem to z první ruky, jak to v tom fitku sám vidím... Ale jak jsem psal, nic se s tím moc nedá dělat. Hlavní je, že jste to dokázaly přejít s klidnou hlavou. :) Já si fitko bohužel neodpustím, ale chodívám dopoledne, kdy je to v pohodě. :D :)

    OdpovědětVymazat