středa 27. března 2013

Fitness matematika

Ahoj všichni,
to je zase název, co? Ale bohužel jsem nepřišel na nic lepšího. Dneska se to zase bude týkat jídla a cvičení (nečekaně!!). Je to pořád dokola, takže se o tom pořád dokola musí psát a mluvit. Celou tu dobu co cvičím, se setkávám s lidmi a každý se k tomu staví svým individuálním přístupem. O co přesně jde. Jde o poměr jídla a cvičení.

Vezmu to na jednotlivých příkladech. Jarek, Pepa, Tonda jsou tři kamarádi a každý přistupuje k životu jiným způsobem.

Jarka vůbec nezajímá, co jí a dělá. Má rád hodně dobrého jídla a pohyb mu moc neříká.
Pepa vždycky bral jídlo zase jako nutnost k přežití. K pohybu ale přistupuje stejně, jako Jarek.
Tonda se snaží zhubnout. Omezil tedy jídlo na minimum a pohybu si dává dostatek každý den.

Tohle je jak na nějakém testu všeobecných znalostí, co?

Co z toho vyplývá.
Jarek: hodně jídla + žádný pohyb = kilogramy naskakují
Pepa: málo jídla + žádný pohyb = kilogramy mizí a organismus trpí
Tonda: málo jídla + hodně pohybu = kilogramy nemizí, naopak se drží

A teď proč?
Jarek je asi jasný. Dopřávat si jídla, kolik, kdy a jaké jen chce - to nedělá dobrotu. Samozřejmě nic proti tomu nemám, každého prostě nezajímá to, co mě.
Pepa je trochu originál. Znám pár lidí, kteří jídlo berou opravdu jako něco, co člověk potřebuje asi jako vzduch. Organismus je z toho celý zamotaný, protože sem tam něco dostane a sem tam ne. Nedělá to dobrotu, hodně takových lidí má pak hrozný problém něco nabrat.
Tonda je blázen do hubnutí a kamarádka manželky jeho bráchy mu poradila, že nejlepší je málo jíst a makat. Chudák Toník se snaží, ale kilo mu neubývají, naopak se mu ty faldíky na břiše pořád drží, ba se i zvětšují. Je to jednoduché - když tělu nedáte dostatek jídla, bude si to málo energie a živin, co má v sobě držet a nepustí to, ani kdyby se Tonda na hlavu stavěl.



S rezervou.
Berte to s rezervou. Samozřejmě existuje spousta lidí, kteří to mají ještě úplně jinak. Někdo může sníst mraky všeho a prostě nepřibírá. Ale to jsou problémy spíše v pubertě. Později, když se organismus zpomalí, tak to dopadá špatně, protože je člověk zvyklý na to, že prostě nepřibírá. Ale to není navždycky.
Ta zlatá střední cesta je prostě nejideálnější. Dobře jíst, k tomu zdravý pohyb a nemusíte se bát kil navíc. K tomu, abyste vypadaly dobře není třeba zacházet do žádných extrémů!! 
Samozřejmě já nejsem svatý a několik takových extrémů jsem zažil. Byla to ale moje blbost a zbytečné ztráta času (viz VIDEO).
Opravdu se stačí prostě na chvilku zamyslet, vyhledat, ověřit si pár informací a zjistit, že to není žádná věda.



Nepřibrat je jednodušší než hubnout
Je faktem, že velká spousta lidí se o cvičení a lepší stravu začínají zajímat, až když je nějaký problém. Já nejsem moc výjimka, protože moje tukem obalené tělo, jaké bylo na začátku mluví za vše. Ale proč to tak je? Proč se takové návyky nevytváří hned od mala, aby se předešlo té hubnoucí fázi? Vždyť na tom není zase až tak nic složitého, že jo. Bohužel nás ovlivňuje domácnost, ve které bydlíme, společnost, ve které se pohybujeme a doba, ve které žijeme. Všechno je dneska hrozně rychlé. Žijeme déle, ale zažijeme toho mnohem méně. Proto si člověk ani mnohdy nevšímá toho, jak vypadá a jak se stravuje. Začne to později, nebo v horších případech nikdy. Až když nás naše tělo začne nějak omezovat. Ať už fyzicky, nebo psychicky. Přitom by bylo mnohem, mnohem jednodušší mít nějaký zaběhlý správný režim od začátku a celému tomu hubnoucímu (mnohdy neefektivnímu a zbytečnému) procesu se vyhnout. Tohle je spíše povídání pro ty, kdo s váhou nemají problém a přemýšlí, jestli má cenu něco měnit.
A v žádném případě nemám nic proti těm, co začali hubnout až když byl nějaký problém. Vždyť já sem úplně ten stejný případ!

Už to bude brzy rok od této fotky, toto letí...


Mějte se,
David

10 komentářů:

  1. Super článek, super příklady.
    Taky jsem občas zacházela do extrémů, ale naštěstí už jsem tomu jakž takž přišla na kloub. :))

    OdpovědětVymazat
  2. Pry tukem obalene telo :D, sim te, tos vypadal jeste uplne v pohode, rekl bych normalne, prumerne...lidi, jako ja, jsme na tom byli setsakramentsky hure =./. Ale makame na sobe =). Je to jednoduche: Never give up! =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná to trochu dramatizuji, máš pravdu. :D :) Ale každý člověk by se měl orientovat podle toho svého, tím se řídím! Jak jsem byl mladší, měl jsem atletickou postavu a toho tuku tam moc nebylo. Proto pro mě bylo i to, co bylo - "tukem obalené tělo". :)))

      Vymazat
  3. Super článek... :))
    Asi každýmu musí být jasný, že ta matematika na hubnutí vliv má, ať chce nebo ne! :))
    Mám stejný typy kamarádů, kamarádka se mnou chodí do posilovny, celý den nejí, večer se nadlábne a "chudinka" se diví, že nehubne. Tluču jí to do hlavy horem dolem, neposlouchá mě, asi o tom nic nevím no, myslí si! :D
    Je super, že i když jsi ty stejné chyby dělal, tak sis to uvědomil a něco si začal! Rok je celkem nic čas na ty výsledky co máš, takže se drž a makej dál, ty výsledky jsou krásný, máš se čím chlubit! ;)
    Měj se! :))

    OdpovědětVymazat
  4. Fitness i matematiku mám ráda, takže mě osobně název dost zaujal :D
    Opět jeden skvělý článek, se kterým můžu jedině souhlasit :)

    OdpovědětVymazat
  5. Hezký článek, akorát bych si dovolil dvě poznámky. Právě k té rezervě, ono puberta má sice velký dopad na vývoj jedince, ale s tím, že člověk později jí jako "prase" a stejně nepřibírá, to tak úplně podle mě nefunguje. Znám mnoho lidí, co opravdu sní tunu jídla a nepřiberou ani gram (obrazně :)). Ono tady záleží na organismu, jak je nasměrovaný (respektive naučený), jestli má správné zažívání, hodně spaluje i dá se říct z obyčejného pohybu, apod. Právě to spalování udělá nejvíce...pak bych také podotknul nemoci nebo problémy, které pramení právě z toho, že člověk nemůže nabrat...například štítná žláza, genetika, atd...práve ta štítná žláza je hodně častá, přítelkyně měla zrovna ten problém, jedla co chtěla, ale nepřibrala...spravily to tedy přášky, protože k tomu se přimotaly i jiné problémy...beru to tedy s rezervou, stejně jako ty :). A druhou poznámku bych přihodil k tomu, že dnes žijeme déle v urychlené době...to si právě myslím, že to je naopak, protože každodenní stres, povinnosti nebo třeba i jídlo v podobě toho, že do sebe vše nahážu za chodu a organismus to nějak zpracuje...toto rapidně ubírá na životě člověka a důsledkem je pak nízký věk, rychlejší úmrtnost či nemoci doby (infarkt, mrtvice, apod.)...tady, ale opět záleží například na geografii, apod. Obecně to tak ale je, uspěchaná doba s minimem možností udělat si čas pro sebe, respektive plnit stereotypy poctivě...tady ale zase platí "jaký si to uděláš takový to máš". Možná jsem to také špatně pochopil, ale reagoval jsem na červenou větu...článek máš pěkný :).

    OdpovědětVymazat
  6. Moc hezký článek a je vidět, že to máš v hlavě srovnané.
    Já jsem dělala velkou chybu v dietě, protože jsem hodně cvičila a jedla méně a pak jsem se divila, že váha jde nahoru. Naštěstí mi to došlo i samotné a tělo už si začíná zvykat na víc jídla :).
    Jinak máš pravdu, že toho zažíváme méně a žijeme déle. Fakt je to naprosto vystihující!

    OdpovědětVymazat
  7. Výborný článek, moc se mi líbili příklady. Já začala nedávno, chci něco zhodit a zpěvnit tělo, uvidím, jak to půjde. :) A ty těď vypadáš suprově. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě to půjde, věřím tomu! :) Tak držím palce, ať se Ti plní to, co sis předsevzala. :) A děkuju moc :)

      Vymazat