pondělí 29. dubna 2013

Tréninky do posilovny

Trénink 1 - 5x týdně
Trénink se zaměřením na procvičení každé partie zvlášť - vhodné pro cvičení 5x týdně

Den 1 - biceps/triceps
Celý trénink zde na videu!!!


Den 2 - záda
Mrtvý tah - pyramida
stahovaní kladky za hlavu 4x10
přitahování kladky v sedě 4x10
hyperextenze 4x10
přitahování velké činky v předklonu 4x10

Den 3 - ramena
tlaky v sedě - pyramida
vzpažování jednoručky 4x10
přitahování velké činky k bradě 4x10
tlaky na military pressu 4x10
krčení ramen (trapézy) 4x10

Den 4 - hrudník 
benchpress - pyramida
tlaky na šikmé lavici 4x10
pullover 4x10
bench hlavou dolů 4x10
křížové kladky 4x10

Den 5 - nohy
dřepy - pyramida
výpady s jednoručkama 4x10
předkopávání 4x10
zakopávání 4x10
lýtka v sedě 4x25
lýtka na multipressu 4x15


sobota 27. dubna 2013

Bratři v triku

Ahoj všichni!

Nějaký report ze včerejších talentových zkoušek přidám brzy, ale dnes ještě ne. Jen můžu říct, že jsem to zvládl, dokonce na výbornou. Chtěl bych se ale dnes věnovat něčemu jinému.

Po hrozně dlouhé době jsem šel s bráchou do fitka tady ve Valašském Meziříčí. Sice mě po včerejšku bolí úplně všechny svaly, i ty, o kterých jsem nevěděl, ale čert to vem. Chtělo se cvičit, šlo se cvičit! Brácha si jel nohy a já po tom týdnu všeho možného full body. Taková idylka, protože jsme tam byli skoro sami, na nic se nemuselo čekat. Jedna z momentek, která se povedla zachytit.



Brácha taky cvičí, je to celkem fajn podpora mezi sourozenci. A opravdu se snaží. Až bude mít kompletně vyrýsováno, určitě tu budou fotky a nějaký text. Ale ještě je trochu času. Mezitím tu dám nějaké "progresové" fotky, jak moje, tak jeho. Z dnešního dne.











Taková menší nálož fotek, ale měl jsem hroznou radost, že cvičím zase ve Valmezu, tak se nedivte. Taky si můžete všimnout našich inteligentních výrazů a mého nového outfitu do fitka, protože jsem si všechno samozřejmě nechal v Ostravě.

Poslední dobou přemýšlím o koupi gaineru po cvičení, možná by to byla příjemná změna. Jen jednou 7kg, 50g po tréninku. Nepotřebuji nic přibrat, ale zkusit doplnit sachry i jiným způsobem. Ale jen o tom přemýšlím, což ze 70% znamená, že k tomu ani nedojde. Suplementů jsem se zbavil úplně, tak nevím, jestli se k nim vracet, (i když v o mnoho menší míře) nebo ne.

Dneska je to krátké - ale zase více fotek. Možná ještě dnes, nebo zítra tu napíšu podrobnosti o těch talentovkách a některých obzvláště zábavných situacích, které se děly. Uvidíme, každopádně si užívejte slunečného dne a využijte to krásné počasí!

Mějte se,
David

úterý 23. dubna 2013

Kdybych cvičil doma, tak co?

Ahoj všichni,

dneska tu pro vás mám pár tipů, videí a podobných věcí na téma cvičení doma. Sám si sem tam něco takového zacvičím, protože ve Valmezu do fitka nechodím. Pátek a sobotu si tedy musím vystačit s nějakým cvičením doma a běháním.

Insanity
Tak tohle asi zdůrazním jako hned první. Nikdy jsem tento program nejel celý, nevyzkoušel si jeho plnou intenzitu těch 2 měsíců, nebo jak dlouho se to dělá. To mi ale nebrání v tom vám to vřele doporučit. Vyzkoušel jsem si týden a bylo to super. Teď se k tomu hodně často vracím stylem "něco si vyberu a zacvičím". Protože i když si to dám jednou za čas, vždycky mě to překvapí. Hlavně další den zjistím, kolik svalů na těle mě bolí a ani jsem o nich nevěděl.

O čem že to vůbec je? Je to úplně pro každého, ať fyzicky zdatné, nebo méně. Jedete tam svoje maximum, takže to, co zvládnete. Nebo nezvládnete, ale od toho je tam možnost nabrat dech kdykoliv budete potřebovat. Jen toho nezneužívejte, jdete potom sami proti sobě. Na začátku každého tréninku se pořádně rozehřejte, potom protáhnete a pak nastává peklo. Pro některé je to už tak od začátku, protože Shaun T (autor těchto tréninků) má zajímavý pohled na slovo "rozehřát". Většinou budete mít jazyk na zemi už po prvních třech kolech toho warm up, ale za to se nemusíte stydět. Já jsem na tom stejně. To ostatně můžete vidět na fotkách.





Jinak mnohem víc si toho můžete přečíst u mých postřehů, kde jsem popsal jednotlivé dny. To najdete ZDE, nebo normálně v menu pod heslem Insanity week! Vím, že existuje ještě něco podobného a to P90x, ale zatím jsem měl čas vyzkoušet jen to Insanity. A jak si můžete přečíst, spokojenost největší.

Domácí workouty
Těch je všude plno. Na internetu hlavně. Já si udělal i pár svých, ať už na procvičení celého těla, nebo hlavně na břicho. Protože nemám žádné činky, ani závaží, je to čistě jen s vlastním tělem.

Taková domácí rozvička

Cvičení na břicho

Něco ze zahrady

A mnoho dalšího. Mám to na YT kanále ZDE.

Doplňkové aktivity
Jsem velký fanoušek všech doplňkových aktivit ke cvičení. Zastávám názor, že tělo dostává zabrat i z úplně jiné stránky, než jen z fitcentra a cvičení a vypadá pak mnohem lépe. Takže běhat, jezdit na kole, na kolečkových bruslích, zaboxovat si, šplhat a poslední dobou i plavat. Proč by taky ne. Je to zábava a pomáhá to. Tady je jedno takové video, které jsme minulé léto natáčeli s bráchou.


Myslím, že je toho víc než dost. Cvičit se prostě dá prakticky všude. Tak si užívejte slunečných dnů a nezapomeňte vyrazit ven, když je tak hezky.
Mějte se,
David

neděle 21. dubna 2013

Neponocuj v posilovně!

Ahoj všichni!

Co si tak dneska něco říct o tom, jak dlouho by se mělo cvičit? Určitě to nejde zaškatulkovat pro každý trénink stejně, ale existují tu určité meze, které by se měli brát v potaz. Někdo je totiž schopný trávit cvičením několik hodin v kuse. Nejen, že je to zbytečné, ale taky nebezpečné. Pro vaše zdraví, svaly a celé tělo.



Jak dlouho by měl trvat trénink?
Dvě hodiny je moc. Hodina a půl je moc. Opravdu. Délka tréninku by měla být od těch 50 minut do jedné hodiny maximálně. A proč? Do té doby má z čeho tělo brát energii. Později už zásoby vyčerpá a začne je brát z míst, odkud nechceme. Přesněji řečeno ze svalů (svalový glykogen). Ale o tom já tu psát nechci, zase tak do hloubky tomu nerozumím. Mě stačí vědět, že těch 50 minut intenzivního tréninku je mnohem lepší, než nekonečné dvouhodinové zvedání vah. Ve fitku často vidím, jak tam někdo tráví několik hodin času. A úplně zbytečně, spíše si ještě ubližuje. Takže si zapamatovat, že méně je v tomto případě mnohem více. A věřte mi, jak ten trénink bude intenzivní a nebude zahrnovat 10 minutové přestávky na pokec s kamarádem, budete rádi, že po těch 50 minutách můžete skončit.



Poslední přijdu, první odejdu
Mě nikdy nebavilo v posilovně trávit moc času. Proto jsem si tréninky už od začátku dělal v nějakých rozumných časových mezích. Cvičím rád, ale být dvě hodiny ve fitku? To bych tam radši nešel vůbec. Když už jdu výjimečně cvičit někdy odpoledne, tak stihnu potom odejít dříve, než ostatní co tam byli, už když jsem přišel. Pořád tu mluvím o nějakých 50 minutách, jako by to byla nějaká magická cifra. Není. Cvičte si klidně jak dlouho chcete, ale berte v potaz, jak se na to tváří vaše tělo. Mě prostě nebaví něco dělat zbytečně. Navíc na sobě poznám, že ta délka toho tréninku je takhle správná. Jen jednou jsem si nachystal tréninky, které trvaly i přes 90 minut a hodně rychle jsem od nich upustil. Od té doby se tohoto držím více, než kdy dřív. A do těch mých 50 minut se vlezou jak třeba tři svalové partie, tak jedna, nebo full body. Mám to všechno vyzkoušené, jde to! A stihnete i břicho. Takže výmluvy jako nestíhám, nevleze se a nejde to jsou úplně zbytečné.


Snad vám to aspoň trochu pomůže v rozhodování, jak dlouho v tom fitku opravdu být a cvičit. Je to hodně důležité a špatné návyky v tomto směru pak vedou ke stagnaci a vůbec žádným změnám na těle k lepšímu. Přeci to sami musíte vidět. Když něco nefunguje, tak to prostě změním. Nemůžu čekat, že třeba jednoho dne fungovat začne. Tak se mějte a užívejte si parádního slunečného dne.
David



sobota 20. dubna 2013

Moje sobota, aneb report ze stadionu

Ahoj všichni!

Ono to vypadá, že tu na to kašlu, ale opak je pravdou. Trénuji. Třeba dnes, asi 7 hodin čistého času jsem se nacházel ve světě počítačové hry Risen a dohrával ji. No co, chlapi... nebo kluci mají taky své dny, ne? Ale byl i čas na sport, vždycky je čas na sport. Dneska to bylo dvoufázové. Po obědě s bráchou na stadión trénovat gymnastické kousky, trochu si zaběhat a večer pak už jen běh, ale o poznání delší. Ale pěkně popořádku.

Na stadiónu, který tu ve Valašském Meziříčí máme a je tu tartan, tak tam bylo samozřejmě obsazeno. Chystali se tam na nějaký fotbalový zápas. Když už jsme natočili takové skvělé intro, jak vcházíme hlavní branou, plní odhodlání a odvahy... Tady máte aspoň fotky, jak to vypadalo parádně. První náš vstup, pak krásný tartan a stadión a spokojený, ještě nenasraný já.


Ale tak nevadí. Nejsme žádné máčky a víme, že tu je ještě jeden stadion, kde se dá běhat. Urxy. Proč to nespáchat tam, že jo. Když jsme tam dojeli, nečekalo náš žádné překvapení. Všude tráva, odpadky, drny, bahno. Ale zase na druhou stranu úplně prázdno. Sice mi bylo trochu líto nových bot, ale někde musely být pokřtěny. Tak to začalo. Trénink hvězdice nešel úplně podle mých představ, ale tak zrnko v moři. Ostatní věci v pohodě, kotouly a stojky fajn, sem tam pořádně naražené záda, však to k tomu patří. Na závěr 4 kilometrový výběh s bráchou po boku a domů. Asi 90 minut času, žádná hrůza. Zítra opakujeme.

Tady jde vidět celá plocha, pak detail na dráhu, kde by se teda mělo běhat. Pak jedna pro všechny, co mi psaly, že rostu do krásy. Jsem z toho tak na větvi, že tu prostě musím dát fotku z dneška a potvrdit to. :))
Pak fotka bráchy, aby neřekl, že tu nedostal vůbec žádný prostor. Jde poznat, že k sobě patříme?


A tady nějaké momenty. A gymnastická záležitost, za kterou (kdyby existovala) bych dostal určitě plný počet! Pak můj malý brácha běží k malé brance, jako laňka. Samozřejmě mu nezapomeňte pochválit jeho ramena, která už se více než dobře rýsují.


Tím skončila první část dnešního dne. Tu druhou už jsem jel sólo a šlo o čistý vytrvalostní běh, kde se hodně měnil terén. Žádná sranda, běžet většinu cesty do kopce. Nebo i z kopce. Ono je to jedno. Jak to není rovně, chce to víc úsilí. Trasa dneska byla následující.


Nějakých 3,2 km tam a pak to samé zase zpět. Po doběhnutí domů si teď dávám vždycky shyby před barákem. Mám tam na to speciální výbavu, jak můžete vidět na fotce. 21 shybů dám bez větších obtíží, ale stejně to budu dělat každý den.


To by bylo z dnešního dne všechno. Ještě bych chtěl poděkovat za hezké ohlasy k mým starším fotkám z minulého článku, hodně jste mě potěšily. A já si jdu dát volno, zítra ráno se bude plavat. Takže kdyby se někdo nudil, 8:00 na krytém bazénu ve Valašském Meziříčí.
Mějte se parádně a užívejte víkendu,
David

středa 17. dubna 2013

Fotky, které spláchl čas

Pořád tu píšu o tom, jak se snažím všechno dělat správně, zdravě a sportovně. Ale nebylo tomu tak vždycky. Tak tu mám pro vás fotky, které se snad nedají ani nikde najít. Proč se nepodívat na to, jak to bylo kdysi. Některé jsou hodně zvláštní, takže prohlížet na vlastní nebezpečí.

První fotka (duben 2009) - vlasatý odpadlík, ještě s mojí motorkou. Ta bohužel umřela, když mi dva měsíce potom nedal na křižovatce přednost městský kostelník (ještě, že to nebyl hrobník). Já měl jen bolavý kotník a v duši velkou díru, protože motorka nejezdila.


Další (listopad 2007) - na ten večer si nepamatuji (díky, alkohole). Protože koupat se v oblečení a bez vody je prostě originální!


Hele, to je fakt vtipné. Silvestr 2007, asi ve stejný den, jako ta předchozí koupel. Bylo mi vůbec 18? Nebylo... Mami, nečti to. 


To by asi z této "éry" stačilo. Mám tu toho víc, ale něco by asi mělo opravdu zůstat utajeno. Třeba příště.


Pak už novější, ale pořád ještě "staré" fotky. Takový mix.

Někdy... kdysi (2012). Není to tak dávno. A nepiju, jen se s tím rád fotím.


Dovolená na Slovensku (srpen 2010), to ještě jely Coca coly ve velkém!!


S kámoškama v ZOO (taky už 2012). 


Tohle už je zase trochu více v minulosti, hrozně heterosexuální fotka alá rok 2008!


Vítězná chůze, fotka už ve sportovní formě - rok 2012, léto a Slovinsko!


První noc v novém bytě - stěhování do Ostravy!!!


Jedna z mých kdysi oblíbených činností - hraní na PC, s nějakým dobrý pitím a jídlem.


Poslední fotka, asi nejstarší. Poznáte, který jsem? P.S. Nejsem princezna.



No, myslím že už máte dost! Musíte mít, něco je totiž opravdu celkem síla. Snad si nerozmyslíte, jestli mě pořád navštěvovat, nebo ne. Čo bolo, bolo. Teraz som major. Major ne, ale trochu jsem se změnil. :))

Tak se mějte, 
David

úterý 16. dubna 2013

Sportovní dopoledne

Ahoj všichni!

Nějak před těma talentovkama nestíhám blog jak bych chtěl, takže to tu týden bude takové "méně živé". Ale potom se to zase vrátí do starých kolejí. Každopádně tu ještě dnes něco mám. Protože jsem odpoledne zaměstnaný vším možným, všechny sportovní aktivity musím stíhat dopoledne. Nic proti tomu nemám, jsem tak na to zvyklý už delší dobu. Ale tento týden je zajímavější, je toho víc a dá to celkem zabrat. Upravil jsem si tréninky, abych zbytečně necvičil jednotlivé partie, když potřebuji natrénovat shyby a gymnastiku. Ale to není všechno. Ani jsem si neuvědomoval, jak si ničím klouby, když mě při běhání nosily staré a ošoupané boty. Moje boty na běh se totiž rovnaly botám, které jsem nechtěl nosit normálně. Teď už mám lepší, ráno prošly zátěžovou zkouškou a můžu říct, že ten rozdíl je opravdu znát.


Skoro ani necítím, že se dotýkám země, jsem rychlejší a celé je to prostě lepší. Dokážu si představit, že ráno, jak jsem poprvé vyběhl, mohlo to vypadat nějak takhle.


A ještě takový přehled mého napráskaného dopoledne. Je to tak jen teď, výjimečně.

05:00 - budíček
06:30 - běh
07:00 - fitko
08:10 - bazén
09:00 - hotovo

S tím, že snídám ovsa, mezi fitkem a bazénem je nějaké ovoce a po tom všem pořádná sacharidová svačinka. Dneska to bylo půl štrůdlu a bábovka. S tím už si hlavu moc nelámu. A v deníčku si mohu odškrtnout, že 21 shybů zvládám bez problému. Aspoň něco bude na jistotu.

Jinak čekejte velký víkendový report ze stadiónu, kde se budu snažit vypilovat 100 a 1500 metrů. Pokud nebude nikdo poblíž, tak i gymnastiku. Je hezké, že to všechno zaběhnu bez problému, ale chci vědět, jak rozvrhnout síly. Jako u plavání. Tam se to dá hezky naplánovat, když je k dispozici ten 50 metrový bazén.

Zima už nám dala definitivně sbohem, což je konkrétně pro mě velmi příznivá zpráva. Naučil jsem se běhat ve sněhu, dešti... ale přece jen na tom jaře je to nejlepší.

Tak se mějte slunečně, jako to počasí,
David


neděle 14. dubna 2013

Back in (ne)normal

Ahoj všichni!

Ha, to bylo. 4 dny bez internetu (kromě krátkých návštěv na prohlédnutí mailu). To je hrozné, člověk si ani neuvědomuje, jak ho to váže. Nepovažuji se za nějakého závisláka, ale ten první den byl... když už nic, tak zajímavý. Divil sem se, k čemu ten noťas vůbec mám, když tam není připojení k internetu, byl úplně k ničemu. Díky za dětství bez tady těchto vymožeností. Ale čím déle jsem bez toho internetu byl, tím méně mi chyběl. Tím nechci říct, že jsem nebyl rád, když mě v Ostravě zase čekala hezky fungující síť. Ale člověk má pak tolik času. Stihli jsme s bráchou prolézt celou naši stodolu, ve druhém patře to na těch ztrouchnivělých deskách byl celkem adrenalin. Každopádně obal od studentské pečetě asi 30 let starý a noviny z doby, kdy jsme ještě nebyli na světě, nám to vynahradily.

Co dál? Máme v Poličné potok. Měří asi 5 metrů na šířku. A taky tam máme mosty. A vedle mostů železné trubky. A protože jsme kluci vynalézaví, rozhodli jsme se ručkovat. Brácha začal a úspěšně to zvládl bez mokrých bot. Šel jsem na řadu a asi v 1/4 se brácha tak rozřechtal, že jsem musel se smíchem nahodit zpátečku, aby ze mne nebyl vodník. Pak jsem se ale taky dostal na druhou stranu a zachránil sourozence od uklouznutí do vody. Já jsem totiž z nás dvou "ten hodný".



Potom se vytáhl se boxovací pytel, který jsme uvázali na železnou tyč zapuštěnou do baráku. Bráchův "to vydrží" uzel, za pár minut povolil a mne spadl pytel na palec. To se naštěstí obešlo bez profesionálního doktorského zásahu. Kde už ho budu potřebovat, jsem si myslel u převráceného zápěstí. To už nás omrzel boxovací pytel a udělali jsme ho ze sebe. Když dá člověk ránu a nechá povolené zápěstí, dostane ponaučení ve formě dětského řevu a bratrského smíchu alá "hahaha, Tebe to bolí a mě ne". Dneska ráno se s ním hýbalo dost blbě, naštěstí mu trocha pohybu na bazénu prospěla a večer už jsem mohl dělat i shyby ve fitku. O víkendu jsem si dopřál babiččinu rajskou omáčku, řízky a nějakou minutku. Každý den něco. I když se snažím tuhle stravu omezit, zkusili jste někdy říci větu "děkuji babi, ale nemám hlad?". A když už jsem se dostatečně vypsal z mých osobních zážitků a blábolů, mám tu konečně něco k tématu.



Od zítřka (což je poslední celý týden před talentovkama), jsem se rozhodl trochu změnit fyzickou aktivitu. Bude asi zbytečné teď trénovat každý den jinou partii. Místo toho si dám před fitkem 3,5 km běh, co už chvilku běhám a snažím se co nejvíc zvyšovat tempo. Pak zaletím do fitka a budu trénovat shyby podhmatem (který bych měl udělat na plný počet 21). Potrápím tam lýtka, protože mě štvou, jak nerostou a na každou partii si dám jeden lehký cvik, ať se neřekne. Zkráceně - jde hlavně o více běhu a zaměření na shyby (ne, že by to bylo u shybů až tak nutné, ale pro můj lepší pocit). Plavu pořád, už jsem pěkná potápka.

Taky jsem se snažil si napsat jídelníček. Abych dopředu věděl, co ten den budu jíst. Říkám si, že by to byla krásná změna, mít jednou něco napsaného a nejíst sice správně, ale "naslepo". Moje snažení skončilo u snídaně v pondělí, tolik ke mě a k plánování. Ani počasí nám moc o víkendu nepřálo. V Poličné začalo během dne pršet asi desetkrát. To pravé aprílové počasí.

A tolik ke mně, mému návratu zase zpět, do světa sítí a spojení. Kdybych neměl blog a nepotřeboval se sem tam spojit s někým, na koho nemám telefonní kontakt, klidně by mi nevadilo tam zůstat i o trochu déle. Tak vám přeji krásný start do nového týdne.
mějte se,
David


úterý 9. dubna 2013

Motivace, odhodlání, trpělivost!

Ahoj všichni!

Dneska se budu věnovat trochu "vážnějšímu" tématu. Jde o můj postoj ke cvičení, o motivaci, kterou mám a o věcech, kterými jsem si musel projít, nebo si jimi procházím. Protože vaše tělo je jedna z mála věcí, kterou si v dnešní době nemůžete koupit. Jasně, nějaké fyzické úpravy možné jsou, i bez námahy. Ale ruku na srdce, stojí to za to? A i kdyby, vaši psychiku nikdy žádná plastika nespraví. Pro to je potřeba něco udělat a není to záležitost jednoho dne, týdne, ani měsíce. I to je důvod, že si toho budete později cenit.

Já nikdy nebyl moc trpělivý. Když jsem se do něčeho dal, málokdy mi to vydrželo. Ať už se jednalo o sport - atletika, nebo o bojová umění - kung fu, systema, ale i o úplně jiné věci. Když jsem byl mladší a běžel nějaký akční film, kde se chlapi řezali hlava nehlava, tak jsem měl chuť jít okamžitě někam na zápis bojového umění a naučit se všechny triky. Abych v tom byl dobrý. Jenže to nebylo jen tak. Ani po měsíci jsem neuměl to, co chlápci v televizi. Tím můj zájem opadl. A takhle to bylo několikrát, bohužel. Jak jsem něco nemohl mít hned a okamžitě vidět výsledky, nebylo to pro mne. Kdybych s tímto přístupem dělal všechno do teď, rozhodně bych vám tu teď nepsal tenhle článek.

A protože tu teď ode mne něco čtěte, asi už tušíte, že jsem přístup změnil. Ale nebylo to jednoduché. Nebudu tu psát, jak jsem začínal cvičit a bla, bla, bla, tohle všechno už tu někde je. Dneska jde spíš o ty pocity. Ani nevím, co se mi to v hlavě hnulo, že jsem si najednou řekl dost. Možná to bylo i částečně tím, že jsme příležitostně navštěvovali posilovnu i předtím. Že by to ale šlo vidět se říct nedalo. Pak tam asi byl ten impuls, že když už zajdu do té posilovny a nevidím žádný výsledek - to je jak chodit do práce a nevydělávat žádné peníze. Prostě zbytečnost. Tak proč to nezefektivnit, aby to vlastně mělo smysl?

A nešlo jen o to fitko. Můj první zájem byl zhubnout, to ano. Postupně sem si ale vytyčoval další a další cíle. Těch není nikdy dost. Jen aby šly pěkně postupně a jeden za druhým. Není třeba se honit za pěti různými cíli najednou. To je zbytečné. Na druhou stranu taky není nejlepší skončit hned u toho prvního. Protože právě takhle jsem se já učil trpělivosti. Postupně. S každým dalším úspěšným cílem jsem věděl, že přijde další. Prvních pár kilo dole. Začínající vyrýsovaná postava, zlepšení fyzické kondice, orientace ve stravě, nabíraní čisté svalové hmoty, vyrýsování břišních svalů, teď talentové zkoušky, zlepšení v plavání. Pořád mám nějaký cíl před sebou.

Když si vzpomenu, jak jsem minulý rok stál před zrcadlem (já vím, je to hrozný) a díval se na své spodní břišní svalstvo. No, prostě tam žádné nebylo. Ale já věděl, že to přijde. A časem se tam fakt začalo rýsovat, postupně. Nebyla to otázka jednoho tréninku. Ani deseti. Ale přišlo to. Takhle to bylo se vším, jen jsem si právě vzpomněl na tento konkrétní případ. Člověka pak dokáže motivovat každý jeho dílčí úspěch. Mám rád motivační písničky, videa. Ale je to nic oproti tomu, když si vezmete motivaci sami ze sebe, z toho co jste dokázali, nebo můžete dokázat.

Je mi 21 let. Rozhodně vám nechci říkat, jak máte žít, nebo taky dělat ramena nad tím, co se mi povedlo. Jsem ještě štěně. Ale tohle je moje cesta, takhle to u mně vypadalo, vypadá a ještě dlouho vypadat bude. Díky tomuto všemu jsem se naučil dotahovat věci do konce (ty, co za to opravdu stojí) a to se netýká jen sportu. Přenesl jsem si to i do osobního života. Byla by škoda toho nevyužít v plném rozsahu, aspoň podle mne. A každý, kdo váhá nad tím, jestli se má do něčeho pustit, nebo ne, by si měl představit to všechno, čeho chce (a může) dosáhnout. Hlavně neopomíjet ten čas, který do toho bude třeba investovat. A uvědomit si, že i zakopnutí je pohyb dopředu a nevzdávat to po neúspěchu. Záměrně nepíšu po "prvním", nebo "druhém". Bude jich určitě víc. Vám by to ale nemělo bránit, měl by to být váš pohon.

"Nic, co by stálo za to, jsem neudělal náhodou. Vždy za tím byla poctivá práce."
Thomas Alva Edison

A na závěr jedna velmi zamyšleně laděná fotka! A oblečená. Ať to tu nemám tak nahaté.


Mějte se,
David

pondělí 8. dubna 2013

Report z bazénu - 8. 4. 2013

Ahoj všichni!

Tohle nepíšu přímo z bazénu, ale bude to o bazénu. A o plavání celkově. Protože já vždycky plaval. Aby bylo jasno, prostě si nepamatuji čas, kdy jsem plavat neuměl. Nejsem žádná extratřída, plavec na dlouhé vzdálenosti, ale neutopím se. A vím, že prsa nejsou jen orgán, ale i plavecký styl! Vždycky jsem chodil na bazén tak jednou až dvakrát do měsíce, spíš ale do sauny, vířivky, nebo na bublinky. Aaaa, bublinky! A proudy.. a prostě všechno. Jen plavecký bazén jsem trochu opomíjel. Sem tam jsem si dal, bazén, dva, aby se neřeklo. Poslední dobou jsem byl donucen chodit pořád. Abych zaplaval aspoň nějaký ten čas, na těch talentových zkouškách.

Kdysi dááávno, na Slovensku, v termálních bazénech. Je to článek o vodě, takže se to tu prostě hodí a basta. Vyvalil sem se na slunko a jak bylo dobře!! Můj inteligentní výraz napovídá tomu, že jsem kdesi v dálce zahlédl cenu párku v rohlíku v páté odmocnině.


A teď zpátky k tématu. Chodím plavat buď ve Valašském Meziříčí (kde je mimochodem nejlepší krytý bazén široko daleko, ale hlavně na blbinky - plavecký má pouze 25m), nebo v Ostravě, který není vůbec na blbinky, ale plavecký tam má 50m. Ideální. Ceny jsou taky celkem příznivé, hlavně dopoledne. Častěji jsem asi v té Ostravě, kolem deváté, desáté se vydávám směr bazén.
Co jsem zjistil? Ráno nepotkáte v Ostravě důchodce. Všichni jsou na bazénu. Nic proti nim nemám, ale vždycky tam vytvoří takový klub stojících pamětníků, že je člověk musí obeplout. Aspoň neplavu přímočaře, kdo by něco takového chtěl, že jo. Konečně jsem si pořídil nové plavky (normálně plavu v šortkových, viz fotka - mám už je tak 5 let). No, jsem úplný profík - brýle, plavky, ručník. Ještě by tomu mohli odpovídat časy a bude to super. Ale ne, není to taková hrůza. A pořád se zlepšuji.

Tady kompletní výbava, hlavně ten ručník odpovídá mému věku, to je na první pohled jasné!


Poslední dobou tam kvůli většímu počtu lidí vymysleli takovou blbost, že se plave po šířce bazénu, ne po délce. Takže si sice zaplave pořádně víc lidí, ale uděláte pár temp a jste na konci, otočka a zase zpět. Celkem otravné a kdybych si chtěl měřit čas, tak úplně k ničemu. Nějak to přežiju, ale jen proto, že si můžu postěžovat tady. No tak mi držte palce, aspoň trochu, ať se ještě zlepším a ten čas je co nejlepší. Zítra si dám pohov, ale středa, čtvrtek - vzhůru za pamětníky a trénovat prsa na bazén!

Rok zpět, termálky na Slovinsku s přítelkyní. Skvělý areál, dalo se tam jezdit na bruslích, běhat a k tomu fajn vodní atrakce.



A na závěr - jak jste na tom s plaváním vy? Chodíte pravidelně, máte to třeba v rámci tréninku? Já bych to asi nevydržel, zase tolik mě to nebaví. Poslední dobou se to ale zlepšuje, to můžu říct. Uvidíme, třeba to pak budu provozovat, i když nebudu muset.
Mějte se,
David

neděle 7. dubna 2013

Půl roku na blogu!

Ahoj všichni!

Tak je to tady, nějakým způsobem sem si všiml, že právě dnes je to už půl roku, co vás tu otravuji svými články a příspěvky. Ani nevím, jak to tak rychle mohlo utéct! No, nějak se to stalo a já se pomalu přesunuji do druhé poloviny, kterou bych chtěl taky úspěšně zdolat. Nic by ale nebylo, kdyby jste tu nebyli vy - ať už pravidelní, nebo příležitostní čtenáři. Tento blog jsem zakládal hlavně proto, abych poskytl inspiraci, motivaci a třeba i pomohl. Pokud se mi aspoň u jednoho člověka jedna z těchto věcí povedla, tak jsem spokojený.



A jak to s blogem za ten půlrok vypadá? Napsal jsem 162 příspěvků (snad aspoň desetina z nich by mohla mít nějakou hodnotu) a získal 100 pravidelných čtenářů (i když tuhle funkci bude google brzy rušit). Mám obrovskou radost, že má blog pravidelně několik stovek zobrazení denně. K dnešnímu dni jsme pokořili krásných 65 000! V takové číslo jsem na začátku nedoufal ani za 5 let. Každopádně to nejsem já, kdo by za tyhle čísla mohl (až na ty příspěvky). Ale vy! Podařilo se mi i zachytit nějaké mezníky, tak tady jich pár je i s daty.

6. 12. 2012
9. 12. 2012
4. 1. 2013
30. 1. 2013
7. 3. 2013

Možná bych toho našel i víc, ale už tak to vypadá, že jsem magor co si hlídá zajímavá čísla v zobrazení. Ale tak to není, měl sem prostě štěstí a hned ho zachytil.


Ale o co mi hlavně jde? Že je blog pořád takový, jaký jsem ho chtěl od začátku mít. Chtěl jsem hlavně psát "lidsky", když to musím říct takhle. Prostě jednoduché rady, nebo moje poznatky o tom co jak dělám a proč. Zkusili jste si se mnou několik tréninků, viděli nějaká videa, dali jsme si Insanity a teď pokračujeme dále, zase jiným tréninkem. Mimo to všechno, je to tu takový můj deník, kde si vždycky můžu zapsat to, co mi přijde důležité, nebo si tu dát fotku obědu, aniž by měl někdo řeči, že s fotím jídlo.


A hlavně - nejde tu o žádnou kulturistiku, honění se za svaly, nebo naopak brutálním hubnutím. Jde tu o to užít si život, cítit se dobře a mít aspoň základní přehled o tom, co je dobré a co naopak ne. Za tu dobu co cvičím, jsem se naučil hodně věcem, ale ta jedna převyšuje všechny ostatní. Když chce člověk něčeho dokázat, musí tomu dát čas. To ale neznamená, že bude jen čekat. Chce to i něco dělat. Úspěch sám o sobě nikdy nepřijde, musíte mu jít naproti a mnohdy ujít celou cestu sami, protože on bude stát na místě, nebo se ještě více vzdalovat. Hlavně nevěšet hlavu a nestresovat se. Protože váš největší nepřítel není čokoláda, váha, nebo televize. Jste to vy. Takže všem přeji v té jejich cestě co nejvíc vydařených kroků a snad sem budete chodit i dále! Vynasnažím se, aby to pro vás mělo smysl. A teď už přestanu mluvit jako stoletý stařík s milionem zkušeností, ostřílený životem a plný mouder na rozdávání! Jdu ven, je tam krásně. Pojďme toho využít!

Mějte se,
David

Na závěr ještě ta moje "první progresovka"