neděle 23. června 2013

Jím tak, jak si zasloužím

Ahoj všichni,

po delší době bych chtěl sepsat něco o tom, jak jím, jaké mám návyky a co jsem stihl všechno změnit. Rád experimentuji, zkouším, co pro mě a mé tělo bude nejlepší a nejpříjemnější. A co pro mne rozhodně už příjemné nebylo? Jíst jak načasovaný stroj, každých několik hodin denně. Stávala se z toho prakticky povinnost a přestalo mě to bavit. Nechtěl jsem to tu psát dříve, než si budu jistý, že mi to nějak neublíží. Ale neublížilo, tak to tu máte. Mnoho z vás se mnou nemusí souhlasit. A taky určitě nebude. Ale uvědomte si, že tohle není rada pro někoho, kdo potřebuje zhubnout, nebo nabrat. Tam jsem se nějakých pravidel držel taky. Tady jde o to udržet se ve formě, nebo ji zlepšovat a hledat ten nejlepší způsob pro sebe, jak toho dosáhnout.

Z názvu článku je jasné, že se moje jídlo vztahuje k intenzitě tělesné aktivity. Mám pravidelný trénink, mám pravidelný pohyb, tak si sakra můžu dovolit si dát do nosu. Aspoň v čase před/po tréninkem. A taky toho využívám. Po tréninku si dávám tu největší porci, jakou za celý den spatřím. A co si dávám? To na co mám chuť. Někdy si koupím 6 kousků sladkého pečiva, loupáčky, jahodové šátečky, nebo si udělám krupicovou kaši s kakaem, ovocem a k tomu zakousnu ještě nějakou drobnost. Nikdy jsem tyhle jídla nevážil, ale množství bych vystihl asi tímto - sakra hodně. A proč ne? Tělo potřebuje dostat po tréninku pořádnou satisfakci. A já si to vytvořím tak, že ten trénink mám intenzivní, tvrdý a dá prostě zabrat. Samozřejmě to do sebe necpu hned jak přijdu domů, ale bude to takových 40-50 minut potom.




Tím, že si dávám takové jídlo po tréninku, jsem prakticky pohřbil mou předchozí snahu jíst nějak pravidelně. Ne. Začal jsem jíst tehdy, když mám hlad. Přestalo neustálé pomrkávání po hodinách, kolik je a jestli náhodou nemám jíst. Teď čekám, až se ozve žaludek a až poté přijde na nějaké to jídlo. Tím, že můj celodenní příjem je rozdělený asi na 70% dopoledne a 30% odpoledne, jsou pak mé svačiny a večeře o mnoho chudší. Ale v tom není žádný problém. Tělu nic nechybí, protože dostalo ráno pořádnou snídani, po tréninku vydatnou svačinu. Oběd, nějaká svačina a večeře (která někdy úplně chybí), pak přicházejí na řadu až potom, co si tělo řekne. A většinou je to kus nějakého pečiva s margarínem, zelenina, nebo míchaná vejce. Ale množství je prostě malé. Pokud se večer nechystám na nějakou aerobku, kick-box, nebo něco jiného, nemám potřebu do sebe zbytečně cpát více, než je třeba. Prostě to tak je, zvykl jsem si na to a tenhle způsob si pochvaluji. Když mě naopak večer nějaký další trénink ještě čeká, vypadá to tak, že si před a po každém tréninku dopřeji plnohodnotné jídlo. Vím, že si to zasloužím a můžu si to dovolit.

Někdy je prostě dobré mít vlastní rozum, zamyslet se, zda-li těch xx jídel po xx čase denně je ten nejlepší způsob i právě pro vás. Tímto článkem nechci nikoho navádět, aby okamžitě změnil svoje stravovací návyky. Ani že tento způsob je nějaký výjimečný a nepřekonatelný. Ne. Je to způsob, který mi vyhovuje držet se ve formě a mít neustále chuť a sílu do dalšího cvičení. Nějakých 6 jídel denně po 2,5 - 3 hodinách nebylo špatné. Ale převzal jsem si to z kulturistiky a já kulturista nejsem. Proč bych si teda nemohl vytvořit něco, co bude fungovat a bude mi to příjemnější a mnohem přirozenější? Řekněte mi, proč ne, pokud nějaký důvod znáte. Proč by měl existovat jen jeden, nebo dva způsoby optimálního stravování? Jak jsem se vykašlal na všechny, kdo mi tvrdili, že tréninky každé svalové partie jednou týdně jsou k ničemu, tak se vykašlu na řeči těch, kteří mi budou mluvit do toho, jak jím.

Na závěr bych chtěl podotknout - nehubnu, nenabírám. Držím se ve formě a chci se cítit dobře. Proto hledám způsoby, jakých toho dosáhnout co nejlépe. Nejsou to rady, ale prosté povídání o tom, jak teď jím. Tak si užívejte (tady deštivou) neděli!




David

9 komentářů:

  1. Dospěla jsem do stejného závěru, jíst, když mám hlad... tělo si přece řekne, že jo :) Jsem ráda, že jsem nebyla jediná, kdo neustále hlídal čas a pořád myslel na to, že už mám čas jíst. Teď se najím pořádně a prostě to řeším, až se zase tělo ozve. Velmi mi to vyhovuje... a přesně jako ty, i já to pár dní zkoušela, co to se mnou udělá a byla to velmi příjemná změna. A taky zjištění, že je to vlastně skvělé :D už jsem z toho hlídání hodin byla naštvaná, jako by nemělo být něco přirozenějšího než furt sledovat čas. Takže poslouchám vnitřní budík :)

    OdpovědětVymazat
  2. jé taky bych chtěla jíst 6 ks sladkýho pečiva po tréninku :D já teda musim přiznat, že přesně tohle dělám, jím každé 2-3 hodiny, ikdyž nemám hlad a celkem si hlídám čas, je to otrava, ale už je to zpíš jak závislost nebo zlozvyk :/ možná by mi taky vyhovovali víc, jíst jen, když mám hlad, ale zase nechci, abych si to nějak pokazila, no vyzkouším a uvidím, děkuju za tip ;) to na tý (předpokládám) kaši, je červenej pomeranč, nebo? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. * spíš
      *vyhovovalo

      ps. pardón, nějak se mi pletou prsty a nekontroluju si to po sobě :D

      Vymazat
  3. Sakra se ted nejak roztrhl pytel s podobnyma prispevkama:) ale je to dobre bo me to konecne dokopalo zase trosku pozmenit svoje stravovaci navyky( zatim mi to maximalne vyhovuje jist min jidel denne ale vydatnejsich) taky sem posleni rok a pul jedla skoro furt( po 2,5-3h) ale maly porce... A zaclo me to vadit! Zaprve vecny krabicky, vecne hlidat cas a premejslet... Jdu tam budu tam 3 h a co sebou apod. Ve finale moje porce byly celkem pidi takze sem vlastne porad mela pocit ze sem se nenajedla a nebo ze jim ale jen kvuli tomu ze je "cas". No celkem otravny uz to zacinalo byt:) tak sem se taky rozhodla ze snizim pocet a zvysim porce takze dnes jim cca 4x4 ale neresim cas ale spis pocit. Takze jestli mam obed ve 12h nebo ve 14 h neresim, proste kdyz mam hlad. A musim rict ze je to osvobozujici celkem:)
    Kazdopadne kazdemu vyhovuje neco jinyho a je to dobre at se kazdej stravuje jak chce a co mu telo napovi bo ona ve finale stejne zadna " tabulka na vsechny" nefunguje:)
    A jak uz sem psala u nikki opravdu nejsme prezvykavci abychom se pasli celej den:D

    OdpovědětVymazat
  4. Já s tebou naprosto souhlasím. Je blbost se držet nějakých pravidel, když tě to vlastně stresuje. Já jsem si pomalu musela dávat budíky a často jsem byla dost nevrlá, protože dopoledne toho na mě bylo málo a odpoledne zas moc. A co se týče i příloh... třeba k obědu a k večeři je zas tak často nepotřebuju. Zatímco když jsem si ráno měla uvařit jen 50g rýže, přišlo mi to děsně málo!
    Tak jsem si jednou řekla sakra dost a jím prostě podle potřeby. A mám to podobně jak ty, ale zhruba 60% dopo a 40 odpo. Dopolední svačinu mám stejně velkou jako snídani zatímco k odpolední mi stačí ovoce s trochou jogurtu.
    A taky, přesně. Mám chuť na medový řez? Tak si ho dám. OUKEJ, tak není ze celozrnné mouky, třtinového cukru a je v něm máslo. Nezabije mě to, nenaroste mi prdel..
    A výsledky jsou i tak!

    OdpovědětVymazat
  5. Jak píšeš, nejlepší je najít si to, co ti vyhovuje, protože není jeden ideální způsob :)
    Já jím tak 4-6 jídel denně a většinou to vyjde po těch 3 hodinách - ne protože by se to "mělo", ale protože jsem tak zvyklá a tělo si o tu energii říká, jinak mi kručí v břiše :D A taky nijak nehubnu ani nepřibírám, jde mi jen o to mít dost energie jak pro cvičení, tak běžný život, a hlavně....cítit se dobře :) Každému to vyhovuje nějak jinak, ale o tom to je , řídit se vlastním rozumem a poslouchat své tělo....ne nějaké "moudré" rady v časopisech nebo nedej bože na internetových magazínech :D

    OdpovědětVymazat
  6. Já jím hodně pravidelně, ale taky v ten čas už mám hlad nebo chuť ... Je to asi zvyk a taky hodne záleží na tom, jestli jsem doma nebo někde lítám. Když jsem doma, tak mě spíš honí mlsná, takźese snažím dodržovat typravodelné odstupy, protože bych jedla pořád :D a když jsem pryč, tak potěch 3 až 4 hodinách prostě hlad mám ... Musím říct, že moje porce jsou poměrně malé, takže možná kdybych si pořádně naložila, tak ty rozestupy budou delší, ale já nesnáším ten přecpaný pocit x)

    OdpovědětVymazat
  7. Taky jsem jedla každý tři hodiny, někdy i dvě, ale bylo mi z toho akorát blbě a těžko..zvláštní, jak každej, kdo se rozhodne sportovat\posilovat\obojí na konec dojde ke stejnýmu závěru - nejdřív jí strašně, potom extra pravidelně.. a pak prostě jak se mu zachce, myšleno v dobrym. Protože stejně jako fotomodelka si za léta pracovnání s vlastnim tělem ani nepotřebuje zkoušet věci v kabince, sportovec zase pozná kdy, co a v jakym množství chce jíst, aby mu to bylo ku prospěchu. Protože důležitý je, jak se cítím, ne jak bych se MĚLA cítit..

    OdpovědětVymazat
  8. Já už mám režim nastavený tak, že po těch cca třech hodinách dostanu sama hlad, aniž bych tušila kolik je hodin. Rozhodně souhlasím s tím, že tělo se má poslouchat. Nebudu ho přecpávat, když prostě není hladové a nevyžaduje to. Hezký den:)

    OdpovědětVymazat