čtvrtek 25. července 2013

Kdysi dávno...

A že jich bylo...

Něco přímo z mého života...

Tak například - čím složitěji stroj vypadá, tím bude účinnější. Takže pokud stroj v posilovně nápadně připomíná spalovací motor nebo něco, na čem by se dalo štěpit jádro, určitě to bude pro mě to nejlepší. Obyčejné činky jsou k ničemu. Vždyť to můžu doma zvedat třeba pytle naplněné pískem. Hele, na tomhle stroji se můžeš tak šikovně otáčet. Na břicho neexistuje nic lepšího, toč se dokola a ony ty břišní svaly vylezou jedna dvě. Tři, čtyři, pět... 

(tohle bylo asi 2 roky zpátky)

A opravdu. Když jsem přišel do posilovny, hrozně mě zajímaly všechny stroje. A čím složitější, tím lepší. Na tom přece něco musí být, když to vypadá tak drsně. Dobře, tu činku taky jednou za čas zvednu, ale podívej se na ty kladky! Tam budu od teď cvičit úplně všechno, protože to vypadá tak drsně, že se to časem určitě přenese na mě. Nepřeneslo. 

Kdysi - dnes
Každý jsme si někdy mysleli, nebo udělali něco, na co teď třeba už moc pyšní nejsme. Já mám ten problém, že místo toho, abych mlčel a snažil se dělat, jakože se nic nestalo, tak to vytroubím do světa. Přece jen, jsou to zážitky a o zážitky by se měl člověk podělit. A protože jsem člověk, tak se dělím. Teď něco z doplňků.

Dívej, oni mají bca!
A co to vlastně je? 
Nevím, ale prý to regeneruje, nebo co. Prostě je to super po tréninku. 
Tak si to pak koupíme, ne? 
Po velice těžkém tréninku na kladkách a točícím se stroji na břišní svaly na to přišlo. Hned se šlo k baru a objednávalo se. Když pak před nás postavili bca v tekuté formě a v panácích, které nám tou dobou byly velice známé z hospod... no, následovala scénka jak z putyky, veliké ťuknutí a projev "na zdraví". Nechci si ani domýšlet, jak se na nás všichni museli koukat. Dále to pak byly gainery v mléku - ne proto, že bychom potřebovali nabrat, nebo doplnit cukry. Jednoduše to chutnalo jako vanilkový puding. No mňam!

Tohle se mi nestávalo, když jsem začal pravidelně cvičit. Tohle bylo ještě dřív. Ale i teď kolikrát přijdu na to, jaké dělám blbosti. Člověk musí zkoušet, co mu vyhovuje a co naopak vůbec. V tu dobu mi to určitě vyhovovalo. Alespoň si nepamatuji, že bych byl kvůli tomu někdy naštvaný. 

Když si na to člověk vzpomene, náhodou to není zase tak špatný. Nic jsme nemuseli řešit, z posilovny jsme se vrátili hned k počítači a celou noc na skypu hráli Warcraft. Idylka. A určitě toho bylo ještě víc. Bohužel moje paměť na to má jiný názor. Jak si vzpomenu na něco dalšího, pro sebe si to určitě nenechám. Dělím se. Jsem člověk. A pokud jste lidi a máte něco v rukávu, podělte se taky.

A mějte se skvěle,
David

5 komentářů:

  1. ;) je pěkné vzpomínat s úsměvem :P Však to byly taky krásný časy, je na co vzpomnat, prostě začátky ;) Já jdu spíš po strojích které mi něco říkají, nevypadají tak složitě..asi proto že mám strach že to taky složité bude :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, vzpomínat je fajn, pokud to s tím úsměvem jde, souhlasím. :)) No, já to bral trochu jinak. Klidně mi to nic říkat nemuselo. :D Ale taky žiju, takže to určitě nebyla taková hrůza. :D

      Vymazat
  2. vždycky se najde něco, co dřív člověk dělal a teď už se tomu jenom směje :) abych se přiznala, tak protein jim hlavně kvuli chuti (stydim se..) :D , ale i tak ho beru po tréninku, aby to mělo aspoň nějakej efekt ;) ikdyž si pak seděl zbytek dne u pc, tak se děly změny? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za to se vůbec nestyď. Je jen dobře, že Ti to chutná. :D :) Hm, moc velké změny se podle mě neděly, ale to nebylo jen tím. Myslím, že ten trénink stál taky za velký kulový, takže... :D

      Vymazat
  3. Vzpomínej dál, Davide. :) Protože tyhle vzpomínky jsou fajn a já si ráda přečtu něco dalšího. :)

    OdpovědětVymazat