pondělí 8. července 2013

Proč? Protože mě to prostě baví!

Ahoj všichni.

Poslední dobou jsem slyšel pár otázek na týkajících se různých fitness soutěží a podobně. Abyste mě nechápali špatně - lidi, kteří se v takových soutěžích prezentují, mají můj největší obdiv a respekt. Okrajově jsem seznámen s tím, čím vším si musí projít, než se na takovou soutěž připraví. Já bych na to neměl nervy, to je hned jedna z věcí. Ale spíš... kvůli něčemu takovému jsem cvičit nezačal. Tady tím směrem moje ambice nikdy nešly.

Celý tenhle kolotoč začal hlavně kvůli tomu, že jsem chtěl zhubnout. Na začátku nebyly ani myšlenky na nějaké extra vysportované tělo. Prostě dát pryč tu pneumatiku, která se přelívá přes rifle, když si sednu a to bude stačit. Měl jsem štěstí. Štěstí bylo i to, kolik jsem vážil. Takových 88 kilo, sice jsem na sobě měl množství tuku, ale pod tím byl slušný základ svaloviny, ať už z nějakých brigád, nebo občasného fitcentra předtím. Já nikdy nenapsal, že jsem to měl nějakým způsobem hrozně těžké! Nechvástám se, kolik času jsem do toho musel investovat a co všechno mi to vzalo. Nic z toho totiž není pravda. Těžké jsem to opravdu neměl. Oproti kamarádům, kteří musí vůbec nějaké ty kila nabrat, aby mohli pořádně začít, jsem měl bezvadný základ. To, co bylo ze začátku povinnost, nutnost, se stalo každodenní součástí mého života. Jak někdo hraje denně hodinu na počítači, tak já jdu zase do fitka. Tyhle dvě věci nechci nějak srovnávat (sám dělám někdy to i to). Ale pouze jako přirovnání. Je to prostě úplně přirozená činnost. Pro mě.

A teď, když už vypadám aspoň trochu dobře, se někteří diví, proč nejdu do nějaké té soutěže. Abych byl přesný - já si nemyslím, že bych si vůbec zasloužil do něčeho takového jít. Lidé, kteří ve fitness a kulturistice soutěží - pro ně to něco znamená. Obětují tomu spoustu času, chce to mít hodně pevné nervy a výdrž. Já sice tyhle aspekty splňuji, ale už tam není to přesvědčení. A hlavně kvůli tomu mě na těch pódiích nikdy neuvidíte. Druhá věc je ta, že bych na to třeba neměl ani kvalitou, ale to, co jsem chtěl říct, je asi jasné.

Cvičím často. Cvičím dost a hodně a kdoví co ještě. Mám spoustu pohybu. Chodím běhat, chodím boxovat. Sem tam i plavat. Tomuto všemu já osobně říkám "pohyb navíc". Každému, kdo chce cvičit, to opakuji několikrát. Je hezké mít svůj tréninkový plán, nějaký časový rozvrh toho, co bude cvičit a jak se bude hýbat. Ale to je třeba pro mě jen polovina toho všeho. Co už na papíře napsané nemám, jsou ty stovky naběhaných kilometrů, desítky bazénů a dalších. Ten "pohyb navíc". A sám mám za to, že právě tento pohyb mi dává úplně stejnou měrou, jako hodiny v posilovně. Krásně se to doplňuje. A dělám to hlavně proto, že mě to baví.

Pár let zpět
A protože mám pohyb rád, můžu si dovolit jíst si jako král, aniž bych se musel bát, že se to na mém těle nějak projeví. Už je to dlouho, co jsem nad tím takhle přemýšlel. Kdysi jsem měl pravidelný režim, stravu jak vystřiženou z obrázku a tak dále. Teď mám pár jednoduchých zásad, oproti tomu, co to bylo je to vlastně úplné minimum. Hlavní a nejdůležitější z nich je "cítit se dobře". Ale abyste si nemysleli, že vás nabádám k tomu, na všechno se vykašlat... ta pravidelnost a všechno k tomu mi opravdu pomohlo. Dostalo mě to tam, kde jsem teď. Ale přišel čas na změnu. O tom už jsem i jednou psal. Jím, abych žil. Nežiju, abych jedl. Mám snídani, mám oběd, mám večeři. A to mezitím? Když dostanu hlad, najím se. Když mám trénink, dám si po něm co si právem zasloužím. Ale hodinky na odpočet času už jsem dávno vyhodil.

Mějte co nejlepší vstup do nového týdne,
David


4 komentáře:

  1. Parádní článek.
    Moc se mi líbí tvůj střízlivý pohled na věc. :))
    Je super, že to všechno děláš hlavně z vlastního přesvědčení, protože tě to baví.

    OdpovědětVymazat
  2. ahoj! i mé ambice jdou jiným směrem, než za kulturistickým vzhledem a dietama, či jak to říct:)
    a říct, že je to přirozená činnost je krásný :)
    hlavní a nejdůležitější je "cítit se dobře", přesně :) zrovna dneska jsem se o tom bavily s kamarádkou... připadaly jsme si sexy, spokojené:) a tak to má být a hlavně nic nepřehánět!
    co nejlepší vstup do nového týdne i tobě!:)

    OdpovědětVymazat
  3. však když netoužíš se zúčastnit soutěže, tak proč bys tam taky šel? je to jen tvoje osobní volba, důležitý je se cítit prostě dobře a užívat života, než se někde stresovat a omezovat jen kvuli jednomu dni na pódiu ;) hlavní je, že si dosáhl svojeho cíle - zhubnout a už jen to je obdivuhodný, protože málo lidí má takovou trpělivost :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý článek Dave :) Respekt před tím jak jsi se vypracoval. Můj prvotní zájem byl taky zhubnout, akorát jsem to trochu přehnal a teď to zase těžce nabírám zpátky, ale chce to čas a snad to půjde. Přesně jak jsi psal, taky jsem ze začátku hrotil jídlo a kdoví co, ale postupem času jsem si uvědomil, že je dobré dělat všechno s mírou a pro zábavu hlavně. Každého baví něco jiného. Taky pro mě bylo fitko ze začátku spíše povinností, ale teď se z toho stala běžná věc, rutina a skoro si ani nedokážu představit, že by to bylo jinak. Doufám, že se po prázdninách zase potkáme ve fitku a dáme nějaký pořádný trénink ;)

    OdpovědětVymazat