úterý 27. srpna 2013

Cestuji a cvičím!

Nemám čas. Nestíhám. Není kdy. Není síla.

Všechny slova, která mají na začátku "ne" smrdí negativismem. I to tam má ty dvě písmenka. Co s tím? Ne vždy se tomu člověk vyhne. Já například teď neměl čas psát na blog... To je pěkná blbost. Měl jsem čas, ale využil jsem ho jinak. Pochopte, že toho času nebylo moc. Trávím poslední dobou hodně času mimo domov. Kvůli brigádě. Stěžovat si nemůžu, protože po finanční stránce je to bezkonkurenční. Jen ta časová náročnost. A proč se tím vůbec oháním? Protože teď opravdu musím cvičit tak, jak se dá. Po celém dnu venku a následném pozdním večerním příchodu bych si mohl říct, že se na to vykašlu. Že se bez toho dneska obejdu. Ale tak to nefunguje. Nemělo by.

Alternativ je opravdu dost. Ono i na pár metrech čtverečních se dá procvičit celé tělo. Není to žádné extra posilování a forma se mi tím rozhodně nezlepší. Jde spíš o to si opravdu zacvičit. Ať už je člověk kdekoliv. Vždycky si vymyslím nějakou rutinu, kde jsou obsazeny nejrůznější kliky, dřepy, sedy-lehy. Prostě úplná klasika. Aspoň ten obal. Když se na to podívám konkrétněji, tak to nejsou obyčejné kliky, ale kliky kouzelné. Dobře, kouzelné nejsou. Ale těch variant je spousta. Na ramena, hruď, záda, tricepsy. To samé sedy-lehy. K tomu různé kmitání nohama a jiné příklady obyčejného šílenství. Tady jsem třeba cvičil poslední čtyři dny. (ten binec není můj)



Takový hotelový trénink není k zahození. Ale přiznám se, trocha pravidelnosti mi začíná chybět. Proto vždycky jak přijedu domů, snažím se co nejdřív zajít do posilovny a dát si pořádný trénink. Dneska to byly nohy a biceps. Zítra je v plánu triceps a záda. Čtvrtek ramena a hrudník. Pátek zase mizím a do neděle budu pryč.

Teď ještě historka, co se mi dnes stalo v posilovně. Když jsem přišel, upozornil mě nápis, že neteče teplá voda. V duchu mi proběhl myšlenkový pochod, k čemu se vlastně taková teplá voda ve fitku potřebuje. Vždyť při tréninku piju studenou. Na to, k čemu je teplá voda ve fitku dobrá, jsem přišel hned po tréninku ve sprše. Naplácal jsem na sebe sprcháč a čekal, až odteče studená. A ono nic. Čekám ještě chvilku, pak mi to došlo. Na tohle se opravdu teplejší voda hodí! Takže proběhlo potréninkové otužování a nadávání si do blbečka. Ani to mi ale pocit z tréninku nezkazilo.

Jinak jsem se konečně odnaučil pít ty sračky bez cukru a když mám chuť, dám si radši normální kolu. I když je to tak jednou za měsíc a to jen litr. Včera to bylo i kvůli tomu, abych po cestě domů neusnul za volantem. Noční řízení se musí brát zodpovědně!


P.S. Nejsem bručoun, to vy ale víte!

Mějte parádní úterý a snad zase brzy ahoj.
David

úterý 13. srpna 2013

Jak řeším nepravidelné tréninky?

Ahoj všichni.

Určitě to znáte. Máte hezky naplánováno, jak budete cvičit, co budete cvičit a ejhle, ono do toho něco vleze, nebo se věci jednoduše změní. To právě potkalo mě. Nestíhám si cvičit tak, jak bych chtěl. Ale hlavu kvůli tomu věšet nebudu. Jednoduše se s tím nějak poperu a vymyslím co nejideálnější způsob, jak to zvládnout. Nebude to totiž nějak dlouho, maximálně asi měsíc.

Protože jsem posilovnu úplně vynechal (vymýšlel jsem různé kombinace, jakou si koupit permanentku, aby se mi to vyplatilo, ale bezvýsledně) tak se trénink skládá z cvičení s vlastní váhou + běh. Ten běh tam není proto, že bych hubl. Běhání mě prostě baví stejně tak, jak někoho třeba tenis. Je to sport. A kdy běhám? Když nemám čas na cvičení, nebo jsem na to moc unavený. Takový večerní výběh na pročištění hlavy dokáže zázraky. A když u toho člověk ještě spálí nějakou tu kalorii, je to bezvýznamné plus k tomu.


Co se týče toho cvičení venku - stíhám to tak třikrát, až čtyřikrát týdně. Proto si nemůžu rozdělit jednotlivé tréninky na partie a mít to jak v posilovně. Rozhodl jsem se to řešit full body tréninky bez paží a samostatnými tréninky bicepsu/tricepsu. Paže cvičím jednou týdně a fullbody si dám dvakrát. Pří čtvrtém tréninku se držím hesla "dělej, co tě baví" a cvičím ptákoviny, zkouším různé vychytávky a učím se další, třeba i těžší cviky. Nemám to rozdělené na dny. V pondělí fullbody, středa paže a tak dále.. to ne. Já totiž nikdy nevím, kdy pojedu pryč a nebudu moci cvičit. Tento týden je to třeba od čtvrtka do neděle. Jedině, že bych si v Šumperku našel nějaké fitcentrum, které má tak do půlnoci. Nevíte o něčem?

Jinak tam kde cvičíme, nejsou žádné zázračné tyčky a podobně. Jedna na přítahy a dvě průlezky pro děti. To je všechno. Ale i na tom se toho dá vymyslet spousta, takže to zase až tak moc nevadí. No, já jsem zvědavý, jak mi tenhle režim bude vyhovovat. Ale chvilku už ho mám zajetý a stěžovat si nemůžu. To je taková výhoda, že když má člověk už něco odcvičeno, tak ho tělo kvůli několika vynechaným tréninkům ve štychu nenechá. Takže žádný stres a pohybu zdar.

Mějte se parádně,
David

čtvrtek 8. srpna 2013

Zvláštní režim

Ahoj všichni,

takhle zvláštní režim jsem od té doby, co jsem začal cvičit, ještě neměl. Mám dvě brigády, jedna mi žere úplně celý pracovní týden a druhá úplně celý víkend. Ale tak pracovat by se mělo a proto pracuji. Do té půlky září, než začne škola, to nějak vydržím. Pak už mi zůstane jen ten žrout víkendů. A tohle není stížnost. Ani si neumíte představit, jak jsem rád, že můžu něco dělat.

Co už je horší? Denní režim. Já vím. Psal jsem, že na něj celkem kašlu, jím až kdy mám hlad a podobně. Jenže to bylo celý den volno a já neměl nic na práci kromě toho, psát jak nemám pravidelný režim. Třeba dnes. Ráno mi došly vločky (APOKALYPSA NIC HORŠÍHO NENÍ VĚŘTE MI!!!). Chleba na snídani? COŽE? To jako fakt? Kdo to má sakra žrát????

Ale nedalo se nic dělat. Takže nakonec nějaká marmeláda a s velkým sebezapřením to do mě nějak vlezlo. Pak si chci uvařit kafe. Není mléko. KDO TO MÁ SAKRA BEZ TOHO MLÉKA PÍT? Dávám si ho tam jen trochu, ale stejně. Takhle to chutná jak nějaký hnusný přesmažený olej. Nevím, jak chutná přesmažený olej, ani nevím, jestli slovo přesmažený vůbec existuje, ale jako přirovnání to být může.

Včerejší večere - ta už byla povedenější, než to kafe

Tohle bylo dnešní ráno. Takové povedené, čekal mě celý den v práci a proto mě potěšilo, jak mi všechno hezky vyšlo. V práci (na stavbě) jsem s sebou měl nachystané tři chleby. Jakoby šest. Dva na sobě. Třikrát dva chleby na sobě. Chápete. A to bylo všechno. To jsem snědl někdy kolem oběda a pak až do večerních hodin jsem do sebe nebyl schopný nic nacpat. Ne, že bych s sebou něco dalšího měl. Ale byl tam obchod. Ne, že bych měl u sebe peníze, ale tak... vždycky se dá půjčit, kdyby to bylo opravdu nutné. Ale nebylo. Dva chleby na snídani, tři chleby odpoledne... to je vše. Teď budu mít na večeři konečně nějaké teplé jídlo. Ale jíst něco takového v tom největším horku přes odpoledne, to si nedokážu představit.

A po práci jsem šel cvičit. Spíš to byla taková parodie, protože jsem stihl asi pět sérií cviků a pak jsem byl zavolán zpět domů, že se dělá dřevo a jako správný, hodný a nelíný synek bych měl pomoci. A protože jsem hodný, správný a nelíný synek, pomoci jsem šel. A pak byla sprcha a teď tu píšu tenhle výtvor. Ani nevím, proč to vůbec zveřejňovat. Je to jen taková snůška keců.

Aspoň ta ruka vypadá pořád dobře

A proto - co z toho plyne za ponaučení? Žádné. Ale chtěl jsem tímto říct jedno. Je horko, mě nebaví jíst a tak nejím. Ale hned jak bude lépe, bude to se mnou lepší. A ani tak nejsem žádný anorektit. Jsou to tři jídla, sice tak zvláštně poskládané... ale vy teď zvládáte jíst tak, jak v minulých měsících? A co pitný režim? S tím je to u mě úplně naopak. Dnes mám v sobě už devět litrů tekutin. Co vy? A do neděle tu bude pěkné ticho, zítra ráno odjíždím na brigádu, která žere právě ten celý víkend. A bude to úplně offline víkend.

Užijte si následující dny a nerozpusťte se!
David

pondělí 5. srpna 2013

Kdo vlastně jsem?

Varování: Tohle bude pěkně hnusně sebestředný článek jen a jen o mě, takže kdo ví, co jsem zač, nemusí to vůbec číst. A kdo to neví, tak pouze na vlastní nebezpečí. Protože do teď o mně můžete mít i hezké mínění a já bych nerad, aby se to změnilo. Aspoň u některých.

Jmenuji se David a bydlím tak různě. Doslova. Někdy v Ostravě, někdy v Poličné. Záleží na tom, jaké je zrovna období a jestli chodím do školy, nebo ne. Teď od konce září budu zase pravidelně bydlet v Ostravě v podnájmu. Začne mi vysoká škola. Mimochodem to bude první ročník na pedagogické fakultě. Obory Český jazyk a tělovýchova. Čeština hlavně proto, že mě baví. Zvlášť literatura. Sem tam i přečtu nějakou knihu, tak o tom vedu svůj druhý blog. A tělovýchova - to je asi jasné. Jinak v mém osobním životě toho tolik zajímavého není. Mám bráchu, kterého shodou okolností baví to, co mě. Cvičit. A celkově se držet v kondici, nelenit a něco dělat.



Dost bylo takových řečí. Teď k tomu hlavnímu - cvičení. Začal jsem s tím 1. 1. 2012. Ano, opravdu. Takové hrozně kýčovité datum. Bylo to naplánované. Rozhodně jsem si nezašel do posilovny a do činek se nezamiloval na první pohled. Cvičil jsem i před tím, ale bez nějakých viditelných výsledků. A to pak jednoho přestane bavit. V úmyslu bylo cvičit hned, jak se osamostatním a budu si moct vařit. No, prvního půl roku to byly samé řízky, smažené sýry a podobně. Začínal jsem s váhou 88 kilogramů a tak normálně obalený tukem. Ale byl tam ten cíl. Sice uskutečněný o půl roku později, ale lepší než vůbec.

Klasika dnů minulých - počítač, hry, pikao, dobroty...
Ze začátku to nebyla posilovna šestkrát týdně. Vůbec ne. Chodil jsem v tu dobu ještě na Systemu a k tomu zařadil běh. Byly to delší trasy a v té zimě to byla celkem sranda. Se Systemou jsem později sekl, jako se všemi pokusy o to stát se věhlasným bojovníkem a začal se více věnovat tomu cvičení. Tam to šlo dobře. I když jsem se ke všemu musel nějak prohrabat sám, aspoň mi to pomohlo udělat si obrázek o tom, co všechno musí člověk změnit, obětovat a vyzkoušet. A že já zkoušel. Později měnil. A celou dobu obětoval. Ze začátku tři jídla denně, pak šest, pak sedm, pak čtyři. Byl to chaos, ale člověk se poučil. Se cvičením už to bylo lepší. Tam jsem si hned ze začátku našel tréninky (každý den jednu partii) a sedlo mi to. K tomu moje slavné ABS rutiny na břicho a bylo vyhráno (tehdy jsem to ještě nevěděl). Video někdy po půl roce intenzivního cvičení a dodržování zásad ve stravě. Které jsem sice teď úplně změnil, ale asi bylo něco i na těchto.


Když už člověk nevypadá jako medvídek Pú, lidi si toho všimnou. A začnou se ptát. Někdo chce taky začít cvičit, někoho třeba jen zajímá, jak něčeho takového dosáhnout. A protože já nerad nechávám dotazy nezodpovězené, každému jsem poctivě vypisoval co a jak. Jenže to začalo být časově náročné. Moc. A tehdy mě napadlo, proč si o tom nezaložit nějaké stránky. Aspoň můžu vždycky první poslat odkaz a až později, když něco nebude jasné, řešit to s dotyčným více podrobněji.


A když někoho bude bavit občas si přečíst nějaký ten můj výlev, je to jen k dobru. A ono se chytlo. Později jsem zjistil, že moc kluků, co by si vedli takový blog, není. Ale já byl vždycky tak trochu jiný, je mi to úplně fuk a asi je to jen lepší. Za nějaké dva měsíce už to bude rok. Letí to hrozně rychle. Co se dělo od té doby, to všichni víte. Nebo aspoň Ti, co si četli moje články od začátku. Sem tam napíšu něco, co opravdu pomůže, jindy zase článek ve stylu "můj milý deníčku". Ale je to blog a k tomuto účelu má přesně sloužit. Aspoň mně.


Je to přesně rok, osm měsíců a pár dní, co to všechno začalo. Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval. A že vám někteří lidé budou dávat důvody k tomu, aby to bylo naopak. Člověk se nesmí nechat zviklat a je fajn se držet té hrozně otřepané fráze "jít si za svým cílem". Protože to má opravdu něco do sebe. Přestat se vymlouvat, že něco nejde, nebo to nemá cenu. Vždycky to má cenu. Aspoň zkusit, když už nic jiného. Cvičím pro sebe, pro můj dobrý pocit a protože mě to baví. A i když se někdy situace zkomplikuje, nehodlám s tím přestat. A vy se koukejte na to koukat stejně.


Kdo se dostal až sem - klobouk dolů. Něco jsem tu o své osobě už měl, ale při úpravě štítků na blogu to nějak.. zmizlo (dejme tomu, nebudu prozrazovat, že jsem to nechtě smazal). Tak aby nově příchozí třeba věděli, kdo to vlastně ten David je a proč nám tu píše takové články. Je to jednoduché. Protože ho to baví.

čtvrtek 1. srpna 2013

Pevné břicho, pečeme buchty!

Ahoj všichni!

Břicho bývá problém. Každý ho máme jiné, každé vypadá trochu jinak. Já se svým břichem zatočil celkem rázně. Nějak se mi představa překypujícího tuku přes lem kalhot moc nelíbí. Co s tím? Jo, jasně... Je to v jídle, všechno je to v jídle. No, všechno v tom jídle není. Zkuste si upravit jídelníček, necvičit břicho a sledujte výsledek. Co se stane? Zhubnete, ale břicho.. já vlastně ani nevím, jak by to vypadalo. Buchty to nebudou, ty se musí vytvářet. Obojí je důležité. Jak to, co jíte, tak to, co cvičíte. U břicha je to trochu náročnější. Kdyby to bylo jednoduché, má to každý. A každý to nemá. Existuje určitě bambilión způsobů, jak správně cvičit břicho. A jak ho necvičit. Jsem si toho vědom. Já tu budu ale popisovat ten svůj. Neříkám, že je nejlepší, ale... mrkněte se sami. Znovu podotýkám, že tento článek se týká cvičení břicha a že když po něm budete aplikovat bůčkovou infúzi, tak to prostě FUNGOVAT NEBUDE. Asi.

   

ABS rutiny. Tohle ode mě slyšíte často. Nebo čtete. Takový název se k tomu hodí (nemám na něj patent, někde jsem to ukradl, ale nikdo si nestěžuje). Je to takový soubor cviků, které si nakombinuji a pak to cvičím. Zdá se mi, jako bych o tom psal už po stopadesátépáte. Tak snad to nebude pořád dokola. Ha - pořád dokola! Přesně o tom jsou ty rutiny. Jak nám to hezky vyšlo, i ve slovní hříčce.

Taková rutina je vlastně hrozně jednoduchá věc. Stačí se podívat (nebo už znát) nějaké cviky na břicho a máte hotovo. Pak si je dáte dohromady - počet není důležitý, už jsem měl rutinu o třech, čtyřech, nebo pěti cvicích. A jednotlivé cviky opakujete. A aspoň třikrát, nebo čtyřikrát - zase, je to individuální. Taková rutina může vypadat takhle

Sklapovačky 20x
Zvedání nohou k hrudníku na hrazdě 15x
Boční sklapovačky 15x
Kmitání nohama 15x
a teď, po čtvrtém cviku se vracím na začátek a jedu to celé znovu. Třikrát, čtyřikrát...

Je celkem důležité nedělat zbytečné přestávky. Dokud můžeš, cvič. Je to sice na konci tréninku a můžeš být unavený a blá, blá... jestli máš takové argumenty, rovnou se na to vykašli. Břicho bude bolet, bude to pálit, bude to nepříjemné a já nevím co všechno. O to ale jde. To břicho dostane v těch 10 minutách (delší dobu to netrvá) tak zabrat, že mu to stačí. Z jednoho cviku se jde hned na druhý (maximálně se pár vteřin vydýchat) a jedu! A jedu a jedu a jedu!

Tohle byl jen takový příklad cviků. Osobně dělám už tak ufounské cviky, že na to pojmenování snad ani není. Člověk musí pořád vymýšlet, dodávat, zpestřovat si trénink. Logicky, když jsem měl včera v rutině tři cviky na šikmé břišní svaly, nepojedu to samé i dnes. Dám si to radši více na spodní břicho. Příklad. Aspoň tu část břicha, na kterou jednotlivé cviky působí, byste znát mohli. Aspoň u většiny. Taky nevím všechny. Některé dělám jen proto, že se mi líbí. Ale pššt.


Pak je tu ještě jedna důležitá věc. Trpělivost. Břicho opravdu není sval, na který byste měli spěchat. Většinou se pak člověk jen demotivuje a na všechno se vykašle. A to je škoda. Jak dlouho trvalo vypracovat břicho mě? Já už si to ani nepamatuji, ale vím, že jsem byl rád za každou malou změnu, která se udála. Ať už konečně shozená ta vrstva tuku, nebo první obrysy spodním břišních svalů. Tu fotku bych možná ještě někde našel hele, počkejte.


To sice není ona, ale svůj účel splní. Samozřejmě, s břichem jsem měnil i účesy, ale to není důležité. Tam v březnu jsem se radoval, že i když to je jakési propadlé, tak tam ty spodní břišáky nějaké asi jsou. Červenec minulého roku (kromě toho, že jsem nějaký nezdravě bledý, ani ty vlasy nevypadají zdravě) už tam ten spodní břišák jde vidět lépe. A pak v říjnu už je to taková normálka, kterou si snažím držet. Jinak takhle to opravdu nevypadá, když se procházím po koupáku (ne, že bych na něj chodil). Zatnuté břicho a jeho pak vypadají i na vypracovaném těle jinak. Snad to všichni ví, ale pro jistotu.


Takhle to nějak vypadá, když nezatnu, jen ho nevyvalím ven. Je to po tréninku, takže ty obrysy jsou trochu více vidět, než normálně. Ale jinou fotku nemám. Ono takové fotky jsou totiž celkem k ničemu. Všichni chtějí vidět všechno zatnuté, bez vody a podobně. Pěkná ukázka je i ten triceps. Ono na fotkách se člověk může vyřádit. To, co někomu přijde "přehnané" pak vůbec přehnané není, jen to tak na fotce vypadá. Protože to tak prostě vypadat má. Jak se říká - ani ty hvězdy v časopisech nevypadají tak, jako ty hvězdy v časopisech. 


Tak jsem se od toho břicha dostal i někam trochu jinam. To nevadí. Takhle dlouhé články ve zvyku psát nemám, takže kdo ví, kdo se dostane až sem, k posledním větám. Všem přeji parádní čtvrtek, já si jdu zacvičit. Dneska to dopoledne nějak nevyšlo.

Mějte se,
David