pondělí 5. srpna 2013

Kdo vlastně jsem?

Varování: Tohle bude pěkně hnusně sebestředný článek jen a jen o mě, takže kdo ví, co jsem zač, nemusí to vůbec číst. A kdo to neví, tak pouze na vlastní nebezpečí. Protože do teď o mně můžete mít i hezké mínění a já bych nerad, aby se to změnilo. Aspoň u některých.

Jmenuji se David a bydlím tak různě. Doslova. Někdy v Ostravě, někdy v Poličné. Záleží na tom, jaké je zrovna období a jestli chodím do školy, nebo ne. Teď od konce září budu zase pravidelně bydlet v Ostravě v podnájmu. Začne mi vysoká škola. Mimochodem to bude první ročník na pedagogické fakultě. Obory Český jazyk a tělovýchova. Čeština hlavně proto, že mě baví. Zvlášť literatura. Sem tam i přečtu nějakou knihu, tak o tom vedu svůj druhý blog. A tělovýchova - to je asi jasné. Jinak v mém osobním životě toho tolik zajímavého není. Mám bráchu, kterého shodou okolností baví to, co mě. Cvičit. A celkově se držet v kondici, nelenit a něco dělat.



Dost bylo takových řečí. Teď k tomu hlavnímu - cvičení. Začal jsem s tím 1. 1. 2012. Ano, opravdu. Takové hrozně kýčovité datum. Bylo to naplánované. Rozhodně jsem si nezašel do posilovny a do činek se nezamiloval na první pohled. Cvičil jsem i před tím, ale bez nějakých viditelných výsledků. A to pak jednoho přestane bavit. V úmyslu bylo cvičit hned, jak se osamostatním a budu si moct vařit. No, prvního půl roku to byly samé řízky, smažené sýry a podobně. Začínal jsem s váhou 88 kilogramů a tak normálně obalený tukem. Ale byl tam ten cíl. Sice uskutečněný o půl roku později, ale lepší než vůbec.

Klasika dnů minulých - počítač, hry, pikao, dobroty...
Ze začátku to nebyla posilovna šestkrát týdně. Vůbec ne. Chodil jsem v tu dobu ještě na Systemu a k tomu zařadil běh. Byly to delší trasy a v té zimě to byla celkem sranda. Se Systemou jsem později sekl, jako se všemi pokusy o to stát se věhlasným bojovníkem a začal se více věnovat tomu cvičení. Tam to šlo dobře. I když jsem se ke všemu musel nějak prohrabat sám, aspoň mi to pomohlo udělat si obrázek o tom, co všechno musí člověk změnit, obětovat a vyzkoušet. A že já zkoušel. Později měnil. A celou dobu obětoval. Ze začátku tři jídla denně, pak šest, pak sedm, pak čtyři. Byl to chaos, ale člověk se poučil. Se cvičením už to bylo lepší. Tam jsem si hned ze začátku našel tréninky (každý den jednu partii) a sedlo mi to. K tomu moje slavné ABS rutiny na břicho a bylo vyhráno (tehdy jsem to ještě nevěděl). Video někdy po půl roce intenzivního cvičení a dodržování zásad ve stravě. Které jsem sice teď úplně změnil, ale asi bylo něco i na těchto.


Když už člověk nevypadá jako medvídek Pú, lidi si toho všimnou. A začnou se ptát. Někdo chce taky začít cvičit, někoho třeba jen zajímá, jak něčeho takového dosáhnout. A protože já nerad nechávám dotazy nezodpovězené, každému jsem poctivě vypisoval co a jak. Jenže to začalo být časově náročné. Moc. A tehdy mě napadlo, proč si o tom nezaložit nějaké stránky. Aspoň můžu vždycky první poslat odkaz a až později, když něco nebude jasné, řešit to s dotyčným více podrobněji.


A když někoho bude bavit občas si přečíst nějaký ten můj výlev, je to jen k dobru. A ono se chytlo. Později jsem zjistil, že moc kluků, co by si vedli takový blog, není. Ale já byl vždycky tak trochu jiný, je mi to úplně fuk a asi je to jen lepší. Za nějaké dva měsíce už to bude rok. Letí to hrozně rychle. Co se dělo od té doby, to všichni víte. Nebo aspoň Ti, co si četli moje články od začátku. Sem tam napíšu něco, co opravdu pomůže, jindy zase článek ve stylu "můj milý deníčku". Ale je to blog a k tomuto účelu má přesně sloužit. Aspoň mně.


Je to přesně rok, osm měsíců a pár dní, co to všechno začalo. Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval. A že vám někteří lidé budou dávat důvody k tomu, aby to bylo naopak. Člověk se nesmí nechat zviklat a je fajn se držet té hrozně otřepané fráze "jít si za svým cílem". Protože to má opravdu něco do sebe. Přestat se vymlouvat, že něco nejde, nebo to nemá cenu. Vždycky to má cenu. Aspoň zkusit, když už nic jiného. Cvičím pro sebe, pro můj dobrý pocit a protože mě to baví. A i když se někdy situace zkomplikuje, nehodlám s tím přestat. A vy se koukejte na to koukat stejně.


Kdo se dostal až sem - klobouk dolů. Něco jsem tu o své osobě už měl, ale při úpravě štítků na blogu to nějak.. zmizlo (dejme tomu, nebudu prozrazovat, že jsem to nechtě smazal). Tak aby nově příchozí třeba věděli, kdo to vlastně ten David je a proč nám tu píše takové články. Je to jednoduché. Protože ho to baví.

4 komentáře:

  1. Super článek! Jseš fakt dobrej :)

    OdpovědětVymazat
  2. super, tak teď už vim o tobě úplně všechno a nemusim si najímat detektiva :D ušetřil si mi peníze na protein :D

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem ráda, že konečně vím, kdo je David, jaký je jeho cíl a jak se k tomu všemu dostal. Sepsal jsi to moc pěkně a myslím, že jsi a nebo budeš pro mnoho lidí včetně mě velkou motivací. Je neuvěřitelný co člověk dokáže. Mám tendenci po prvním neúspěchu všechno vzdát, ale když vidím, co jsi dokázal, pustím se do toho znovu a naplno. :) Jsem ráda, že vedeš tento blog.

    OdpovědětVymazat
  4. Hodně štěstí se studováním. I mým přáním bylo studovat literaturu. Tvé články se čtou samy :)

    OdpovědětVymazat