pondělí 30. září 2013

Studentské prostřeno #1

Ahoj všichni,

tak jsem se vyhecoval a u každého jídla si vzpomněl, že bych ho mohl vyfotit. Ani ne tak pro jeho estetickou hodnotu... ta je prakticky nulová. Když si vařím pro sebe, nijak to nešperkuji. Upřímně, on ten banán ve vločkách chutná stejně, ať je poskládaný do kolečka, nebo jen tak hábes šábes. Sem tam si ale dám záležet a vytvořím nějaký ten ornament. Dnešek ale není ten den.


Tak snídaně je úplná klasika. Přestože jsem s gramáží nikdy nebyl kamarád, nějakou chvíli mi vydrželo vážit ovesné vločky. Abych jich měl tak 80-100 gramů, podle hladu. Bohužel, ani to jediné vážení jsem neprovozoval moc dlouho. Prostě to do toho talíře zase sypu jak ten valach. A valach vlastně jsem, tak je to v pořádku. Ne ten kůň, ale hoch z Valašska! Protože si snídani chystám s jedním okem zavřeným a druhým zalepeným, má někdy to ovoce opravdu zajímavé tvary. Po přípravě vždycky jen zkontroluji, jestli mám všechny prsty a to je přesně ten správný impuls k tomu, abych se do toho mohl pustit.


Tak tihle čtyři z tanku a pes... Čtyři bulky a nektarinka - snad je to nektarinka, já v tom moc nevidím rozdíl. Prostě to má pecku a ve vločkách to chutná skvěle. Jinak klasické rozmrazené polotovární bulky z Alberta. Žádná výhra, ale když jdete nakupovat chvilku před zavíračkou a tím chlebem, co nabízí, byste klidně mohli rozbíjet zámkovou dlažbu u babičky.. je tohle pečivo ještě výhra. Uvnitř je celkem chutný sýr s myškou. Myška je na obale, ne v bulce. Když už jsem na nákupu v Tescu, tak si bytostně nemůžu koupit žádnou uzeninu. Za prvé to jím opravdu minimálně. A další problém je ten, že všechno za pultem má zelený odstín. Asi to dělá ten pult, ale chuť na šunku vás stejně přejde. Jak se stát vegetariánem snadno a rychle - Tesco Ostrava OC Galerie.

Teď přišla chvíle, kdy nebude žádná fotka. Ale předtréninková sváča se skládala z plechovky kofoly (prostě jsem na to měl hroznou chuť) a dvou rolek z čokoládou. O těch už jsem tu někdy psal. Mňam.


Po tréninku by bodlo nějaké teplé jídlo. Takové těstoviny z tvarohem jsou rychlé, chutné a výživné. Tak bylo jasno. Těstoviny sympatického tvaru, půl měkkého tvarohu a jeden celý tvaroh Milko. Tu nalámanou čokoládu mohu vysvětlit. Do vloček si každé ráno dávám dva čtverečky čokolády. V balení je deset čtverečků. Minulý týden jsem měl ale nějaký matematický zmatek a dal si do vloček čtverečky tři. Tak nastal přímo existenční problém - lichý počet čtverečků v balení. Nepřípustné. Nikdy nevpustím chaos do mého balíčku čokolády. Tak jsem prozíravě ten jeden čtvereček narval sem.

A jinak jedna aktuální fotografie - modlitba za letní formu.


Tak tohle byl první den zpátky v "normálním" režimu. Všechno pravda, nic si nevymýšlím a netahám vás za nos. Čtyři jídla za den není žádná hitparáda, ale já prostě neměl hlad. Navíc byl ve škole. A u gymnastiky se žvýkat prostě nedá. Mějte se parádně, ať už si vezmete inspiraci, nebo ne.

David



pátek 27. září 2013

Nekončíme!

Ahoj všichni,

tak mi to už začalo. Vysoká škola, do toho práce a jeden velký kolotoč, ve kterém není moc volného času. To ale neznamená, že si ho nebudu chtít udělat. Několikrát jsem psal, že výmluva "nemám čas" je jedna z těch nejhorších. Rozhodně ji nehodlám začít používat jen proto, že toho mám teď víc. Tak jsem se rozhodl, že na režim před prázdninami navážu hned tohle pondělí. A jak? Rozhodně nějakým nákupem, protože minulý týden lednice vypadala nějak tahle.


To by byl první bod přípravy. Dál by mělo následovat nějaké chození do fitcentra. Asi ve škole, protože ta cena je lákavá a doplňovat to budu starým dobrým fitcentrem tam u nás v Porubě. Chtěl bych to stíhat 4-5 krát do týdne, tak uvidíme. Trochu si fandím, ale aspoň čtyřikrát to snad vyjde.

Jinak tím teda slavnostně ukončuji prázdninový "mód", ve kterém jsem neřešil prakticky vůbec nic. Jenže když tuhle větu napíšu já, nebo ji napíše člověk, který jídlo neřešil nikdy, znamená to úplně něco jiného. Abych se konečně vyjádřil - i když to neřeším, jím tak, aby mi to neublížilo. Rozhodně jsem se necpal sladkým, ať už jídlem, nebo nápoji. Ty (skoro) dva roky práce přece jen tak nezahodím. A snad jsem nezahodil. Fotka ze včerejšího dne, takový poslední záznam té letní formy. 


Zase tu pak vypíšu aktuální trénink a pokud se mi bude chtít, i nějaké recepty, které chci dlouho vyzkoušet a v Ostravě konečně budu moct. Netvrdím, že to tu nějakým zázračným způsobem ožije, ale jedna věc je jasná - bude o čem psát. Tak se mějte co nejlépe, užijte si víkend a já se po něm zase ozvu.



David

čtvrtek 19. září 2013

This is NOT war

Ahoj všichni!

Určitě jste si museli všimnou nějakých věcí. Takže ta první je, že tu na to hezky kašlu. Ale už tímto příspěvkem dávám najevo, že doba mého mlčení skončila a zase s vámi prostřednictvím blogu navážu kontakt. Ta druhá věc... (a mnohem zajímavější, než to, že budete zase číst moje výplody) natočili jsme s bráchou společné video. Konečně. Celé prázdniny se o tom mluvilo. Ale nějak nebyl čas, nálada a chuť. Ta se dostavila tento týden. Šlo to ráz na ráz, protože jdu o víkendu do práce a v pondělí mi (mimo jiné) začíná taky první semestr na vysoké škole.

Na naše nové video se můžete podívat tady.


A teď nastává otázka, proč zrovna takové video. Není to ani tak o motivaci, jako spíš zamyšlení. Poslední dobou sleduji (i když už se to děje delší dobu), že mají někteří lidé tendenci spolu soupeřit. Soutěživost není špatná vlastnost, dokud nepřejde v něco víc. Touha porážet, brát to moc vážně a pěstovat si k druhému odpor. Proč? Například proto, že on cvičí venku a druhý v posilovně. Nebo někdo našel zálibu v běhání, kdežto druhý ji má v posilování. Možná se teď usmějete, ale i tohle lidem stačí, aby měli na druhého nemístné narážky a kritizovali.

Takže jsme se na tohle všechno vykašlali, protože s bráchou oba rádi cvičíme jak venku, doma, tak v posilovně, nebo si jdeme zaběhat. Je to prostě úplně jedno, protože důležité je, že se člověk hýbe. Že má tu snahu o to jít ven, klidně i za nepříznivého počasí (mimochodem, scény venku jsou točeny v dešti a tak v mínus milionu stupních - aspoň nám to tak připadalo). V posilovně se teda točilo lépe.

Tak si můžete všimnout, že i když to na začátku vypadá, jako by každý měl to svoje, opak je pravdou. Chápeme a respektujeme to, co baví druhé a když už nic, aspoň se tomu snažíme porozumět. I když to v tomto případě není třeba. Tady je to náš společný koníček, který trvá prakticky už dva roky. Cvičte, běhejte, sportuje, hlavně ať vás to baví. To je důležité. Lidé okolo vás nebudou vždycky vstřícní a pozitivní, tak se na ně vykašlete a soustřeďte svou energii tím směrem, který si ji zaslouží. Netvrdím, že máme být všichni sluníčkoví, ale pojem konstruktivní kritika je dnes velkou neznámou.

Užívejte si poslední letní dny (i když to venku tak nevypadá) a mějte se parádně. Já se (zase) brzy ozvu.

David


pondělí 9. září 2013

Fuck regeneration.. i'm young

To je nadpis, co? Takhle by se nějak dal shrnout můj víkend. Opravdu bych si to za rámeček nedal, ale když to jinak nešlo. Nebo možná šlo, ale to je fuk. Je to pryč a já právě přišel z posilovny se skvělou náladou.

Za víkend jsem naspal krásných 6,5 hodiny. Kdyby to měl rozdělit - z pátku na sobotu čtyři a ze soboty na neděli dvě. K tomu jsem ujel celkem asi 900 kilometrů. Rozhodně to nebyla nuda. Tomu ale odpovídá i režim, který byl. O nějakém pořádném jídle nemůže být řeč. Na pořadu dne byly tyčinky jako banánek v čokoládě, deli a twix (jen ráno, za volantem) a taky plechovky všeho možného. Měl jsem coca colu (obyčejnou, i zero), kafe, big shock nebo jak se to jmenuje... Prostě věci, které jsem si takhle dohromady nedal asi rok a půl. Nebudu se přetvařovat, chutnalo mi to. Jedl jsem to a pil hlavně ráno. Zaprvé jsem měl za volantem co dělat. Což se hodí, když jedete tři hodiny po dálnici. Pak se z toho totiž brzy stane monotónní záležitost a únava tomu nepřidá. Zase úplný extrém to nebyl, ale jistota je jistota. Odpoledne to s jídlem lepší nebylo. Spíš vůbec. Nějak nebyl čas, takže jsem snědl dva balíčky bebe dobré ráno, nějaké tmavé pečivo namazané vzduchem a povidlové duetky. To bylo asi nejlepší jídlo za ten víkend. Tím končím povídku o tom, jak špatně jsem jedl.

Jak jde vidět, toho spánku tam taky moc nebylo. Mám nějakým způsobem vyzkoušené, že těch 40-48 hodin se dá vydržet v plném provozu. Samozřejmě jen jednou za čas. Dokud jsem mladý. Tak do těch 60 let. Ale srandičky stranou. Když jsem přijel v neděli večer domů, spát se mi samozřejmě nechtělo. To už tak bývá. Půjdu běhat. Proč ne, však stejně neběhám kvůli nějaké kondici, ale hlavně kvůli psychice. Člověk si vyčistí hlavu, nemusí nad ničím přemýšlet. Neznám lepší způsob, jak tyhle věci řešit, než během. Takže mě nějaké to, jak dlouho jsem nespal a kdesi cosi vůbec neštvalo. Dal jsem si obvyklé 3-4 km rychlejším tempem a bylo. Doma mě pak čekalo překvapení ve formě čočkové polévky. Proč si nenaložit rovnou skoro půl litru a nepřidat chleba. To byla po běhání nejlepší věc za celý víkend.



Celkově je to prostě teď takové rozlítané. Brzy začnu zase psát trošku užitečnější články, protože bude o čem. Teď je to prostě jen o tom, že i přešlapy a různé nedodržování režimu se nevyhýbají ani mně. A nedělám si z toho hlavu. Není proč. Zase se bude cvičit každý den a jíst správné věci. Tady je fotka, po včerejším běhání. Není to ještě tak hrozné. Snad.



Mějte se parádně!

David

středa 4. září 2013

Hlavně ať se člověk hýbe

Ahoj všichni.

Název článku je zároveň heslo, kterým se poslední týdny řídím. Blog neumřel, i já žiji, snažím se udržovat v pravidelném chodu aspoň stránku na facebooku, kde můžete každý den vidět nějakou novou fotku. Nemůžu říct, že by se mi nějak zlepšovala forma. Spíš pociťuji i určité "zhoršení". Ono to zhoršení je v uvozovkách schválně. Hlavně proto, že ještě před prázdninami jsem na sobě měl opravdu jen minimum tuku a teď je ho trochu více. Ironické, že se s tou trochou tuku navíc cítím lépe. Nechápejte mě špatně. Nemám pneumatiku na břiše, ani když si sednu. Pořád mám viditelné všechny břišní svaly a o ostatních nemluvě. Takhle na pohled se změna formy poznává špatně. Navíc se snažím držet aspoň nějaká ty pravidla, když je to možné. Jde hlavně o vydatné snídaně a každodenní pohyb. Když jsem na celý víkend pryč a ubytovaný někde v penzionu, tak se to dodržuje špatně. Ale jde to. Vždycky si člověk pro sebe může udělat půl hodinu a zacvičit si.

Nebo zaběhat. Jak já zase začal běhat. Je to hlavně tím, že toho cvičení v posilovně je teď mnohem méně. Navíc je večer konečně chladno a běhá se dobře. Určitě lépe než v těch nesnesitelných vedrech, co byly. Mám rád chládek. Těším se na podzim. A příští pondělí se zase stěhuji do Ostravy. Což je dobrá zpráva pro mě a mé tělo, protože tam budu mít ucelenější režim. Škola začíná až 23.9., ale budu tam už dříve. Zařizuje se spousta věcí a to chce čas. Školy se nemůžu dočkat, aspoň zatím. Zajímá mě, jak ta tělovýchova bude probíhat. Určitě tím budu živit i blog, tak se připravte.

Dokud jsem doma, tak hodně blbneme s bráchou. Běháme, cvičíme.. a fotíme.


Jsme si podobní?


Možná trochu.

Dneska se chystám na hřiště, už dlouho jsem tam nebyl a mám chuť si zacvičit shyby ve všech možných kombinacích. Jak jsem zmiňoval, v Ostravě bude jiný režim a taky konečně pravidelné cvičení. 4x týdně bych to tam stíhat měl. Když k tomu připočtu ještě aktivity ve škole (což asi nebude žádné velké haló, aspoň teď v zimě) tak toho pohybu bude stále dost. A to je hlavní, mít ten pohyb. Člověk by si měl najít aspoň chvilku a něco pro sebe udělat. Tak, jak se to snažím dělat poslední týdny já.

Když náhodou vynecháte, nestihnete nějaký trénink, jídlo nebo něco takového, nevěšte hlavu. Stejně tak, jak z vás neudělá jeden trénink korbu, vás jeden vynechaný neobere o všechny svaly. :)



Mějte se skvěle a já se zase brzy ozvu!

David