středa 23. října 2013

Tajemství úspěchu

Ahoj všichni.

Žádné mé tajemství úspěchu tady dnes zveřejňovat nebudu. Nejsem si jistý, že nějaké mám a taky těch úspěchů nebylo tolik, abych k tomu potřeboval tajemství. A taky píšu na dva blogy. Blogy a tajemství vůbec nejdou k sobě, to mi věřte. Všechno, co se mi za poslední rok zrodilo v hlavě, jsem okamžitě (no, někdy ne okamžitě, ale brzy) napsal na blog. I když to byly věci, které jsem nakonec nedodržel. Když se to stalo asi po druhé, došlo k úplnému vyřazení různých slibů. Když si člověk nic neslibuje, tak to pak nemusí plnit. Aspoň ne ve stresu. Není totiž co plnit. Nejde o to, že bych sliby plnit nechtěl, ale když mám dojem, že to nevyjde... radši to v té hlavě nechám a časem se uvidí.

Plánování není špatná věc. Naneštěstí pro mě. Snažím se věci naplánovat, mít v nich nějaký systém a řád. Nic velkého, nic hrozného. Prostě jít tehdy a tehdy cvičit... a tím to vlastně končí. Bohužel je pro mě i tohle poslední dobou problém. To se nedá nic dělat, nechci tady štkát nad tím, jak je ten svět krutý. Není. Mám se fajn. Jen kdyby měl den tak 40 hodin. Aspoň bych stíhal. Třeba i psát více článků na blog. Dnešní cvičení jsem kupříkladu musel zrušit. Po několika měsících jsem byl nucen navštívit nemocniční zařízení. Brr, nelíbilo se mi tam, snad se zase dlouho s tou budovou neuvidím. Jen za dva týdny na kontrolu. Ale pak konec. Stačí.

A zpět k tomu plánování. Nebo neplánování. Není to špatná věc, ale na druhou stranu není ani nezbytná. Mít všechno nalinkováno, rozplánováno do poslední minuty, někomu to pomáhá, u někoho to má smysl. Já bych se z toho regulérně zbláznil. Buď z celého toho systému, nebo z toho, že jsem si všechno naplánoval a stejně to šlo do kytek. Což by se časem stalo. Proto mám svůj vlastní plánovací systém. Říkám mu "minuťák" a je to takové plánování z minuty na minutu. Pak se mi nestane, že něco naplánuji špatně a můžu ze sebe mít dobrý pocit celý den.

A teď už se konečně možná dostanu k tomu, co jsem chtěl vlastně napsat. Za ty předchozí tři odstavce se omlouvám, ale vrátit čas vám nemůžu, sám mám málo. Pěkný příklad může nastat třeba u různých doplňků stravy. Tak například když jsem bral protein. Byl to nějaký 90% Monster beef od Amixu, ale to není důležité. Co už důležité je, tak skutečnost, že by se měl brát ve správný čas. Asi nikdy nikomu nepomohlo takový protein vypít před cvičením. Nebo dokonce při cvičení. Pokud ano, tak se omlouvám, ale... prostě ne. Vzhledem k vysokému počtu bílkovin jsem ho bral až po cvičení a před spaním. A kdy po cvičení? Ne hned. Tam doplňujeme rychlé cukry. V mém případě to byl ze začátku hroznový cukr, později potom obyčejné potraviny a výběr typu "na co mám zrovna chuť". Zpátky k proteinu. Po cvičení sprcha, po sprše cesta domů, po cestě domů... jsem byl doma. To pak zmizelo už zmíněné "na co mám zrovna chuť" a teď by měl přijít na řadu protein. A teď kdy? Hodina? 61 minut? Nebo minut 70? Dilema. Hrůza. Vlasy padají, nehty jsou okousané a v televizi běží Ordinace. Repríza.

Tohle jsem hned na začátku řešil rázným a zcela jednoduchým způsobem (v případě té Ordinace stačí vypnout televizi). Prostě žádný čas neřeším. Nemám potřebu do sebe lít protein půl hodiny po tom, co se nacpu jídlem. Pak mi bude akorát špatně. Ani hodinu po jídle, pokud se necítím. Prostě jsem si počkal, než mi tělo dalo signál, že už bych si to mohl namíchat. A potom jsem ho vypil. Byla to hodina? Dvě? Nemám tušení, s hodinami nejsem kamarád. To samé se týkalo třeba spalovače. "Tento přípravek berte 20 minut před cvičením v množství 10 ml." No, to určitě. Za prvé nevím, kdy půjdu cvičit a za druhé jsem ztratil ten plastový kelímek, ve kterém se dá poznat, kolik je to ml. Takže si cvaknu v šatně než se převleču a bude. Jediné, co mi tak sedělo v množství, byly bcaa a aminokyseliny. Protože to byly tabletky. Do šesti napočítat umím, takže všechno podle pravidel výrobce.

A tohle bych mohl aplikovat na všechno. Z tohoto důvodu mám taky menší odpor ke všem tréninkům, kde jsou přesně stanovené pauzy a časy na cvičení. Prostě nic pro mě. Tím ale nikoho nenabádám, aby se vykašlal na svůj časový rozvrh a nedodržoval ho. Pokud ho máte, vyhovuje vám a stíháte, je to plus pro vás. Aspoň pak nemusíte přemýšlet nad tím, co jste zapomněli, nebo neudělali. Chci pouze podotknout, že v takovýchto věcech není nutné bláznit na minuty a snažit se držet přesně všechna ustanovení a normy. A doporučení. A příkazy, návody, rozkazy, instrukce, předpisy, nařízení a tak podobně. Nedělal jsem žádný dlouhodobý výzkum, abych si to dovolil prohlásit za nějaké dogma. Jde pouze o to, že mi nic z toho fyzicky neublížilo a troufám si říct, že ani nezpomalilo. Teď se jen nabízí otázka, zda doplňky stravy jak je známe, mají pro nás, normální cvičence, nějaký smysl. Ale tuhle otázku tu řešit nebudu, protože už je to i tak hrozně dlouhý článek a ten, kdo se dostane až sem, mě nebude mít rád, protože to zabralo spoustu času a nic důležitého z toho nevzešlo. Ale tak, aspoň něco malinko možná. Taky se mi to po sobě nechce znovu číst, jak je to dlouhé. Budu spoléhat na první dobrou, případné chyby omluvte a rozneste mě s nimi na kopytech.

Přeji pěkný střed pracovního týdne

David


pondělí 21. října 2013

Rok se s rokem sešel

Ahoj všichni.

Tohle je trochu... divné. Celou dobu se těším, až můj blog bude existovat ten pověstný rok. A pak na to zapomenu. A uvědomím si to až po dvou týdnech. Ale co, je to lepší než na to přijít až další narozeniny. Takže se budeme všichni tvářit, jako bych si na to vzpomněl včas a bude to. Prostě říjen, nějaké detailnější datum řešit nebudu. Ale bylo to myslím osmého. Tolik k detailům.

Začal jsem na tmavém, pohřebním designu, někteří z vás si ho určitě budou pamatovat. Nějakou dobu běžel blog prakticky jen pro mě. Žádné odezvy v podobě komentářů, přečtení, sdílení a tak dále. To byly zlaté časy. Neměl jsem ponětí o tom, jak to všechno funguje a že vůbec existují nějaké funkce, které mi tu udrží čtenáře. Ale funkce nejsou všechno. Spíše jsou to nejmenší. Hlavní je mít o čem psát. A to ze začátku bylo. Nekonečný tok myšlenek a nápadů, někde i tři články denně. Co na tom, že měli deset řádků a jeden obrázek. Pfff, hlavně že mám článek!


Postupem času mi sem začalo chodit pár lidí a bylo to moc fajn. Takový ten pocit, jakože si to někdo i čte. A když už někdo něco okomentoval, tak to byla úplná slavnost. Nebyl jsem na to zvyklý, vůbec. A byla to i hezká motivace, proč vlastně psát dál. Měl jsem na to dost času, nápadů taky, tak proč toho nevyužít. Poslední dobou je toho času méně a článků taky, ale mám za to, že to není na škodu. Aspoň není nikdo přehlcen mnohdy nezajímavými informacemi. Ty se musí podávat v omezené formě.

"Žít zdravě, cvičit, jíst" je pro soustu lidí sprosté slovo. Ale když se to vezme kolem a kolem, nic složitého na tom není. Pro tyto hesla neexistuje přesná definice, takže si to můžete přizpůsobit jak je libo. A jak můžete vidět, poslední dobou si to přizpůsobuji více než dost. Podle situace. Nezáleží na tom, kolik mám a nemám času, i když občas brblám. Je to jen další překážka, co se musí překonat. Jinak by to bylo až moc jednoduché a dělal by to každý.


Tohle je opravdu nic neříkající článek o ničem, ale už ho mám napsaný a mazat to nebudu. Navíc jsem ho napsal z nutkání, že si to blog zaslouží. Když už má teda (teď už něco přes) rok. A já stále cvičím, stále mě to baví a nehodlám od toho upouštět. A děláme to pro sebe. My se cítíme lépe, my z toho máme radost. Tak na to nezapomínejte, až budete mít slabší chvilku a budete se rozhodovat, jestli jít cvičit teď, nebo až za hodinu. Jiné rozhodování nepřipadá v úvahu.

Nejaktuálnější fotka - 19. 10. 2013
Mějte skvělý start do nového týdne

David

úterý 15. října 2013

Pevné body v nestálém režimu

Ahoj všichni.

Chtěl bych napsat něco o mých "pevných bodech". Jsou to věci, které přirostly k mému životnímu stylu a už je neodpářu. Ani nechci. Od té doby, co začala škola a musím ještě k tomu chodit do práce, je to jeden velký kolotoč. Naštěstí mě mé tělo nepodrazilo a stále se mnou spolupracuje, snaží se vyhovět, i když neví, kdy dostane najíst, nebo napít. Ostatně to nevím mnohdy ani já. Budu mluvit o časovém rozmezí po-pá, protože tam je "jen" škola. O víkendu, kdy jsem v práci, nemá smysl vůbec psát.

1. Snídaně 
Jeden ze stěžejních bodů v mém... ve všem. Snídaně je pro mě hrozně moc důležitá. Je to taková zásoba energie, klidně si dovolím říct, že na celý nadcházející den. Když si nejsem jistý, jestli bude čas na svačinu, nebo zda-li bude něco teplého k obědu, pořád mám ráno čas si dopřát snídani. Co se týče rozmanitosti, tam to není žádná sláva. Jím vlastně pořád dokola to samé. Jak jsem před rokem nedal dopustit na sáčkové instantní kaše, tak poslední půl roku mi nikdo nesáhne na mé vločky s ovocem a čokoládou. Prostě ne. Ať ten den cvičím, nebo ne, snídaně vypadá pořád stejně. Cokoliv vážit už jsem dávno přestal. Když mám chuť, utrhnu si malej kousek. Když mám hlad... Ale ne, to říkal Jarda v reklamě na žvýkačku. Já si prostě nasypu plnou misku vloček co zaliju horkou vodou, nakrájím jeden, dva kusy ovoce, nalámu dva čtverečky čokolády a tradá, mám hotovo. Není to drahé, je to dobré a hlavně pak vydržím bez jídla celé dopoledne. Podotýkám, že každý den vstávám v pět ráno, takže to dopoledne mám delší, než můžou mít ostatní. A stejně to nevadí.






2. Cvičení
Hned za snídaní následuje nějaký ten pohyb. A to je právě posilovna. Obrovskou výhodou je pro mě školní fitcentrum, které je prakticky zadarmo a vychází mi to tak hezky, že si zacvičím buď mezi, nebo po seminářích, které jsou ve stejné budově. Jak je to velké už jsem psal. Takový kamrlík. Ale chodí nás tam cvičit jen pár a po dvou týdnech cvičení mohu říci, že je to plně vybavená posilovna, ve které si můžete dát plnohodnotný trénink. Vychází mi to třikrát týdně, rozpis je v minulém článku. Netvrdím, že bych si nezašel i čtyřikrát, ale nemám to kam nacpat. Abych uvedl na pravou míru, proč je to v tom mém "pevném bodu". Cvičení se pro mě stalo už dávno naprostou přirozeností. Je to jako ráno vstát z postele, nebo si uvařit kafe. Ne ten stejný pohyb, ale chápete, co tím myslím. Pohyb by měl být přirozený pro každého z vás. A já věřím, že kdo tento text čte, to tak má. Ale je hrozně smutné, že pro mnoho lidí je pohyb něčím, co dělají z donucení, nebo když nemusí, tak vůbec. Já jsem ten poslední, kdo by někoho odsoudil kvůli jeho zevnějšku, ať má kilo padesát, nebo tři stovky. Jde mi spíš o to, jak trpí ten organismus. A ono se to jednou projeví. A nebude to příjemné. Takže se hýbejte, mějte rádi své tělo a z pohybu buď mějte, nebo udělejte radost.








3. Běh
Hrozně rád běhám. A platí zde to samé, co u minulého bodu. Prostě přirozenost. Když se podaří, spálíte i nějakou tu kalorii a k tomu všemu je to výborný relaxační prostředek. Pokud se nerozhodnete běhat ve tři hodiny odpoledne po nějaké hlavní třídě. Začínal jsem na delších trasách takovým lehkým tempem (10 km) a dneska si dávám tak do čtyř kilometrů a snažím se držet svižnější tempo. Projevuje se to i na dolních končetinách, přeci jen je u toho používáme, že jo. Já jen musím zaklepat, že nemám žádné problémy s koleny, kyčlemi, kotníky a já nevím v čem všem ještě často bývá kámen úrazu. Běhávám dvakrát do týdne. Aspoň většinou.



4. Voda!
Pít vodu. Je to levné, je to dobré, je to prospěšné. A to mluvím úplně vážně. Pitný režim je důležitý. Nechci tu debatovat o tom, jak ho dodržuji, či nikoliv (poslední dobou se mi totiž stává, že někdy vypiju více kafe, než vody), ale aspoň něco o tom napsat musím. Hned na začátku své změny jsem se snažil navyknout si na vodu. Před tím to pro mě bylo naprosto nemyslitelné. Obyčejná voda prostě není k pití. Fuj. Ale ona je. A navíc vám do těla nepřivede žádný zbytečný cukr, nebo sladidlo. A zažene žízeň ještě lépe, než kdejaká kyselka. Sem tam si koupím něco jiného, hlavně když musím vydržet za volantem trochu delší dobu, než je normální. Vyhýbám se aspartamu a i ostatním sladidlům, co to jen jde. Takže voda, voda, voda.


Co vaše pevné body? Máte nějaké? Já bych do toho chtěl zařadit ještě například plavání. Ale to bych lhal. Každopádně brzy začnu plavat pravidelně, tak to tam třeba dopíšu. Tajně.

Mějte se parádně,

David

čtvrtek 10. října 2013

Z deníku studenta #1

Ahoj všichni.

Tak trochu jsem vám slíbil, že sem tam napíši i něco, co se bude týkat školy. Jak se mi tam líbí, daří a já nevím co všechno. Do detailu to rozebírat nebudu. Zaměřím se hlavně na ten sport, když už ho studuji. A aspoň se to tu tématicky hodí.

Co tam vlastně vůbec v zimním semestru mám? Jako první to jsou sportovní hry. Celý semestr jde o volejbal. Víceméně se všechno probírá úplně od začátku a důkladně. I když jsem volejbal na střední hrál, není to na škodu. Člověk si pak uvědomí, co všechno dělal špatně, nebo může dělat lépe. Škoda, že mé ruce na to mají trochu jiný názor. Po technice "bagru" mi vyskákaly modřinky po celém předloktí a vypadá to zajímavě.


Jako další (a poslední z aktivního sportování) je tu gymnastika. Tady jde hlavně o různá posilovací cvičení a sestavy. Taky se pomalu dostáváme na nářadí - bradla, kruhy a podobně. Celkem mi to připomíná cvičení venku na hřišti. Tělocvičnu můžu navštěvovat i v nějaké časy mimo výuku, tak si říkám, že toho vždycky jednou týdně využiji, místo fitcentra.

A tím se dostáváme k poslednímu bodu. Dnes už jsem měl třetí trénink ve školní posilovně. O té už jsem něco psal. Sešlo se nás tam celkem dost, k mému překvapení se ale dalo cvičit úplně v pohodě. Protože nestíhám cvičit častěji, než třikrát týdně, odvíjí se od toho i trénink. 

PO - záda/ramena
ST - biceps/triceps
ČT - nohy/hrudník

Taková kombinace mi vyhovuje a nějakou chvíli vydrží. Aspoň dvakrát do týdne si k tomu všemu zajdu zaběhat a tím si splním svou pohybovou "povinnost". Víte, jak to myslím. A jak jím? Tento týden celkem hezky, protože jsem měl všechno připravené a navařené už z domu. Fotku jste určitě viděli už na facebooku, ale tady je ještě jednou. Hned v pondělí nahodím další prostřeno a trochu se o tom rozepíšu. 


Já se s vámi loučím, v noci odjíždím do Prahy, takže se ohlásím až po víkendu. Mějte se skvěle a užívejte podzimu.

David

sobota 5. října 2013

You can run the mile...

... you can walk straight through hell with a smile

Ahoj všichni.

Tak za prvé bych místo tohoto článku měl dělat úplně něco jiného. Abyste byli v obraze, tak jde o tohle.


Spousta latinských názvů, kostí a přemýšlení. Máme to vybarvovat, aspoň něco pozitivního. Nejde ani tak o to, že by mě to nebavilo. Celkem i baví. Ale nechce se mi. Po celém dni v práci se pak večer na školu myslí těžko. Tak jsem se rozhodl změnit plány. Upozornění - nikdy si nepouštějte ke škole motivační hudbu. U mě to má za následek to, že zítra nebudu stíhat. A taky že se hned po dopsání článku chystám jít běhat. Sobota večer, všude bude klídek a pohoda. Hlavně u restauračních zařízení a tak. Těm se ale vyhnu.

Teď se nabízí otázka, jestli to má vůbec smysl. Jít teď běhat. Z tělesného hlediska nemám tušení. Celý den jsem prakticky nic nejedl, večer se narval těstovinami a tuhle večerní aktivitu ani neměl v plánu. Je mi to úplně šumák. Neběhám kvůli nějakému aerobnímu tréninku, ale kvůli zábavě. A pohodě. Člověk se celkově cítí lépe. Celý den, týden, měsíc se nad něčím stresujete, něco vám nejde, nějak se nedaří. Jak si ale běžíte takhle večer, sluchátka v uších, před sebou jen cestu a za sebou... koho zajímá, co je za vámi? V tu chvíli je to hrozně nepodstatné. 


Co se týče trasy, tak jsou dvě možnosti. Buď si předem určím, kam mě nohy ponesou, nebo ne. Poslední dobou převládá ta druhá možnost. Možná mám v hlavě už trochu zafixovanou tu vzdálenost. Neběhám dlouhé a vyčerpávající trasy. Vlezu se do pěti kilometrů, radši svižnějším tempem, ať to stojí za to. Taky moc nezáleží na počasí. Zima? Obleču se. Prší? Někdo zmokne, já mám radost z deště. A tak dále. Jde jen o úhel pohledu a trochu toho odhodlání. 


Ale tak dost bylo neužitečných keců, já jdu běhat. Ať už svůj sobotní večer trávíte jakkoliv, mějte se skvěle. A pokud vám chybí nějaká ta motivace, dejte se do hledání. Čekat, až k vám něco přijde samo, nemá smysl.



David

středa 2. října 2013

Cvičit za pár kaček...

Ahoj všichni,

tak jsem si konečně poslal peníze na školní účet, abych mohl navštěvovat fitcentrum u nás na katedře. Má to moc hezký systém, prostě se objednáte dopředu na určité časy, které jsou vyvěšené a je to. Maximální počet lidí, kteří se mohou přihlásit, je deset. Takže se nemusíte bát ušlapání. Nebo utopení v cizím potu. To by bylo první plus. Druhé je potom cena. Za hodinu cvičení zaplatím deset korun. To je hodně sympatické a dokonce to láká tam chodit. Kdyby tato možnost nebyla, tak bych musel platit za měsíční permanentku necelých osm stovek. A ještě by zůstala z poloviny nevyužitá, protože nebudu stíhat (konec konců ani chtít) chodit šestkrát týdně.

Školní fitcentrum je dobře vybavené a myslím, že mi tam nebude nic chybět. Aspoň co jsem viděl na fotkách. Jasně, není to nejnovější, ale já jsem zastáncem názoru, že činka váží stejně, ať vypadá jakkoliv. Takže bez problému. Zatím nemám potíže ani s počtem přihlášených. Spíš se divím. Zítra tam například podle všeho máme být čtyři. Buď na to ostatní ještě nepřišli, nebo nevím. Zacvičit si za deset korun je dost velké lákadlo. Nebo za dvacet, podle toho jak dlouho trvá hodina. Ale to je jedno.

Když to srovnám s komerčním fitcentrem, rozdíl je to obrovský. Ale mně osobně nikdy nevadilo ty peníze za tu permanentku dát. Hlavně, když jsem opravdu chtěl cvičit. Něco jiného byla doba workoutu a tak podobně. A taky musíme vzít v potaz, že vlastně až do června jsem měl posilovnu zadarmo. Takže moje věta "nikdy mi nevadilo ty peníze za tu permanentku dát" trochu ztrácí na významu. Ale necvičím jen tento rok a první polovinu předešlého jsem to všechno hezky taky platil. Z peněz, co jsem vydělal/dostal prostě osm set jakoby nebylo a šlo to na permanentku. Pak byl měsíc klid. A za měsíc zase nervy, aby bylo na posilovnu. A na protein. A na bcaa. A na amina. Ještě že mě to už přešlo. Tady je jedna hodně stará fotka - jeden z nákupů (květen 2012).


A tady jedna stará známá srandička...


Každopádně dost bylo starých fotek. K čemu jsem se chtěl dostat... připadají vám ceny za cvičení přemrštěné, nebo ne? Já se přiznám, že když jdu někam cvičit a platím vstup, do 80,- mi to přijde ještě rozumné. Přece jenom je to vstup a když chodíte častěji, máte si koupit permanentku. Za stovku už čekám něco trochu extra. A víc jsem asi ještě neplatil. Ale jde to, určitě. Jen by mě zajímalo, jestli v těch posilovnách mají kouzelné železo, nebo co. Asi to tam bude hezčí. Ale když já mám rád, jak má fitko tu správnou atmosféru. Aby si někdo během cvičení chodil na internet, facebukovat a já nevím co všechno... nejsem žádná konzerva, ale to mi přijde ujeté.

Zítra bych mohl ukázat i nějaké ty fotky a první dojmy z cvičení ve školním. Pokud tam trefím. Přece jen, jak jde člověk někde poprvé, může se stát věcí. A když jdu někam poprvé já, tak se prostě něco stane pokaždé. Mějte parádní středu,

David