středa 23. října 2013

Tajemství úspěchu

Ahoj všichni.

Žádné mé tajemství úspěchu tady dnes zveřejňovat nebudu. Nejsem si jistý, že nějaké mám a taky těch úspěchů nebylo tolik, abych k tomu potřeboval tajemství. A taky píšu na dva blogy. Blogy a tajemství vůbec nejdou k sobě, to mi věřte. Všechno, co se mi za poslední rok zrodilo v hlavě, jsem okamžitě (no, někdy ne okamžitě, ale brzy) napsal na blog. I když to byly věci, které jsem nakonec nedodržel. Když se to stalo asi po druhé, došlo k úplnému vyřazení různých slibů. Když si člověk nic neslibuje, tak to pak nemusí plnit. Aspoň ne ve stresu. Není totiž co plnit. Nejde o to, že bych sliby plnit nechtěl, ale když mám dojem, že to nevyjde... radši to v té hlavě nechám a časem se uvidí.

Plánování není špatná věc. Naneštěstí pro mě. Snažím se věci naplánovat, mít v nich nějaký systém a řád. Nic velkého, nic hrozného. Prostě jít tehdy a tehdy cvičit... a tím to vlastně končí. Bohužel je pro mě i tohle poslední dobou problém. To se nedá nic dělat, nechci tady štkát nad tím, jak je ten svět krutý. Není. Mám se fajn. Jen kdyby měl den tak 40 hodin. Aspoň bych stíhal. Třeba i psát více článků na blog. Dnešní cvičení jsem kupříkladu musel zrušit. Po několika měsících jsem byl nucen navštívit nemocniční zařízení. Brr, nelíbilo se mi tam, snad se zase dlouho s tou budovou neuvidím. Jen za dva týdny na kontrolu. Ale pak konec. Stačí.

A zpět k tomu plánování. Nebo neplánování. Není to špatná věc, ale na druhou stranu není ani nezbytná. Mít všechno nalinkováno, rozplánováno do poslední minuty, někomu to pomáhá, u někoho to má smysl. Já bych se z toho regulérně zbláznil. Buď z celého toho systému, nebo z toho, že jsem si všechno naplánoval a stejně to šlo do kytek. Což by se časem stalo. Proto mám svůj vlastní plánovací systém. Říkám mu "minuťák" a je to takové plánování z minuty na minutu. Pak se mi nestane, že něco naplánuji špatně a můžu ze sebe mít dobrý pocit celý den.

A teď už se konečně možná dostanu k tomu, co jsem chtěl vlastně napsat. Za ty předchozí tři odstavce se omlouvám, ale vrátit čas vám nemůžu, sám mám málo. Pěkný příklad může nastat třeba u různých doplňků stravy. Tak například když jsem bral protein. Byl to nějaký 90% Monster beef od Amixu, ale to není důležité. Co už důležité je, tak skutečnost, že by se měl brát ve správný čas. Asi nikdy nikomu nepomohlo takový protein vypít před cvičením. Nebo dokonce při cvičení. Pokud ano, tak se omlouvám, ale... prostě ne. Vzhledem k vysokému počtu bílkovin jsem ho bral až po cvičení a před spaním. A kdy po cvičení? Ne hned. Tam doplňujeme rychlé cukry. V mém případě to byl ze začátku hroznový cukr, později potom obyčejné potraviny a výběr typu "na co mám zrovna chuť". Zpátky k proteinu. Po cvičení sprcha, po sprše cesta domů, po cestě domů... jsem byl doma. To pak zmizelo už zmíněné "na co mám zrovna chuť" a teď by měl přijít na řadu protein. A teď kdy? Hodina? 61 minut? Nebo minut 70? Dilema. Hrůza. Vlasy padají, nehty jsou okousané a v televizi běží Ordinace. Repríza.

Tohle jsem hned na začátku řešil rázným a zcela jednoduchým způsobem (v případě té Ordinace stačí vypnout televizi). Prostě žádný čas neřeším. Nemám potřebu do sebe lít protein půl hodiny po tom, co se nacpu jídlem. Pak mi bude akorát špatně. Ani hodinu po jídle, pokud se necítím. Prostě jsem si počkal, než mi tělo dalo signál, že už bych si to mohl namíchat. A potom jsem ho vypil. Byla to hodina? Dvě? Nemám tušení, s hodinami nejsem kamarád. To samé se týkalo třeba spalovače. "Tento přípravek berte 20 minut před cvičením v množství 10 ml." No, to určitě. Za prvé nevím, kdy půjdu cvičit a za druhé jsem ztratil ten plastový kelímek, ve kterém se dá poznat, kolik je to ml. Takže si cvaknu v šatně než se převleču a bude. Jediné, co mi tak sedělo v množství, byly bcaa a aminokyseliny. Protože to byly tabletky. Do šesti napočítat umím, takže všechno podle pravidel výrobce.

A tohle bych mohl aplikovat na všechno. Z tohoto důvodu mám taky menší odpor ke všem tréninkům, kde jsou přesně stanovené pauzy a časy na cvičení. Prostě nic pro mě. Tím ale nikoho nenabádám, aby se vykašlal na svůj časový rozvrh a nedodržoval ho. Pokud ho máte, vyhovuje vám a stíháte, je to plus pro vás. Aspoň pak nemusíte přemýšlet nad tím, co jste zapomněli, nebo neudělali. Chci pouze podotknout, že v takovýchto věcech není nutné bláznit na minuty a snažit se držet přesně všechna ustanovení a normy. A doporučení. A příkazy, návody, rozkazy, instrukce, předpisy, nařízení a tak podobně. Nedělal jsem žádný dlouhodobý výzkum, abych si to dovolil prohlásit za nějaké dogma. Jde pouze o to, že mi nic z toho fyzicky neublížilo a troufám si říct, že ani nezpomalilo. Teď se jen nabízí otázka, zda doplňky stravy jak je známe, mají pro nás, normální cvičence, nějaký smysl. Ale tuhle otázku tu řešit nebudu, protože už je to i tak hrozně dlouhý článek a ten, kdo se dostane až sem, mě nebude mít rád, protože to zabralo spoustu času a nic důležitého z toho nevzešlo. Ale tak, aspoň něco malinko možná. Taky se mi to po sobě nechce znovu číst, jak je to dlouhé. Budu spoléhat na první dobrou, případné chyby omluvte a rozneste mě s nimi na kopytech.

Přeji pěkný střed pracovního týdne

David


1 komentář:

  1. Já bych si strašně ráda ujasnila, co chci a kam si chci v životě dostat. Pak bych si taky ráda ujasnila, jak to udělám.. :D Jediné, na co se těším za celý den je, že se budu moct hýbat a zapotím se.. :D Každopádně čas je svině a naprosto nesnáším, když mi do toho naplánovaného "rozvrhu pohybu" něco skočí.. Jinak jsem totální zmatkař, věčně na cokoli zapomenu a nic doma nedělám. Krom válení se a sledování motivujících videí na youtube :D Strašně bych se chtěla dokopat k dokázání podobných věcí. Jenže kde začít? Asi u toho, nebýt tak líná a jít se učit.. Jenže to je tak hrozně těžké pro člověka s psychickou poruchou.. Cokoli mi odvádí pozornost jinam. Nejradši bych, aby mi někdo řekl, co mám dělat a já to udělám :D Ještě lepší by bylo, aby u mě seděl a hučel do mě do té doby než to udělám.. Ale to by bylo moc lehké... Navíc vždy, když si odpoledne něco naplánuju, stejně mi to nevyjde a jsem pak na sebe naštvaná.. Takže naplánovaný den pro mě ne. Nemám dostatek disciplíny, i když mám někdy času až moc..

    OdpovědětVymazat