čtvrtek 28. listopadu 2013

Soustředěnost, vyrovnanost, pohoda

To jsou tři velmi důležité aspekty, které já osobně při cvičení podceňovat nemůžu. Psychická pohoda je u cvičení stejně důležitá (ne-li důležitější) jako fyzická. Pokud je něco v nepořádku, odvíjí se od toho spousta věcí, které pak třeba mohou cvičení dělat nepříjemným, nebo ho i znechutit. A kdo se pak tomu má věnovat, když ho to nebaví? Proto si dejte velký pozor na to, s jakou náladu se do cvičení pustíte. Zní to možná zvláštně, ale po dvou letech už mám vypozorováno, že jak to nebaví mě, nebaví to ani stroje a činky. A potom se z návštěvy posilovny stane jen zbytečně strávený čas v místnosti, kde je hodně zpocených lidí.

Být psychicky a fyzicky dobře naladěn by vás nemělo vyčerpávat. Pokud to nebude výsledek přirozeného procesu vaší celkové pohody, je to k ničemu. Člověk pak myslí na spoustu jiných věcí, než by měl. Najednou jsou všechny problémy hlavním tématem myšlenkových pochodů a až po deseti minutách zjistíte, že na stroj, na který jste se posadili, se mezitím vytvořila fronta. Vy pak máte na triku špatnou náladu ostatních cvičenců v posilovně, protože jste jim právě teď narušili jejich plán. 

Tímto nechci říct, že když si ráno skopnete malíček a budete naštvaní, nemáte jít cvičit. Jen je dobré si uvědomit, jestli má cenu se namáhat, pokud se budete během cvičení soustředit stejně na něco úplně jiného. Jestli se jdete do posilovny uvolnit, hodit problémy za hlavu a všechny negativní myšlenky potlačit, tak jen do toho, tak je to správně.


Pokud se někdy mračím, v posilovně se to většinou nezlepší. Na pročištění hlavy a celkovou pohodu mi pomáhá hlavně běh. S tím, že si do uší musím pustit nějakou tu muziku. Bez ní to jde taky, ale nejsem na to zvyklý. Když běžím, tak řeším jen jednu věc. Aby mě tu v Ostravě nic nezajelo. Někdy je to fakt problém. Jinak jdou všechny myšlenky úplně pryč a zůstává pouze pohoda. Poslední dobou ještě zmrzlý nos, na to ovšem nemají vliv myšlenky, ale grónské podnebí.

Takže pokud vyrážíte cvičit, nechte všechno špatné doma. Ať si to užijete a má to nějaký smysl. Já nevím jak vy, ale já chodím do posilovny hlavně cvičit a dát si pořádně do těla. A když mám v hlavě kolotoč myšlenek, realizuje se to celkem špatně. Zvládáte cvičení i ve špatném rozpoložení? Nebo jste na tom stejně jako já? Možná budu výjimka, jeden z mnoha, kterému se ze špatnou náladou cvičí prostě špatně. A nebo taky ne. Já mám jednu výhodu. Špatnou náladu mívám velmi zřídka. A k dnešnímu sluníčkovému článku pořádné objetí!

středa 27. listopadu 2013

Studentské prostřeno #3

Další článek z prostředí mého stolu. Nejsou to nijak skvěle upravená jídla, ale prostě obyčejné věci co si vařím a jím. Nejde tu ani tak o poznávání nových jídel, ale spíš ukázku toho, že není třeba s jídlem nějak blbnout.

Vaječná omeleta s bramborem a uzeným masem


Rychlovka (kromě uvaření brambor). Všechno nakrájet na kostičky, hodit na pánev, rozklepnout do toho pár vajec a máte hotovo. Pokud máte čas a chuť, zelenina je celkem na místě. Jím jako večeři.

Špagety s krůtím masem a sýrem


Když se na tu fotku teď podívám, vypadá to spíše jako mísa nastrouhaného sýra. Příště to vyfotím ještě před posypem. Jím jako oběd / potréninkové jídlo. Jo a klidně si tam dám KEČUP když mám chuť!!!

Mix toho, co bylo doma


Když po celém dni ve škole, kde pořádně nic nejíte, přijdete domů... Tak máte hlad. A protože máte velký hlad, nestačí vám jeden plátek masa a trocha zeleniny. Tak k tomu ještě nějaké semínkové pečivo s kladenskou. Jím jako večeři.

Ovesná kaše


S čokoládou, jablkem (nebo jakýmkoliv jiným ovocem) a třeba ještě posypat kokosem. Nejlepší snídaně na světě. Levná, rychlá, chutná, výživná. Hlavně díky tomuto jídlu pak nemusím dopoledne řešit hlad. Jím jako snídani.

Krupicová kaše


Tak si trošku zamlsáme. Krupicová kaše, kousek másla, granko a banán. Taková nenápadná kombinace, dohromady moc dobrá. Když se teď dívám na tu fotku, mám na ni zase chuť. Jím jako potréninkové jídlo.

Vím, že to nejsou skvěle nasvícené fotky a někdy to vypadá, jako bych to fotil v botníku. Ale věřte, že až budu mít k dispozici lepší fotící zařízení, vše se změní. Do té doby budeme muset koukat na takové fotky. Už tak mi dělá problém si vzpomenout, že bych to, co přede mnou leží, mohl vyfotit. Ale tento týden se dařilo.

pondělí 25. listopadu 2013

Nedělní třífázovka

Včerejší den byl ve znamení pohybu. Někdy si říkám, který den v mém životě není, ale to je vedlejší. Teď jde o včerejšek. Byl totiž trochu odlišný. Začalo to hned z rána, protože jsem si k snídani NEDAL OVESNÉ VLOČKY! Ten šok, hrůza a zděšení. Úplně to ve vašich tvářích vidím. Protože byla doma dobrota a já ji prostě musel vyzkoušet, dal jsem si snídani šampiónů. Po Nesquiku se roste a to já už nechci, takže je tohle skvělá alternativa. Ale včera a dnes mi stačilo, vracím se zpět k ovesné pohodě. Přece jen to zasytí tak o 10000000% více. Ale bylo to dobrý, moc. Jedli jste to někdo?


1 fáze - nohy
Po již zmíněné snídani jsem se vydal do fitcentra. Protože si ve škole nemůžu zacvičit dřepy (není tam volná osa), tak to bylo jasné. Škoda, že mě po těch dvou měsících bez dřepů chytaly takové křeče do hamstringů. Ani tam nebyly takové váhy. 100 kg dřepuju bez problému, tak mě to celkem zklamalo. A protože jsem hrozně nerad zklamaný, zbytek tréninku byl ve zběsilém tempu. Žádné křeče už nepřišly, takže se dnes bojím každého vstávání, jak mě ty nohy bolí.

2 fáze - kliky
Odpoledne přišla na řadu druhá fáze tréninku. Šlo o různé variace a kombinace kliků. Ať už druhů nebo počtu opakování. Jako, dělat půl hodiny v kuse kliky není žádná sranda. A taky mě z toho něco bolí na hrudníku a nemůžu se pořádně nadechnout. Ale to jsou malé věci. Napumpovalo to parádně a hrudník ani ramena nemusely nohám závidět ten ranní trénink.

3. fáze - běh
Večer pak přišel na řadu klasický výběh. Nefungují mi sluchátka (teda, funguje jedno, což je v podstatě to samé). Takže se mi ani moc běhat nechtělo. Bez té muziky to není ono. Hrůza, jak si člověk na něco takového zvykne. Ale nakonec to nebylo tak špatné. Musím využít toho, když můžu běhat tam u nás, protože v Ostravě je to jak v plynové komoře.

Tahle třífázovka nebyla plánovaná. Dokonce jsem si spíše chtěl dát takový "volnější den". Tomu pohybu potom odpovídalo i jídlo. Jde na mě mikulášská nálada a hrozně mi chutnají perníky. Úplně obyčejné s ovocnou náplní. Tak jsem včera snědl čtyři. Ups. Celkově se nám blíží Vánoce a já můžu s klidem říct, že se těším. Na všechno cukroví (i když jím prakticky jen linecké, ale ve větším množství).

středa 20. listopadu 2013

Studentem nějaký ten pátek

Uteklo to jak voda. Dnes je to už nějakých 9 týdnů, co studuji na Ostravské Univerzitě tělovýchovu a český jazyk. Celkem hodně se mi změnil celý režim, na všechno je méně času, ale to neznamená, že to nejde. Čas není výmluva, to už jsem tu psal několikrát. Takže si nedovolím se na něj vymlouvat.

Chtěl bych se zmínit o tom, že moje návyky nemůžou být zase až tak odlišné od ostatních lidí. Aspoň těch, co sportují. Klidně jen pro radost (jako já). Nedržím žádné přísné stravovací návyky, ani se teď neřídím dle nějakého cvičebního plánu. Tohle všechno jsem dělal, když byl klid. Něco mě sice opustilo už tehdy, ale aspoň z větší části to tak bylo. Teď se mi časový rozvrh mění z hodiny na hodinu, takže něco naplánovat, to je nadlidský úkol. To opravdu moje večeře vypadá tak odlišně? Já si to nemyslím.


Tyhle věci, jako je pečivo (samozřejmě ne bílé), šunky, sýry, margaríny, sem tam nějaké to sladké pečivo, ovoce, zelenina, méně často už maso a ryby (ale taky), ochucené tvarohy (protože ty normální do sebe odmítám cpát, aspoň ne samotné), tousty, krupice a já nevím co všechno... Je to opravdu něco zvláštního? Není. A něco takového mi úplně stačí. Tohle je pro mě jídlo, které mě zasytí, CHUTNÁ MI (což je velmi důležité!) a tím pádem splní svůj účel. Navíc je to jednoduché a rychlé na přípravu, když toho má člověk hromadu do školy, tak to může klidně sníst u toho a nemusí nic řešit. 

Cvičení je od doby studia sice nepravidelné, ale o to zábavnější. Člověk se na to více těší (i když jsem měl za to, že to nejde) a užívá si to. Několikrát jsem se zmiňoval o našem školním fitcentru. Malé, ale účelné a dostatečně vybavené. K tomu skoro zadarmo. Tady není co řešit, nevyužít takové příležitosti by byl hřích. Předevčírem jsem měl dokonce tu možnost udělat pár kvalitnějších fotek, než tu dávám já z toho mého předpotopního telefonu.


I když na sobě člověk pozoruje změny těžce (vidí se každý den a rozdíly jsou pak minimální), fotky mě aspoň pomáhají se trochu zorientovat v tom, jestli něco nedělám špatně nebo mi třeba nesvědčí zavedený režim. Tyhle fotky jsou dva dny staré, takže to beru jako aktuální formu. Tu si já osobně nedovolím hodnotit. Pro mě je důležité, jak se cítím. A cítím se fajn. Ostatně to můžete vysledovat na dalším obrázku. V hlavě prázdno, na duši klid.


Tohle asi k tomu jak se projevilo to nepravidelné cvičení a stravování. I když je nepravidelné, pořád není špatné a to je hlavní. Aspoň podle mě. Nějak se mi zatím daří nesklouznout k nějakým sladkostem a podobným věcem. Kafe je něco, čemu se nevyhnu a nevím, jestli se toho někdy zbavím, ale nikdo není dokonalý. Tuhle věc si prostě zatím nechám. A ještě spánek. Toho by podle všeho taky mohlo být více, ale když mně to stačí. Jak dlouho spíte? Mě se daří spát v rozmezí 4-6 hodin denně.

Nekecat, nekoukat, makat! :D
Já tímto příspěvkem chtěl hlavně naznačit to, že není třeba všechno až tak vyhrocovat. Samozřejmě, že ty návyky už mám nastavené trochu jinak a mnohé věci mi přijdou normální, i když to pro jiného může být nepochopitelné. Ale to k tomu patří. Zase úplně zadarmo to taky není. Hodně důležité je ale i to, jak to máte srovnané v hlavě. Taky jsem blbnul, bláznil, vymýšlel nejrůznější kombinace všeho možného. Tomu se člověk vyhne jen těžko. Teď si s klidem řeknu, že nejsem žádný kulturista, ani fitnessák, abych to cvičení dnes nemohl vynechat. Nebo si nemohl dát to, na co mám chuť. 


Cvičení není povinnost, ale zábava.

P.S. Díky za pochvaly nového vzhledu blogu.
P.P.S. Odebírání novinek emailem v portugalštině (nebo co to je) si tu nechám. Je to taková exotická vsuvka.

pondělí 18. listopadu 2013

Studentské prostřeno #2

Další várka úplně obyčejných jídel, které ale splní svůj účel na sto procent. Nejsou to žádné kulinářské speciality, ale jde o to vám ukázat aspoň něco z mého obyčejného jídelníčku.


Tohle je zrovna sacharidová bomba v podobě malinových knedlíků. Po cvičení ideální záležitost, na večeři bych už si to asi nedal. Jsou hrozně malé a člověka to zasytí jen na krátkou dobu. Takže kromě toho, že je to dobrý a sladký, na tom nic není.


Pšeničné tousty se šunkou a sýrem, někdy i s trochou kečupu nebo rajčat. K tomu zelenina a večeře je na světě. A opravdu to dokáže zasytit. Bílé tousty už bych nejspíše nesnesl, takže je tohle vítaná varianta.


Míchaná vejce se šunkou a okurek - ten cpu všude hlavně proto, že je ho tu prostě hodně a přece to pak nebudu vyhazovat. Počet vajec je většinou tak 5-6. Ideální počet a podotýkám, že jindy než na večeři bych si to nedal. Ne, že by to bylo během dne špatné, ale už to mám v hlavě tak nějak nastavené.


D'Artagnan a tři mušketýři aneb nejoblíbenější svačina už hrozně dlouhou dobu. Tvaroh Milko smíchám s půlkou obyčejného tvarohu a tohle si dám na svačinu nebo na večeři. Je mi to jedno. I v tom nejvíce přísném období jsem tohle večeřel a nikdy mi to neuškodilo.


Buchty, bábovky! Království za ně! Jsem velkým fanouškem všeho sladkého pečeného (suchého). Před nebo po cvičení či dopolední svačina. Bohužel se mi do mé svačinové krabičky vlezou jen čtyři kousky. Ale i tak z toho mám vždycky radost.

Jím jako každý jiný člověk. Je fakt, že si na oběd do mekáče nezajdu a kdybych každý den nechodil kolem nákupních center, ani o jeho přítomnosti nevím. Tady jde ale hlavně o to, že člověk se může stravovat normálním způsobem, něco k tomu samozřejmě dělat a funguje to. Nejsem kulturista, ani účastník nějakých jiných soutěží. Jsem student, který se chce levně, dobře a hlavně zdravě najíst. Tak se s tím musím poprat.

Co vy, taky se perete podobně?

středa 13. listopadu 2013

Z deníku studenta #3

Ahoj všichni,

chtěl jsem napsat něco motivačního, něco co by vám vlilo energii do žil a pomohlo překonat ten dnešní chmurný den. Nějak z toho ale sešlo, na sepsání motivačního článku mi dnes chybí motivace. A na rozdíl od ostatních, tohle počasí mám rád. Zvlášť, když jsem doma a mám volno. Nebo spíš dělám celý den věci do školy. Ale to je vedlejší. Není to práce. To je ten hlavní rozdíl. Mám tu hned dvě strany studia. Nahoře je ta sportovní, dole jazyková. Obě jsou fajn.


Sice mi to dnes zabralo celé odpoledne, ale v žilách mě hřeje vyhlídka volného víkendu. Po čtyřech měsících!!! Od července jsem ještě nic takového, jako je volný víkend, neměl. Takže chápete, proč jsem ve velkém očekávání. Sice to bude zase hlavně škola, ale aspoň trocha času vyjde i na jiné věci. Třeba cvičení.
Tento týden jsem byl zatím jen dnes. Včerejší večerní výběh byl fajn, ale není to posilovna. Do konce týdne hodlám cvičit intenzivně. Ať nezlenivím.

Před a po výběhu. Jde to poznat? Klasika.
Čepice od hodné spolubydlící a mikina, aby mě bylo vidět.
Začíná být venku pěkně chladno.
Je mi jasné, že informační hodnota tohoto článku je nulová, ale brzy se chystám zase sepsat něco chytrého. Všechno bude. S jídlem jsem na tom teď velmi dobře. Jím nepravidelně, jak dostanu hlad, ale aspoň je to opravdu jídlo a ne jen kusy pečiva (nic proti nim, kolikrát mi zachránily oběd). Že bych to mohl i vyfotit si vzpomenu pozdě, většinou po jídle. Ale na inspirace ohledně jídla jsou mnohem lepší blogy. Takže šup tam. Mě to baví vždycky jen chvilku. A když mě něco nebaví, nemůžu to dělat. To už víte.

Mějte se parádně.

David

pondělí 11. listopadu 2013

Jedna z mých neřestí...

je kafe.

Zbavil jsem se touhy po smažených věcech, hamburgrech, polotovarech z různých rychlých občerstvení a podobně. To všechno proběhlo celkem bez problému a nemám potřebu tyto věci nadále vyžadovat. Co už je ale horši a zbavit jsem se toho zatím nedokázal, je moje "závislost" na kávě. Kafe piju už hrozně dlouho. Nepamatuju se, kdy to začalo, ale rozhodně by se nic nestalo, kdyby to bylo později. Trochu to souviselo s tím, že jsem v útlejším věku rád proseděl celou noc u počítače a kafe mi pomáhalo to vydržet. Takhle nějak k tomu, proč vůbec kafe.

U cvičení se mi kafe taky hodilo. Kofein mi (asi) fungoval jako stimulant a před tréninkem to vždy byla jasná volba. A ještě většinou je. Navíc mi to pomáhalo se zbavit pocitu hladu. Ale to bylo minulý rok, teď už mě tyhle věci netrápí. Šálek kávy byl/je příjemný společník, ať už se děje co se děje. Párkrát jsem zkoušel to omezit, nebo ho nepít vůbec. Dopadlo to... No, moc to nedopadlo, protože i u tohoto článku si kafe dávám. On takový šálek kávy jednou za čas asi nebude špatný, že? Jenže to mi nestačí.


Průměrně si dám kafe tak třikrát během dne. Ráno je to samozřejmost, prostě vstanu, udělám snídani, pak vařím kafe a takhle každý den. Rutina. Když mám během dne čas, uvařím podle chuti další, nebo to řeší automat ve škole. Tam je kafe na(ne)štěstí celkem chutné a za pár kaček. Když přijdu večer domů, obvykle dám vařit vodu na třetí a snad i polední. Lépe si mi pak třeba učí. To mám vyzkoušené.

zdroj: gastroplus.cz
Kofein jako takový se mnou už nedělá vůbec nic. Jsem schopný si v devět večer uvařit kafe, vypít ho a do deseti minut usnout. Přemýšlím, že by nebylo od věci koupit aspoň kafe bez kofeinu. Třeba až doberu to, co mám teď. A co vůbec piju? Pokud to není nějaká dobrota z Oxalisu, kde jsem si teď navykl kupovat kafe celkem často, tak obyčejný rozpustný Velvet, nebo jiné kafe tohoto typu (Crema apod.). Tohle bude asi všem jasné, ale stejně to doplním - kafe nesladím. Jak má kafe jinou, než hořkou chuť, je to pro mě hnusná břečka (promiňte mi ten výraz), která se nedá pít. Navíc cukr není látka, které bych potřeboval nadbytek. Když už, dám si do kafe trochu mléka, ale to jen do těch obyčejných.

zdroj: oc-sestka.cz

Jak jste na tom s kávou vy? Pijete, nepijete? A když, kolik a jaké? Nechci tu být sám, kdo si na ni vytvořil takovou menší závislost. Pyšný na to nejsem, ale když tu píšu o věcech, které dělám dobře a vím to, musím napsat i o něčem, co už tak fajn není. A vím to. Ale to je tak vše, co s tím doteď dělám.

pátek 8. listopadu 2013

Upper body pump


Dnes žádný obecný článek o tom jak improvizovat, jak cvičit, dýchat nebo žít. Dnes je tu ukázka tréninku, který jsem jel dnes ráno a musím říct, že dal pořádně zabrat. Fotka je vyfocena v průběhu tréninku.


Princip tréninku je jednoduchý. Máte před sebou tři kola, které musíte splnit. Časově limitování nejste, ale je fajn to vecpat do nějakého rozumného intervalu a neulívat se. Každou partii procvičíte třemi cviky, ale ty nepůjdou hned po sobě. Takže odcvičíte celé tělo po jednom cviku a pak se vrhnete na druhé kolo a zase znovu. Nejde tu o zvedání maximálek, ani trhání rekordů. Váhy nakládejte s rozumem, ať zvládnete patnáct opakování (v první sérii určitě). Na druhou stranu, nenakládejte si zbytečně lehkou zátěž. Tohle je kapku složitější trénink a tak trochu se od cvičícího čeká, že bude vědět, jak na tom u kterého cviku je. V druhé sérii se nic nestane, pokud bude opakování trochu méně (když si naložíte větší váhy), ale snažte se vydržet co nejvíc. Ať to stojí za to.

Tak si můžete vzít inspiraci a třeba trochu okořenit ten váš trénink. Já byl po tomhle celkem vyřízený.

čtvrtek 7. listopadu 2013

Improvizace aneb když to není připravené

Je velmi přínosné mít napsaný nějaký trénink, řídit se podle něj a dodržovat ho. Na to není nic špatného a nemůže vám to ublížit (pokud je ten trénink sestavený správně). Co když ale okolnosti stojí proti vám a je třeba improvizovat? Dokážete to? Vymyslet si funkční, rozmanitý a zábavný trénink tzv. na koleně těsně před cvičením? Pokud se vám něco takového nemůže stát, v pohodě. Jste ve výhodě. Já v ní taky byl, až do července tohoto roku. Teď je ale situace trochu jiná.

Pojďme se na to podívat z různých hledisek. Je třeba si dobře rozvrhnout, jaké partie se budou cvičit. Jestli jedna, dvě, nebo celé tělo. Tohle by mělo vycházet z ostatních dnů v týdnu. Ať necvičím třikrát do týdne jen paže a zbytek těla odpočívá. To je blbost. A určitě každému jasná. Hned potom, jak vyřeším dilema co cvičit, není problém začít vymýšlet trénink. Je to částečně způsobeno tím, že už cvičím nějaký ten pátek. Zásoba cviků je tedy hodně vysoká. Ale ani taková zásoba vás neuchrání před chybami, které mohou nastat. No, neberte to jako chyby. Berte to jako věci, které mi přijdou nesmyslné a nepoužitelné.

Vždycky jsem zastával názor, že sval je třeba procvičit ze všech možných stran a úhlů. Proto mám také v tréninku radši více cviků a volím rychlejší tempo, abych to stihl. Je to věc, která mě baví. Jak trénink nebaví a leze na nervy, končím. U toho nevydržím ani chvilku. Naštěstí už vím, co mě baví a co ne. Pak nic nebrání vymyslet kam zalezu, nebo jakou činku chytnu do ruky jako první. A už v tomto okamžiku to v hlavě šrotuje a plánuje další cvik.


Hrozně rád střídám obyčejné série ze supersériemi. Začnu třeba obyčejnou sérií, nějakým komplexním cvikem na danou partii (hrudník - bench, záda - shyby, biceps - zvedání olymp. činky) a potom supersérie. Supersérií trénink nikdy nezačínám, protože i když nejsem fanoušek rozcviček a přílišného protahování (ve fitku), tak nějaká ta série s "žádnou vahou" nebo jen hodně lehkou proběhne vždy. Mám své tělo rád a nechci se zranit. Po supersérii - !!!která je mimochodem tvořena dvěma cviky a každý procvičuje opačnou (jinou) část svalu!!! - pak zase zařadím sérii obyčejnou. Například. Klidně tam můžu hodit další supersérii, klidně na jinou partii (záleží, co je ten den v plánu cvičit, viz začátek článku). Tyhle různé kombinace ale musí mít nějaký smysl. Nebudu cpát nejvíce silové cviky až někde nakonec, kdy je tělo vyčerpané a nemá sílu. Stejně tak nebudu do supersérie rvát dva velmi podobné cviky, kdy zbytečně přetěžuju jednu část svalu a jinou necvičím vůbec. 




Tyto tréninky mají jednu obrovskou výhodu. Nikdy mě nepřestanou bavit. Opravdu teď nikde žádný tréninkový plán rozepsaný nemám, do fitka chodím konečně bez sešitku a nemusím řešit, jaký cvik následuje. Ale pozor, i ten způsob (se sešitkem) si nemůžu vynachválit. Já se tu nesnažím jeden způsob před druhým nějak vyzdvihnout, nebo shodit. Jen ať vidíte, že to teď zase dělám trochu jinak. Jediné, od čeho se snažím odrážet, je nějaká vize o tom, jaká partie se ten den bude cvičit. Pondělí - záda, ramena, úterý - biceps, triceps, středa - nohy, hrudník. Ale ani to se někdy nepodaří dodržet a pak je to improvizace se vším všudy. Co vy, máte trénink rozepsaný a cvičíte podle něj, nebo si rádi zaimprovizujete? A pokud jste pilní a máte čas si cvičit podle rozvrhu, dokázali byste v případě potřeby změnit/upravit trénink tak, aby stál za to a bavil vás?

pondělí 4. listopadu 2013

Z deníku studenta #2


Ahoj všichni.

Ráno jsem si dal do nosu. Ovesná kaše jako vždy, ale tentokrát ještě doplněna Míša řezy.


Ale zasloužil jsem si to. Hned ráno byly v plánu záda a ramena + ve škole gymnastika. A to už je dost pohybu. Taky mi v tom všem pomohla vanilková kola, protože jsem jí nějak přišel na chuť. Aspoň jednou měsíčně si tu půl litrovku koupím. Přes den potom nějaké to pečivo a konečně "poloteplá" večeře. Tu mám i vyfocenou. Hotovo asi za deset minut a člověk se u toho stihne i osprchovat.


Co jiného dát do rubriky "já", než sebestředný výkřik do tmy. A třeba nějakou tu aktuální fotku. Kdysi jsem to dělal pravidelně, ale pravidelnost má u mě nepravidelný vývoj a pak to tak dopadá. Dneska bylo ráno úplně prázdné fitcentrum a to znamená jediné. Možnost focení bez divných pohledů lidí okolo. Tak jsem se teda blejsknul, ať mám něco na památku. Spíš je to zase taková "kontrola" jestli nekynu a podobně. Pro klid v duši. Moc se nevážím (nemám kde) a jediná váha je tedy zrcadlo. A ta nejlepší váha.




















Takže si ukládám do deníčku a připisuji, že tohle byl listopad 2013. Já na sobě teda zlepšení/zhoršení pozorovat nemůžu, protože se vidím každý den a tak nějak se mi to ztrácí. Ale snad to není žádná hrůza. Taky chodím cvičit sám a těch pitomých fotek v zrcadle se asi nezbavím. Třeba někdy najdu pařtáka/parťačku. Zatím ale pusto.

Užívejte si pondělí

David

neděle 3. listopadu 2013

food, food, (no) fast food

Poslední dobou jsem svědomitě fotil i nějaké to jídlo, které jsem za týden snědl. "Nechávám" si doma vařit vždycky na nastávající týden ve škole (první 3-4 dny), protože v Ostravě vařit prostě nestíhám a nemám na to ani sílu. Ta je třeba jinde. 


Tohle byl už trochu extrém. Ale nevadilo mi to. Hlavně ty přílohy jsou tam celkem zbytečné, to bych stihl i v Ostravě. Takhle to bylo úplně bez práce. Jablečné štrůdly zmizí vždycky v době před/po tréninku. Nebo i jako normální svačina do školy, jen v menším množství. Zbožňuji špenát. Ne kvůli Pepkovi námořníkovi, ale protože mi prostě chutná. Špenát s těstovinami a kuřecím masem je jedno z mých nejoblíbenějších jídel. Kuře tam je jako takový dodatek k nějaké té příloze a nakonec čočková polévka. Většinou se k tomu hlavnímu jídlu dostanu až v podvečer, nebo úplně večer. Nejsem schopný do sebe po celém dni narvat velké množství jídla, takže ať chci nebo nechci, porce jsou menší.


Rizoto! Podle mě nejkomplexnější, nejrychlejší a hrozně chutné jídlo. Proto ho tu je tolik. Vydržím to jíst i tři dny v kuse, protože se s tím nemusím vůbec babrat. Je v tom kuřecí/vepřové (jak kdy a opravdu v nevelkém množství), kyselé okurky a červená paprika. A rýže, ale to snad psát ani nemusím. Vedle toho leží naložené vepřové, ke kterému se udělá nějaká příloha a je hotovo. Zeleninová polévka k tomu a mám vystaráno. Jídlo asi na tři, čtyři dny. A to na to jsme dva. I když rizoto baštím sám. A není to z lakomství.


Včerejší večeře, rybička (pstruh). Prý by se ryby měly jíst často. Já měl jednu zase po půl roce. A to jsem byl celý minulý víkend na výlovu Vrkoče. Tam bylo ryb. Ale abych uvedl věci na pravou míru, já si rybu nedám, dokud mi ji někdo nestrčí pod nos. A zpracovanou, samozřejmě. Aby se už nekroutila.


Znáte Míša řezy? Taky se po nich můžete utlouct? I když je tam másla, cukru a čokolády pro celý regiment? No a co, je to skvělé. I když mě to včera nemile překvapilo ještě po večeři, stejně jsem si trochu dal. A dám si i teď, po snídani. Snídaně už ani nefotím, je to pořád dokola.

Jak můžete vidět, nemám zavedený žádný zvláštní jídelniček. Hlavní jídla jsou tím nejmenším problémem, který řeším. Když už, tak se zaměřuji na ty ostatní (snídaně, svačiny), ale i to už považuji jako rutinu. Navíc mé svačiny hodně často vypadají tak, že si skočím do pekárny u školy koupit něco k snědku. Protože mám hlad. 

sobota 2. listopadu 2013

"Normálnost"

Tak trochu bych si dovolil zareagovat (reagovat je fajn, člověk nemusí vymýšlet nic svého) na tento článek u Nikki na blogu. Ve zkratce, je to překlad jednoho článku z angličtiny, týkajícího se jídla. Jestli není náhodou všechno to pravidelné stravování zbytečné a počítání kalorií zase jen ztráta času.

Je.

Ale...

Nemůžeme jen tak z fleku říct, že jídelníčky založené na pravidelném příjmu potravy jsou k ničemu. To si nedovolím ani já, i když už to nějaký ten pátek neuznávám. Víte co mě tyhle jídelníčky naučily? Co vlastně vůbec můžu a neměl bych jíst, jak tyhle věci kombinovat, jak si s tím pohrát. A i když časem třeba taky přejdete na trochu jiný režim (vysvětlím později), budou se vám tyhle věci hodit. To nezapřete. Z ničeho nic nehodíte za hlavu každou maličkost, která se díky tomuto (většinou prvotnímu) způsobu stravování osvědčila. Já se takhle stravoval asi rok. Rok mi vydrželo se nějak orientovat v čase a zařizovat se podle toho. Je to ubíjející. Nejen z hlediska neustálého vaření, ale i časově. Člověk nemusí mít náturu na to, se každý den stravovat na čas podle určitého plánu. Kdybych si měl teď vytvořit nějaký podobný plán, hned další ráno bych se musel jen usmát, protože bych nesplnil vůbec nic! Nechme tyhle záležitosti kulturistům.

A jaký je ten jiný režim? Tady dostává prostor naše tělo. Ona je to celkem důmyslně postavená schránka na orgány, která si sama řekne, že má hlad. A v tuto chvíli je čas na nějaké to jídlo. Protože takhle je to přirozené a já to dnes a denně pociťuji. Je to pro mě lepší. I když nemám čas se vždycky plnohodnotně najíst, nebo si uvařit, ten pocit, že se to dá nějak zvládnout i s občasným (někdy více než občasným) výkyvem, je skvělý. Osvobozující. Minulý rok to tak ale nebylo. Být otrokem svého jídelníčku je špatné. Někomu to vadit nemusí a tento typ stravování mu vyhovuje. Já se tu ale nesnažím nic shazovat. Já jen upozorňuji na to, že to jde i jinak. A jde to. Protože kdyby bylo něco špatně, po těch 8 měsících bych to asi poznal na své postavě, kondici... Ale nepoznávám žádné zhoršení, právě naopak.

Jenže! Dejme si tu pozor na jednu věc. Tady jde i o to, co vlastně jíme a co je pro nás normální mít v lednici a ve skříní. Spousta lidí je zvyklá si normálně dát k jídlu pár bílých rohlíků a trochu vlašského salátu. Nebo nějaké bulky s taveným sýrem. A tak dále. Já vlastně ani nevím, co se tak "normálně" jí, po těch dvou letech. K čemu mířím? Většina z nás má tu normálnost úplně jinde. Pro nás je normální koupit si celozrnný chléb, tmavé pečivo a třeba si vyrobit svou vlastní tvarohovou pomazánku. A svačina je na světě. Jenže kdybyste tohle nabídli té první skupině lidí, tak vám to připlácnou na obličej. A ten tvaroh tam bude držet. Taky jsou to různé formy dochucení. Já třeba nepoužívám cukr, mnohdy už ani sůl a nepřijde mi to zvláštní. Ostatním ale ano. Jsou tu dva různé úhly pohledu a dva různé způsoby vnímání. To je důležité. Tyto návyky se musí změnit, ne nějaké dvouhodinové pauzy mezi jídly a tolik a tolik kalorií na svačinu.

Nebýt ale toho prvního roku cvičení, nikdy bych si tyto návyky neosvojil a nepovažoval je za naprosto základní věc. Proto se tu nesnažím ten pravidelný způsob nějak zatracovat. Byl to takový odrazový můstek, první meta, která mě posunula dál. Z každé strany se na vás totiž bude valit (hlavně na začátku) sto a dalších sto způsobů, jak a co dělat správně. A každý bude ten svůj způsob považovat za nejlepší a nejpoužitelnější. Ona to může být i pravda, ale bude to platit pro jeho tělo. Vaše tělo je zase trochu jiné a tomu byste měli věnovat náležitou pozornost. Sledovat různé články, poučit se o této problematice, ale nikdy nevytvářet žádná dogmata. To je něco, co do stravy prostě nepatří.

A já tento článek začal psát v pět ráno a vyrážím směr Olomouc. Mám po snídani, vůbec nevím, kdy si dám další jídlo. Ale počkejte, vlastně vím. Až budu mít hlad! :)

Mějte se parádně a užívejte si víkendu

David

pátek 1. listopadu 2013

Zazimovat?

Ahoj všichni.

Jak už je patrné z názvu článku, budeme se bavit o nadcházející zimě. Netroufám si tvrdit, jestli bude dlouhá, krátká a podobně. Napadne nějaký ten sníh, budou nízké teploty a my budeme všude chodit maximálně zahaleni a zatepleni. Abych se přiznal, já už tak chodím i teď. A s tím úzce souvisí i hlavní téma dnešního článku.


Na jaře a v létě má člověk o motivaci navíc. Přece jen se chodí v krátkých trikách, tílkách a tak podobně. Všechno jde vidět, takže je na místě, aby to, co jde vidět, stálo za vidění. A aby to stálo za vidění, musí se pro to něco dělat. To je jasné. Spousta lidí využívá zimu ke zvolnění, změně tréninku, objemové přípravě na jaro a dalším věcem, ke kterým to zvláštní bílé období vybízí. Navíc zachovat chladnou hlavu a neujídat cukroví v čase vánočním chce taky pěknou dávku sebezapření. Já ji třeba nemám. Cukroví mám rád. A tak ho jím. Hlavně linecké, k tomu kafe... Trochu odbočuji a dostávám chuť na cukroví. Takže stačí.

Pro mě je zima úplně to samé, co po celý rok. Nemám to nijak rozdělené na objem/rýsování/nabírání/shazování a tak dále. Bavíme se tu o mně. O člověku, kterého po týdnu přestalo bavit i vážení vloček na snídani. Na tyhle věci prostě nejsem dělaný a asi se to nezmění. Jednoduše mě to nebaví. A když mě něco nebaví, snažím se tomu vyhnout. Nebo to mít co nejrychleji za sebou. Ale vážení vloček na snídani nejde mít rychle za sebou. Je to každý den pořád dokola to samé. Ruce pryč.


Nemám v plánu ani radikálněji měnit trénink. Ono to dá rozum, když jsem před chvíli psal, že pro mě nenastávají žádné změny. Ale stejně to podotknu. A když mi můj stávající režim vyhovuje teď, bude to snad fungovat podobně. Když ne... tak ne. Dám si tu za uši a budu psát o tom, jak jsem to čekal. Ale pro tento rok mám napečeno a vzdát se toho nehodlám. Samozřejmě tu nejde jen o břicho, ale na fotku jsem si vzpomněl, až když jsem byl oblečený. Je ale taky pravda, že břicho je to první, které se vám při nějakém tom zvolnění začne zalévat tukem. Nemyslím tím, že hned po změně tréninku tam bude pneumatika jak od traktoru. Je to postupný proces, který se dá ale různými způsoby zpomalit, aby tam ta změna nebyla tak radikální.


A co vy? Jak to máte v zimě? Řešíte nějak změny tréninků, jídelníčku a celkového přístupu? Nebo si držíte stálejší režim po celý rok a změny přicházejí individuálně? Zajímalo by mne, kolik z nás to má tak a kolik lidí se sejde v tom druhém způsobu. Například lidé okolo mě to mají úplně naopak. Tam se v zimě jede objem.

Mějte pohodový pátek

David