pondělí 30. prosince 2013

Jak na nový rok...

Znáte to. Začíná nový rok, každý bude chtít ve svém životě praktikovat spoustu změn a vylepšení. Cvičení a zdravější životní styl je jedno z oblíbených předsevzetí. O tom, jak to někdo dodrží a druhý ne, o tom dnešní článek není. Tady nejde o to dělat si z takových lidí srandu. Jasně, posilovny jsou plné lidí, kteří tam páchnou jen první dva týdny a mnoho dalších věcí, které dokáží otrávit den. K tomuto pohledu na věc jsem značně skeptický. Víte, kdy jsem začal já? Kdy jsem si pravdu řekl, že ten den změním svůj přístup k životu, že je prostě čas na změnu? Bylo to 1. 1. 2012

Nějaká dovolená v roce 2011

Jo, takové hnusné klišé. Prostě přišel další rok, tak proč se nezačít měnit s ním? Jestli se mi to podaří, bude to fajn. Jestli ne? Na začátku o tom věděla jen moje přítelkyně. Té se sice vypracovanější těla líbí, ale není to na prvním místě (díky bohu, to by se mnou asi ani nezačala chodit). Takže by se nic velkého nestalo. Zase jedna z věcí, které se nevyvedly. A život půjde dál...

Bude to boj,
ale bude to stát za to.

Nikdy jsem si nedělal přehnané iluze. O tom, jak shodím několik kilo, jak budu cvičit, jak se změním. Takové velké cíle jsou bezcenné, dokud se k nim nezačnete přibližovat. A přibližování jde nejlépe, když si zvolíte menší cíle. Já první dva měsíce vlastně ani nechodil do posilovny. Hlavně jsem běhal, snažil se nějak zhubnout. A tady přišly i první chyby. Někdy mě trápil hlad a já se stejně nenajedl, protože jsem si myslel, že mi to ublíží. Nebo jsem svůj první protein pil bezprostředně hned po dokončení tréninku. Byla to samá bílkovina, 90%. Prostě blbosti, blbosti, blbosti. A víte co? Svět se nezbláznil. Buď mi někdo poradil, nebo jsem se dočetl, že se to má dělat jinak.

Po prvních 4 měsících

Tento článek nemá být o mně, sakra. Chci jen prostě napsat, že začít svou změnu klidně i 1. 1. není nic špatného. Hlavní je si dát splnitelné cíle a postupně se dostávat k dalším věcem. Ptát se, být klidně i stokrát za blbce, než abych něco pak dělal špatně. Budou tu lidé, kteří se vám budou smát, budou pochybovat a dělat si legraci. Tak na ně se rovnou vykašlete a na nic se neptejte. Ti vám neporadí. Z vlastní zkušenosti ale vím, že existují i slušní a informovaní, kteří se rádi podělí o své poznatky. Tam musíte směřovat své otázky a dotazy. Shodou okolnosti mi jich tu spoustu píše komentáře ke článkům a také píší své vlastní. :)

Pokud si ze sebe neumíte udělat srandu sami,
udělají to za vás ostatní.

Na závěr bych rád podotkl, že ačkoliv mám cvičení rád, rozhodně tím nežiji. Možná to tak v minulosti někdy bylo, ale teď už ne. Je to jeden z mnoha koníčků, které provozuji. Ze slova "zdravý životní styl" se stal prostě jen "životní styl". Cvičím, protože mě to baví. Chci ukázat, že i když člověk pracuje, má někdy velmi extrémní pracovní dobu, studuje nebo cokoliv jiného... že to prostě i tak jde. A nikdo mi nebude vykládat, že ne. Protože to mám zažité. A to samé přeji i vám, kdo se do toho chystáte skočit. Méně o tom mluvte, více se ptejte, dělejte a pak si pogratulujte. Neděláte to pro nikoho jiného než pro sebe. Uznání od okolí je sice fajn věc, ale věřte mi (hlavně v začátcích) toho moc nebude. Tak se nenechte odradit.



sobota 28. prosince 2013

Proboha už dost!

Už se mi o tom jídle pomalu i zdálo. A to je co říct. Většinou se mi zdají různé noční můry. Sny o jídle patří do stejné kategorie. Jsou Vánoce, takže se můžu vymlouvat na to. Je to jen jednou do roka. Další možnost výmluvy. Všechny jsem je využil. Do puntíku.

Návštěva babiček je dobře zakamuflovaná past na vnuka. Jak jednou přejdete práh jejich bytu/domu, tak končíte. Když ono to tak dobře voní. Pak vás připoutají řetězy k židli, nechají vám volné jen ruce na vidličku, nůž a popřípadě lžičku. Aspoň takhle mi to připadalo posledních pár dní. Taky má vaše babička bezedné hrnce plné jídla, nekončící mísy naskládané cukrovím a nápoje, kde v jedné sklenici je více cukru, než co normálně přijmete za týden?

Dej si, ono ti to neuškodí! Jsi hubený jak tyčka. Díky babi, tohle chce člověk po dvou letech cvičení slyšet. Dívej na ostatní, jak jim chutná. Ale ostatním je deset let, těm je úplně jedno, co sní. Koukej, brácha si taky pořádně naložil. Ale brácha je v objemu? Co že mu je?! Ale nic babi...

Dobře, teď už si trochu vymýšlím, ale v mé hlavě to nějak podobně vypadalo. Prostě horor, peklo, drama. Ale všechno to bylo hrozně dobré. Naložené maso, salát, cukroví a další hrozně zdravé věci, které si člověk o Vánocích dopřeje. Ale byl i losos!


Teď už je to o moc klidnější. Pomalu se vracím do starého režimu. Abych pravdu řekl, stejné množství jídla, jako jsem snědl za poslední čtyři dny, sním teď tak za dva týdny. Naučil jsem se jíst střídmě, s rozmyslem a právě proto na mě asi to množství zapůsobilo takhle. Před dvěma lety by mi to přišlo úplně normální. Bylo by to prostě jen "trochu víc jídla". Nom nom nom nom nom!!


A teď, když už nemám plnou pusu jídla a umaštěné ruce, se můžu konečně zeptat, co bylo pod stromečkem. Já dostal samé pěkné věci, to je jasné. Musím hrát trochu překvapeného, ale když je člověk celý rok hodný tak jako já... (:D) Co jste dostali?

My si s bráchou nadělili trochu netradiční dárek. A hnusně narcistický, sebechvalný a všechno. Ale prostě jsme to chtěli. Pověsíme to mamce někam, aby neustále věděla, že nás má. I když to asi ví moc dobře a nepotřebuje k tomu nějaké fotky. Rozměr 50 na 50, ještě přijde ořezat a hodit do nějakého rámečku.


A protože máme venku krásných 15°C, je to jako dělané na procházku. Se vším tím snědeným jídlem se nemusím bát, že by mě to odfouklo. Protože tam zase fouká jako blázen. Zajímavá zima. Tak si užívejte poslední dny roku 2013 a ať se daří!

úterý 24. prosince 2013

Šťastné, veselé a větrné!

Ahoj všichni,

dlouho byl klid a dlouho zase bude, ale aspoň dneska jsem si našel chvilku, abych tu něco napsal. Nečekám, že si to vůbec někdo přečte, protože o Vánocích má člověk spoustu jiných aktivit, než sedět u počítače. Naše dnešní aktivita byla celkem větrná. Abychom si aspoň trochu zacvičili, přikradli jsme se na hřiště, které bylo samozřejmě zavřené. Ale tiše, jak si tohle přečte školník, bude zle...



Jediný problém byl (je) vítr. Dneska tam opravdu neuvěřitelně fouká. Chvilku je to sranda, nechat se přetlačovat a běhat proti němu. Po chvilce se z něj ale stane hrozný otrava a dokud se neschováte, nezlepší se to. Ale když už jsme tam byli, tak se šlo cvičit. U shybů nás to rozhoupalo, pokusy o vlajku byly opravdu zábavné, protože jsme opravdu "vláli".



Co vám budu povídat, trénink celkově byl spíše jen taková sranda. O Vánocích to člověk nemá přehánět. Včerejší trénink v posilovně byl o poznání drsnější, takže se rozhodně neflákám. Jak si užíváte dnešní den vy? Já si jdu uvařit kafe, sednout si a zvednu se až k večeři. Tím končím. Tady se ozvu nejspíš až někdy ke konci roku, protože je toho naplánovaného nějak moc.

Chci vám hlavně popřát šťastné a veselé Vánoce. I když to počasí venku moc vánoční není, za chvilku bude tma a stejně nepůjde nic poznat. Spoustu krásných dárečků pod stromečkem a hlavně to oslavit v kruhu těch nejbližších. A nebojte si pořádně nandat toho bramborového salátu. Já na to myslím celý den!


pondělí 16. prosince 2013

Vánoce?

A je to tady. Zase po roce období plné sladkého cukroví, bramborového salátu a jiných pochutin. Celkem těžké odolat, co? Hrozně rád bych vám poradil, jak se vyvarovat nějakému tomu zhřešení. Jenže to by vůbec nesedělo k tomu, co teď dělám. Píšu článek a cpu se lineckým cukrovím.


Období mezi Vánocemi a Silvestrem je asi jediné, kdy je mi úplně jedno, co a kdy sním. Opravdu se nehodlám trápit a koukat na všechny okolo, jak si dávají cukroví, různé vánoční dobroty a klasickou štědrovečerní večeři. Budu si jíst, co budu chtít. A nikdo mě nezastaví!

On totiž ani není problém v tom, co vlastně sníme. Na čem opravdu záleží je to, KOLIK toho sníme! Jak se neumíte udržet a budete se cpát po kilech syrovým těstem (což já někdy umím), tak to asi nedopadne nejlépe. Pokud si nedokážete dát k večeři přiměřenou porci salátu, ale sníte celou misku, taky bude někde problém. To ale platí po celý rok, takže nic nového. O Vánocích je prostě jen trochu více lákadel všude okolo.

Já osobně přes vánoční svátky cvičení rozhodně nevynechávám. Právě naopak. Po hrozně dlouhé době budu mít konečně nějaké volno a čas pro sebe. Takže si budu cvičit, skákat, hopsat... co mě napadne. I proto mi nějaký volnější režim a sladké cukroví asi neuškodí. Asi. Co já vím, já na sobě změny nepoznám. Teda, pokud bych přibral deset, dvacet kilo, asi bych zpozorněl. Ale takhle? Já nevím. Jediné co vím, že jsem se ani nestihl zajít ostříhat.


Takže jsem se postupně dobral k tomu, že o Vánocích to není až zase tak jiné, jako jindy. Cvičím, jím, mám se fajn. Ujíždím na lineckém cukrovím (za to může mamka, ne já) a kávě. Dohromady to tvoří tak parádní kombinaci, že je škoda toho přes ty Vánoce nevyužít. Jak se připravujete na Vánoce vy? A jak se vůbec perete s tím jídlem a dobrotami? Nejjednodušší je to asi neřešit, ale je mi jasné, že ne každý to tak bude mít. Já se teď odebírám zase k učení, protože zápočtový týden je v plném proudu. A zatím neumím vůbec NIC! Kdo ten pocit zná taky? 



středa 11. prosince 2013

Z deníku studenta #4

Ahoj všichni,

taky máte tak dobrou náladu? Já teda všeobecně bývám málokdy naštvaný, ale dneska si uvědomuji, že mám opravdu podařený týden. Je to celkem v rozporu s tím, že právě teď probíhají všechny zápočty a do školy je toho milión. Ale co, to bylo vždycky. A vždycky se to nějak zvládlo. Možná mi to nebudete věřit, ale hodně energie mi poslední týden brala obava ze zápočtu z volejbalu. Pořádně ho hrajeme až teď, na vysoké. Na střední to stálo za nic a jen jsem si odnesl špatné návyky. Například u nahrávek a přihrávek. Kámen úrazu. Dnes se mi ale úspěšně podařilo zápočet splnit a tím jsem si zlepšil den o 100%.


V pondělí tomu předcházelo úspěšné splnění  zápočtu z gymnastiky. Co si budeme povídat, gymnastika takový problém nebyl. Test flexibility, shyby, šplh po laně bez nohou a gymnastická sestava. Pro někoho, kdo už skoro dva roky v kuse cvičí a naučil se ovládat své tělo žádný problém. Ale ti, co s tím třeba měli problém, se zase vytáhli ve volejbale. Tam jsem byl za neuměla já. Byl, už nejsem! Nebo aspoň ne až tak strašný. A pohodový den nekončí. Kromě učení anatomie (což by mi jindy vadilo, dnes ne), mě dnes o půlnoci čeká premiéra Hobita. Jako velký fanoušek Tolkiena se nemůžu dočkat. Už ať tam sedím.

Hezky mi vychází i posilovna. Zatím jsem byl každý den. Ono je to lepší, než být doma a učit se na zápočty. To počká. Dal jsem si po dlouhé době trochu silovější tréninky a bylo to znát. Další den bylo svalstvo nějaké unavené a nechtělo spolupracovat. Ale muselo. 


A tak nakonec spolupracovalo. Dokonce jsem si musel do školy vytvořit i nějakou tabulku příjmu/výdeje energie. V pondělí jsem přijal okolo 14 000 kj a vydal asi 16 000 kj. Nechápu, jak to někdo může počítat každý den. Ale obdivuji to. Já bych se zcvoknul po pár dnech. 

A hrozně rychle to letí. Ještě nedávno jsem tu psal informace o tom, jak probíhá moje příprava na přijímačky. A příští týden už končí první semestr. Snad budu pokračovat v rozběhlém tempu a zakončím to úspěšně. Nebo něco klasicky pokazím. Ale to bude řešit budoucí David. Já jsem v klidu. Co vy, studenti? Jak probíhají vaše poslední dny ve škole? 


pondělí 9. prosince 2013

Jak jsem cvičil a jak cvičím břicho?

Teď zapomenu na všechny záda, bicepsy a ramena. Dnes to bude jen a jen o břichu. Se svým jsem celkem spokojený, protože je zpevněné a jeho pravidelným cvičením se mi tam ani neusazuje přebytečný tuk. Abyste pochopili, jídelníček mám teď hodně volný. Může za to práce a škola (zápočty, moc zápočtů). Nějak se mi nechce vymýšlet a kombinovat, takže to pak vypadá dost monotónně. Ale účel to plní, tuk se nikde nechytá. A není to jen díky tomu jídlu.


Abych mohl dát za pravdu tomuto obrázku, musel bych mít v kuchyni i nějaké to fitcentrum. Nebo aspoň žebřiny, podložku a nějaké závaží. O tom, jak jím, to tu čtete pořád. Znáte moje návyky a to, čemu já říkám "normální strava", může pro někoho být úplná utopie. Tyto návyky si vytvoříte jen jejich dodržováním. Není to jednoduché, ale výsledek za to stojí.


Nikdy jsem nestál o vypracované břicho bez zbytku těla. Vypadá to divně, je to "nedodělané" a vůbec. Proto připomínám, že je nutné se soustředit na každou svalovou partii a neupřednostňovat jednu jen proto, že je to v módě. Jednotlivé části těla fungují jako celek. Když bude jedna část značně převyšovat ostatní, nebude to k ničemu dobré. 

Břicho je v prvé řadě hrozně nevděčné. Bolí to, nejde to, trvá to. Člověk už pak neví, jakým směrem by tu sklapovačku udělal, aby to mělo nějaký efekt. Proto jsem hned na začátku zvolil taktiku "co bolí, to roste" a trápil břicho ABS rutinami. Můžu říct, že to je jedna z věcí, na kterou nedám dopustit. Tyhle "kruhové tréninky" břicha se mi osvědčily naprosto dokonale. A s pravidelnými obměnami jsem je cvičil asi rok v kuse. Tady je jedna z nich, zbytek je k nalezení zde na blogu a na YT kanále.


Časem ale všechno omrzí, proto jsem už vyzkoušel dalších několik způsobů, jak cvičit břicho. Závěr ze všech možných tréninků mám ale jen jeden. Abych z tréninku břicha něco měl, musí to být dlouhé a intenzivní cvičení. Dlouhým cvičením mám na mysli deset minut. To je ten ideální čas. A intenzita se odvíjí počtem cviků, opakování a jejich náročností. Já si poslední dobou oblíbil číslovku 20. Tak dělám 20 opakování. Takový můj trénink břicha vypadá nějak následovně.

sklapovačky na šikmé lavici 20x 
přehazování kotouče (ze strany na stranu) na šikmé lavici 20x
 - tohle opakuji 3x bez přestávky a pak druhé kolo cviků
zvedání nohou na hrazdě 20x
plank pozice 30s
 - znovu opakuji 3x bez přestávky

Jen takové nastínění, že je to opravdu bez přestávky (jen mezi změnou stanoviště se člověk může vydýchat). Po takovém cvičení mám pocit, že to břicho i něco dělalo. Obyčejných sklapovaček můžu dělat stovky a ten pocit tam není.


A takhle, jak je to napsané, pak můžu kombinovat prakticky jakýkoliv cvik. Je důležité si to rozvrhnout i podle složitosti. Necpat ten nejtěžší cvik až nakonec, protože to tělo nezvládne. A je škoda ty série zkracovat, nebo nedodělat. 

Vím, že se blíží zima, a spousta lidí bude mít nějaké břicho v paži. Já se ale snažím držet si ten svůj standard. Minulý rok to tak bylo, takže na to jen navážu. Nemám zájem se pak na jaře lopotit s nějakým tukovým obalem. Na druhou stranu tím ale nechci říct, že je takový způsob špatný. Ti, co to tak dělají, vědí proč. Tohle je ale ta moje cesta. Cvičte hlavně tak, aby vás to bavilo. 

Cvičíte břicho na začátku nebo na konci tréninku? A jak? 

David

středa 4. prosince 2013

Intenzivní full body tréninky

Ahoj všichni,

nevím jak vy, ale já když nestíhám a plán nejde podle plánu (skvělá věta), tak si dám trénink celého těla. Nechci to totiž nijak kouskovat na jednotlivé partie s vědomím, že na zbytek třeba nezbude čas. Full body je v tomto případě skvělý parťák, protože ani jedna svalová partie nezůstane na ocet a nebude ostatním závidět. Závist je totiž špatná vlastnost, jak u člověka, tak u svalu.

Vytvořit takový trénink zabere dobrých deset vteřin. V podvědomí mám hlavní svalové partie (záda, ramena, hrudník, biceps, triceps, nohy a břicho). Je celkem jednom v jakém pořadí to budete cvičit, ale chce si to rozvrhnout tak, aby na všechno byla energie. Nechcete přece nějakou svalovou partii cvičit na úkor jiné. 

Jako příklad uvedu dnešní trénink, který se skládal z jedné supersérie na každou partii. Záda (stahování kladky za hlavou + zvedání jednoručky v kleče), ramena (military press + zvedání kotouče před sebou), hrudník (tlaky na rovné lavici + pullover), biceps (zvedání jednoruček v sedě (střídavě) + zvedání jednoruček ve stoje (najednou)), triceps (zvedání činky za hlavou + úzké kliky), břicho, nohy (předkopávání + výpony lýtek + výpady s jednoručkama).

Je toho tak akorát. Tak akorát na 45-50 min tréninku. Zvykl jsem si mít minimální přestávky, protože si pak trénink více užiju a má větší intenzitu. Každý cvik jedu dvakrát po 15 opakováních, přičemž se v té druhé sérii snažím zvedat váhy a třeba těch opakování udělat jen 12. Je třeba mít v oku váhy, které vám dělají/nedělají problém, ať pak nezvedáte moc lehké nebo naopak těžké závaží. 

Co se týče výběru cviků, je to na vás. Já si rád zaimprovizuji, dávám k sobě ještě nevyzkoušené cviky a různě obměňuji. Někdy se podaří dobrá kombinace, někdy slabší. Z dneška si třeba nemohu vynachválit ramena, tam jsem to cítil velmi intenzivně. Slabší už byl triceps, ale to je způsobeno i tím, že ve školní posilovně se toho na triceps moc dělat nedá. Břicho jsem nevypisoval, tomu budu v brzké době věnovat zase celý článek. Takže sledujte. 

Jinak si držím klasickou vánoční formu, už se třesu na linecké cukroví a nemůžu se dočkat bramborového salátu!


Mějte pohodovou středu,

David