úterý 25. listopadu 2014

Cvičení jako módní záležitost

Takové malé zamyšlení. Člověk si za tu dobu, co cvičí, všimne velké spousty věcí. Bylo zde několik desítek, ne-li stovek lidí, kteří chtěli cvičit, cvičili a cvičí. A nebo už necvičí. Ono to je vlastně jedno. Každý se hledá, někdy se najde dřív, někdy později. Tak to je i v posilování, nějakém rozumném životním stylu a stravě. Nikdy to nejde hned. Je to cesta, která je protkána spoustou zatáček, jednosměrných uliček (ve kterých prostě pak musíte couvat) a překážek. Buď to zvládnete nebo ne. A když to nezvládnete, přestane vás to bavit nebo prostě zjistíte, že k tomu nemáte vztah, neznamená to, že jste slabí. Každý nemusí cvičit, každý nemusí mít tělo podle nejnovějších standardů a stejně se může mít fajn a může být šťastný. Jsou určité meze, které by člověk sice překračovat neměl (pokud má rád sebe a své okolí), ale je to jeho život.


úterý 28. října 2014

Cesta k vlastnímu fitku #1

Ahoj všichni.

Tento článek je pro všechny, kteří mě ještě po těch dvou měsících bez článku nezavrhli. Nějak jsem neměl náladu a nebylo moc co psát. To se teď trochu mění, protože konečně bydlíme v "novém", máme zařízeno skoro všechno, co se zařídit za tak krátkou chvíli dalo a dokonce nám zbyla jedna místnost. Co s ní? Po celé dva měsíce se tam válely krabice z Ikea, nářadí, barvy, starý nábytek a další binec. Taková místnost, do které se dalo všechno, co se nehodilo nikam. A taky to tam podle toho vypadalo. Až budu moct přetáhnout fotky z telefonu, uvidíte celkovou změnu místnosti úplně od začátku. A taky si zvykněte, že na spoustě fotkách bude pes. Má za to, že musí u všeho být a všechno zkontrolovat.


pátek 15. srpna 2014

Studentské prostřeno #5

Nevím, jestli jsem dobře nazval článek. Paní na Dopravním Podniku v Ostravě mi totiž řekla, že přes prázdniny studentem nejsem. Tudíž si nemohu vyřídit slevovou kartičku na vlak. Ale nechci měnit už zažitý název. Navíc paní za přepážkou nevěřím, jen mi takhle prostě chtěla sdělit, že mi o prázdninách nějaký statut studenta vůbec nepomůže a mám si jezdit za plnou cenu. Já ji chápu, stejně bych nejezdil do školy, ale proč toho nevyužít, že jo. Dnes to nebude nic jiného než pár fotek s jídlem, které jsme vařili (buď já nebo přítelkyně (spíše přítelkyně než já)).


středa 13. srpna 2014

Návrat do budoucnosti

David se probudil se zimního spánku (který probíhal v měsících červen a červenec) a rozhodl se, že po menší pauze zase začne psát něco na blog. Rozhodl se totiž zase pravidelně běhat, cvičit, lépe vařit a přestat pít přeslazené limonády. A tady taky končím se psaním ve 3. osobě, protože je to divné. Někdo si mohl všimnout, že blog vypadá trochu jinak. Snad bude převládat názor, že vypadá lépe a přehledněji. Včera jsem s tím urputně asi pět minut zápasil (zbytek práce jsem nechal na přítelkyni, protože je šikovná). Bylo mi toho tady líto. I když tu není skoro dva měsíce žádný nový příspěvek, pořád tu sem tam někdo zavítá, aby se podíval. To mi udělalo radost. A protože bych od září měl mít ustálenější režim (plně se stěhujeme zpět do Valašského Meziříčí), chci si doma zřídit menší posilovnu a doplňovat to chozením do posilovny větší.


středa 18. června 2014

Haf!

Víte, co tu dlouho nebylo? Něco mimo mísu, mimo téma. A tak mě napadlo, že zrovna dnes je k tomu ta nejlepší příležitost. Předevčírem jsme si přivezli z útulku v Dětmarovicích nového kamaráda. Jmenuje se Jack, má něco kolem jednoho roku. Rasa? To asi ví jen rodiče, kteří se rozhodli stvořit dalšího křížence. Má verze je, že má něco společného s československým vlčákem a něčím menším, protože nebude tak velkého vzrůstu. Je to pořád ještě takové štěně, tak uvidíme. Nemáme ho doma ani celé dva dny, ale už je největší kámoš. Kromě toho, že si udělal pelíšek úplně všude v bytě a piškoty mu přestaly chutnat hned, co zjistil, že existuje něco lepšího, je to mazel.


pátek 6. června 2014

Čím víc wellness, tím víc Adidas!

Poslední dobou se v potravinářství rozrostl takový trend. Je vychytralý a dobře promyšlený tah od prodejců. Když přijdete do obchodu, všude na vás z obalů koukají názvy jako fitness, wellness, fit, well a další splácaniny. Tyto slovíčka jsou totiž teď v módě. A využívá se toho kde se dá. Nejsem si jistý, jestli takový wellnes sýr má za sebou nějakou tu hodinu ve vířivce nebo sauně, ale je to dost možné. Fitness rohlíky vám pekaři servírují přímo z běžících pásu a light šunky jsou z prasat, které se celý život krmí pouze ovesnými vločkami, brokolicí a pijí iontové nápoje. Za chvilku takový nápis najdete i na rychlém občerstvení, protože takový fitness hamburger plný tatarky, hořčice a smaženého masa je mnohem zdravější než obyčejný hamburger plný tatarky, hořčice a smaženého masa.

úterý 3. června 2014

O tom, jak se to dá a nedá stíhat...

Někdy je obtížné skloubit školu a cvičení. Nebo školu a práci. Nebo práci a cvičení. A když pak máte kloubit školu, práci i cvičení, přestává tu veškerá legrace. Ale když to nejde jinak a vy rádi pracujete, školujete a cvičíte, nějak se to vymyslet musí. Já mám to štěstí, že školuju přes týden, pracuju o víkendech a cvičím... cvičím když mám čas. A funguje to. Nedržím se nějakých striktních jídelníčků a tréninků, protože je mi jasné, jak by to dopadlo. Nejistota toho, kdy půjdu do práce, kam pojedu a jak dlouho tam budu, je totiž celkem velká.

Nevím, jestli jsem to tu už zmiňoval, ale ke škole dělám brigádně prodejce valašských Frgálů. Takové ty velké přeslazené koláče, které všem moc chutnají. Jezdím po celé republice, málokdy blíž než 100 kilometrů od svého bydliště. A když jedete tak daleko, častokrát musíte někde přespat, být tam i pár dní v kuse a poradit si co s jídlem a cvičením. Pokud to čas dovolí, určitě by šlo zajít si do posilovny i v jiném městě. Ale za ten rok, co to dělám, tahle situace ještě nenastala. Na řadu teda přichází cvičení různě na pokojích v penzionech a podobně. A věřte, že mi to na to udržení úplně stačí. Půlhodinka nějakého válení se po zemi, kliky, sedy-lehy, úplná klasika. Když k tomu pak přidám cvičení v posilovně přes týden, nemůžu si stěžovat.


čtvrtek 29. května 2014

Ideální den začít?

Je to už nějaký ten pátek, kdy jsem s cvičením začínal já. Cvičením mám na mysli pravidelné docházení do posilovny, kdy tam pokaždé vydržím aspoň těch 50 minut a netrávím je rozhovorem s náhodnými kolemjdoucími. Na své začátky si nepamatuji až tak dobře, přece jen už mám pokročilejší věk a deníček jsem si přestal psát už kdysi dávno. Možná bych tu ve svém starším článku něco našel, ale nechce se mi tím moc prohrabávat. Vystačím si s tím (málem), co mám v paměti. A stejně to nemá být článek o tom, jak jsem začínal já. Ale jak takové začátky mohou a nemusí vypadat. A proč vlastně vůbec začínat.

Jeden z prvních kroků je najít si nějakou posilovnu. Je to jednodušší než hledat vodu, takže by to nemělo zabrat tolik času. Celkově jsem cvičil pravidelně asi ve třech posilovnách, žádná z nich nebyla vyloženě špatná. Pokud chcete cvičit častěji, je dobré si pořídit měsíční permanentku. Cenově by se to mohlo pohybovat od 700 do 1000 korun, záleží na tom, jak mají kde čisté záchody. Určitě existují i dražší posilovny, ale věřte mi, že když bude na čince napsaných 20 kg, tak to bude vážit stejně jak v posilovně za 700, tak za 7000.


úterý 27. května 2014

Studentské prostřeno #4

Sešlo se mi tu pár fotek jídla. Něco vařím já, něco přítelkyně, prostě to, co normálně jím doma. Ani jsem nějak nečekal, že to budu publikovat, takže to nevypadá moc nachystaně. Ale je třeba zase ukázat, že je vše ve starém dobrém režimu a já zase hezky cvičím a jím. Po dnešním tréninku zad bylo nutné doplnit cukry, takže začínáme palačinkami s tvarohem a ovocem.


pátek 16. května 2014

Všechno je jednou poprvé

Tak k tomu došlo. Teda, došlo k více věcem. Vypadá to, že teď budu mít zase pravidelný přístup k internetu, což by mohlo znamenat, že se tu snad sem tam objeví nějaký článek. A ne jen tak ledajaký! Protože si přes své břicho prakticky nevidím na palce u nohou (skoro), tak jsem se rozhodl opět pravidelně navštěvovat posilovnu. A protože jsem změnil bydliště, začal jsem navštěvovat posilovnu úplně jinou. A jinde.


Bylo to pro mě takové znovu poprvé. Nikoho jsem tam neznal (a ani ještě pořád neznám), nevěděl jsem, kam se co a co se jak. Hned můj první vstup byl vcelku zmatený. Hledání recepce někde na začátku jsem po několika minutách vzdal, protože tam prostě nebyla. Tak jsem vkročil mezi stroje. Heuréka, našel jsem recepci. Po zdvořilé výměně pozdravů došlo na nabídku služeb. Tak měsíční permanentka byla jasná volba. Studentská sleva (no nemáme se my studenti skvěle) a už si to pochoduji pyšně do šatny s novou permicí a klíčkem od skřínky. Světe div se, ale při převlékání se mi nic zvláštního nestalo, takže se můžeme přesunout k hlavní části, a to seznamování se s prostředím.


Které nebylo vůbec, ale vůbec jednoduché! Vešel jsem, jakože těžce vím, o co se jedná a kde to vlastně jsem. Po nějaké době jsem zjistil, že to je hezky rozdělené na tři místnosti. Jedna moc drsná, kde bylo hodně strojů, co jsem viděl poprvé v životě. Druhá méně drsná, tam už jsem věděl a něco znal. A třetí, ta je moje nejoblíbenější, protože je tam spousta činek, os a lavic. Abych uvedl na pravou míru ty stroje, co jsem nikdy neviděl. Většinou to jsou obyčejné lavice se zvedáním na záda, ramena, hrudník, jen se nakládají koutoučema a každá ruka může jet jinou hmotnost. Pro mě novinka.

Když už jsem se trochu zorientoval, mohl jsem si i zacvičit. A byl to velmi příjemný pocit. Po prvním full-body tréninku jsem si nastavil trénink 4 krát až 5 krát do týdne, podle práce. Partie si zase rozděluji po jedné nebo po dvou (záda, ramena/nohy, biceps/triceps, hrudník). Dneska je to přibližně druhý týden, pomalu se dostávám zpátky do toho kolotoče. Tak uvidíme, jak to bude pokračovat dál. S jídlem už se taky pomalu vracím do normálu (kromě včerejšího mlsání, které budiž zapomenuto). 


Tak to by bylo po dlouhé době asi všechno. Tentokrát by odmlčení nemělo být tak dlouhé, protože, jak už jsem zmínil, jsem znovu online. Mějte skvělý víkend

David

středa 16. dubna 2014

Další životní...

Ahoj všichni,

poslední dobou je tu trochu ticho. Ne, že by to tento příspěvek měl nějakým způsobem změnit, ale i takový výkřik do tmy by se měl počítat. Zvlášť, když toho času opravdu moc není. A to není výmluva, pouze konstatování. Blíží se nám zápočtový týden. A teď se zamyslím nad tím, proč jsem tu větu vůbec napsal. Zní to, jako bych se na něj nějakým způsobem připravoval. Což si můžete klidně myslet. Ale ať nejsem za nějakého lajdáka, poctivě se připravuji na zkoušku z dětské literatury. Je nutné přečíst pár desítek knih, což mi nevadí. A vypadá to nějak takhle.


Což o to, číst si takhle venku je ještě v pohodě. Sranda je takového Rumcajse vytáhnout v přeplněné tramvaji. Někdy jsou ty pohledy k nezaplacení. I když, někdy je pro ostatní zvláštní, když vytáhnu jakoukoliv knihu... Ale pozor, Rumcajs je skvělé čtení a kdo ho nemá za sebou, měl by to určitě napravit.

Zápočet z atletiky mám úspěšně za sebou. Hod nebyl žádná hitparáda, ale na nějaké body to stačilo. Co se týče 1500 metrů, tak jsem zaběhl čas 05:12. Plný počet mi utekl o 12 vteřin, o kterých vím, že bych je určitě nikde nenahnal. I tak jsem spokojený. V plavání začínáme zápočty příští týden, prsa (100 a 200 metrů), kraul (50) a znak (25). Poslední disciplínou je záchrana tonoucího. To musíte skočit do vody, nepotopit se, pak kraulem doplavat k tonoucímu (s tím, že na něj celou dobu koukáte) a nějakým způsobem ho táhnout 25 metrů zpátky. Můžu vám říct, že to vůbec není jen tak. Stačí si tonoucího špatně chytnout a rázem je z něj nebožtík. Nebo se taky může stát, že se začnete topit vy. Tak uvidíme, jak to ten příští týden dopadne.


Co se týče cvičení, tak tady jsou velké změny. Posilovnu teď navštěvuji pouze jednou týdně na takový full body (s trochu větším zaměřením na nohy) trénink. Jinak si na to udržování vystačím doma s klasickým cvičením a rutinami na břicho. Snažím se častěji běhat, dokud nebudou zase větší horka. A světe div se, vyhovuje mi to. Když si vzpomenu, jak jsem rok a půl zpátky chodil do posilovny i šestkrát týdně, je to rozdíl. Uvidíme, jak dlouho mi vydrží tady tento přístup. A není to o tom, že by mě cvičení nebavilo. Mám ho dost i tak, jen ne v posilovně. Jídlo je taková stabilní jednotka (až na nějaké menší výkyvy v podobě různých dobrot). Váha se mi trochu změnila, šla dolů. Asi jsem možná zhubl i nějaké ty svaly, ale to není na mě, abych to posuzoval.


Co vy, jak se připravujete na "koupalištní sezónu", jak by řekl náš učitel kinantropologie?  Už se nám to léto celkem blíží. I když to dnes zrovna venku vypadá na podzim v plném proudu. Tak si užívejte i tohle počasí, nechci nijak provokovat, ale já si jdu dát pár dní volna, protože nám nějak tento týden už skončila škola. :))
Mějte se,

David

úterý 8. dubna 2014

A co škola, Davide?

Ahoj všichni,

zase tu delší dobu nebylo něco ze školy. A protože se začíná (pomalu, ale jistě) blížit konec dalšího semestru, je tu jedno aktuální téma. Plnění zápočtových požadavků a zkoušek. A já, jakožto pilný student, chci mít samozřejmě všechno splněno. V tělocviku toho tento semestr moc není, z praktických mám pouze atletiku a plavání. A protože se zrovna včera plnila první půle požadavků do atletiky, něco tu o tom napíšu.

V atletice mám k úspěšnému splnění zápočtu získat aspoň 51 bodů ze 100. Něco je za testy, docházku, seminárku, ale větší část je za výkony ve čtyřech disciplínách a taky za zvládnutí správné techniky. Jde o sprint na 100 metrů, skok do dálky, hod granátem a běh na 1500 metrů. Včerejší den se nesl v duchu sprintu a skoku do dálky. A to bych to nebyl já, aby to mělo normální průběh. Co se týče bodování, můžete získat buď 0, 5 nebo 15 bodů. Ve sprintu to bylo pod 11,50 s za 15 bodů a nad 11,50 s za 5 bodů (za kolik byla nula mě moc nezajímalo). Začalo se sprintem. A David měl hned první rozběh (společně s kamarádem, běželo se vždy po dvou).


Nikdy jsem nebyl fanoušek nízkého startu z bloků. Ze správného nastavování mě po chvíli začne bolet hlava, jsem frustrovaný z toho, jak si to ostatní krokují a seřizují. Naštěstí byl blok nastavený celkem příjemně, takže mi tahle starost odpadla. Aspoň jsem si to myslel. Po odstartování mi místo hezkého odrazu nabídl posunutí vzad. Nedržel. Takže jsem se hezky sklouzl pár centimetrů a pak vyběhl. Žádná hrůza. Pak jen zatnout zuby, vítr v zádech a kmitat až do cíle. Čas 11,50. Kur...! Jedna setina, jedna blbá setina a měl bych 15 bodů. Za to můžou bloky, špatný vítr, stopky a sběrač rýže v Číně. Poběžím ještě jednou, jen co chytnu druhý dech. Moc jsem tomu druhému pokusu nevěřil, protože jsem mezitím stihl stuhnout jako kámen. Ale stál při mě nejspíš nějaký strážný, protože druhý běh mi s časem 11,13 už na těch 15 bodů úplně stačil.


Skok do dálky. Tuhle disciplínu mám hrozně rád. Nebo měl jsem. Na základní škole se skákalo pořád, na střední už méně. Škoda, protože mi to celkem i šlo. Ale teď už jsem dlouho neskákal, netrénoval. Stejně jsem si ale chtěl jít pro 15 bodů. Tady to bodování bylo pod 5 metrů 0 bodů, 5-5,80 za 5 bodů a nad 5,80 za 15 bodů. Dokonce se mi ani nic nepřihodilo, což je zvláštní. Ale příjemné. Odkrokoval jsem si rozběh (těžce jsem musel vzpomínat, jak jsem to kdysi dělal) a šlo se na to. Na první dobrou skokem 5,90 jsem si zařídil dalších 15 bodů do sbírky. Pak jen dva skoky na zlepšení techniky a bylo vymalováno. A byl taky písek úplně všude. Ale to je malá cena za dobrý pocit ze svého výkonu.


Příští pondělí mě čeká hod granátem a 1500 metrů. To už taková hitparáda nebude. Na hod jsem byl vždycky mamlas, už krikeťák na základní škole byl v seznamu mých největších nepřátel. A dlouhé tratě taky nebyly mou oblíbenou činností, i když poslední dobou s tím nemám moc problém, protože běhám často. Tak uvidíme, jak to dopadne. Blíží se i zápočty s plavání (na které se momentálně chystám a doufám, že stihnu článek dopsat než mi ujede autobus). Zápočty z češtiny vás asi moc zajímat nebudou, to sem tahat nebudu. Snad mi to morfologie a jazykověda odpustí. Mějte krásné slunečné úterý,

David

úterý 1. dubna 2014

Co cvičím doma?

Ahoj všichni,

když už se mi podaří si zacvičit doma (bývá to celkem často), tak mám v zásobě pár osvědčených cviků a kombinací, které používám. Je mi jasné, že tady to budeme mít každý jinak. Cviků je nepřeberné množství a ani já tu nedám všechny, které jsem zrovna v ten den cvičil. Ale snad vám to udělá aspoň nějaký obrázek o tom, jak to může vypadat. Doma toho k dispozici opravdu moc nemám. Můžu být rád, že tam je aspoň "dost" místa na to se natáhnout, přetočit a tak dále.

Klasické kliky tu nemám, dělám je ale samozřejmě taky. Tohle je varianta, kdy vytočíte dlaně ven. Podle všeho asi na hrudník. Já tyto kliky dávám do supersérie s těmi normálními (10/10) po několika sériích a tahá to hezky. Snažím se vydržet trochu déle ve spodní poloze, kdy je svalstvo v největším napětí.

Diamantové kliky, skvělé na tricepsy. U toho snad ani není co psát. Snad jen, že jsou pro mě složitější než ostatní, takže je cvičím samostatně nebo s něčím, u čeho nezapojuji paže. Když mám chuť, dám si v pauze sklapovačky, například. Ale rozhodně do toho nemíchám jiné kliky.

Klik na jedné ruce. Ne, že bych v tom byl nějaký přeborník. Kdybych měl spočítat, kolik jsem udělal neúspěšných pokusů končících mým rudým obličejem a zbytečným snažením se vytáhnout zpět nahoru... Ale už je umím. Sice u toho mám každou nohu na jiné straně pokoje, ale tady jde hlavně o vrchní část těla. A ta dostává zabrat.

Další vychytávka na triceps. Pokládání rukou na lokty a zpět do výchozí polohy. Je lepší, když loket položíte, tím uvolníte napětí ve svalu a pak se znovu dostáváte nahoru. To napětí uvolňujete jen malou chvíli, prostě položit a zpátky, ne že u toho stihnete jeden díl svého oblíbeného seriálu.

Kdo rád trápí své tělo, může zkusit cvik, co vidí na gifu výše. Vypadá hezky jednoduše, ale není to taková sranda. Bolí z toho hrudník, ruce, záda, ramena a vůbec celý člověk. O to je ale tento cvik účinnější. Rozhodně ho doporučuji zařadit, zkuste si, kolikrát se dokážete přesunout.

Moje oblíbené sklapovačky, které ale nikdy nejedu samostatně. Břicho vždy dostává zabrat čtyřmi cviky ve čtyřech sériích. Tohle může být jeden z nich.

A tohle může být druhý.

Na závěr klasická výdrž ze všech stran.

Tak, to by bylo z pohybujících se obrázků všechno. Koupil jsem si nové trenky, takže jsem měl potřebu se pochlubit (kdyby se někdo ptal, proč jsem jen v nich). Taky se na ty obrázky nedívejte příliš dlouho, vypadají pak celkem směšně. Snad to někomu aspoň trochu pomůže trochu okořenit trénink. Nebo si prostě jen potvrdí, že cvičí podobné cviky. Taky tu nepřináším nic nového. Je to úplná klasika domácího cvičení. Určitě máte každý to svoje.


Mějte se a cvičte i doma. 

David

neděle 30. března 2014

Bez výčitek...

Ahoj všichni,

nebudu tu zase znovu psát, že jím normálně (známe to naše normálně), nějakým způsobem se neomezuji, protože vím, že mi to neublíží. Stačí prostě "něco dělat". Spíše se chci pochlubit tím, jak to všechno hezky vypadá. Mám spoustu fotek, takže je nechci mít zalezlé v nějaké složce v počítači, když je vám tu můžu ukázat.



Začneme něčím zdravějším. To, že na mém stole neobjevíte klasické bílé pečivo, je jasné. Nechutná mi, nemám na něj chuť a jak to není tmavé, nechci to. Je mi fuk, že se v tom někde přidává karamel nebo co ještě putuje za řeči. Snažím se vybírat kvalitnější pečivo. Nejčastěji to jsou dalamánky, různé bulky a opravdu výjimečně toustový chleba. Na dalamáncích můžete vidět tu nejlepší pomazánku, co jsem schopný vytvořit. Klasická tuňáková, ale moje nejoblíbenější. Do toustů dávám úplnou klasiku (sýr, šunka, kapka kečupu) a k tomu nesmí chybět pořádná porce zeleniny.


Nějaké ovocné cosi, ve kterém je opravdu i nějaké to ovoce. Rozhodně to tak chutná. Prostě dospělácké pití, už podle etikety. A má to takový říz, že si to zaslouží skleničky s Jim Beamem.


Nebo s Metaxou (u nás se do těch skleniček asi opravdu nic jiného ani nenalévá...).



Tady je to trochu zavádějící, s pizzou jsem vyfocený sám, ale bylo nás tam deset. Ne, dvacet. Fakt jsem ji sám nesnědl. Přísahám. Měl jsem jen šest kousků z osmi. Předtím jsem měl pizzu asi dvakrát za čtyři roky, teď ji mám podruhé v jednom měsíci.


Když víte o tom, že u vás ve městě dělají dobrou zmrzlinu, tak je to fajn. Jednou za čas si tam zajdete, necháte si natočit a máte se dobře. Když ji dělají asi 100 metrů od vašeho bydliště, už je to horší. Ale v Poličné bývám opravdu výjimečně, takže se to dá nějak zvládnout. K teplému počasí zmrzlina prostě patří, tu si ujít nenechám.

Snědl jsem spoustu dobrot, ale rozhodně jsem se celý den neválel v posteli. Cvičím každý den i doma, střídavě klasicky se svou vahou na zemi, před domem přítahy na "hrazdě" a k tomu rutiny na břicho. Ohledně toho chystám hned další článek. Takový můj zásobník cviků, jak si zacvičit doma, když nemáte opravdu vůbec nic. Nečekejte žádné novinky, ale osvědčené a klasické cviky. I s kliky se dá kouzlit.


Tak si užívejte slunečnou neděli, mějte pěkný zbytek víkendu a snad zase brzy,

David

úterý 25. března 2014

Osy, činky, stroje, všechno to je moje

Ahoj všichni,

protože to tu poslední dobou vypadá jak v deníčku nějakého puberťáka, mám tu něco jiného. Pobavíme se o tom, jakým stylem si v posilovně vybírám cviky, stroje a proč je zařazuji do tréninku. Mám pár opravdu oblíbených sestav, které nechybí prakticky v žádném plánu (když už podle nějakého jedu, což se teď říct nedá). Cvičím cviky, které mě baví. Nebudu cvičit pořád dokola mrtvý tah, i když je to super, protože to říkal Pepa Vacků od vedle. Existuje spousta cviků, spousta variací a je jen a jen na vás, co si zvolíte a co vám bude vyhovovat. Já třeba mrtvý tah až na jednu výjimku nejel asi 8 měsíců. A tím neříkám, že je k ničemu. Není, v tomto má Pepa Vacek pravdu. Jen prostě nebudu cvičit něco, co mě nebaví/nedělá mi dobře.


Ale když už jsem zatratil ten mrtvý tah, volnou osu jako takovou nemůžu. Dřepy (které sice nemůžu jet v plném rozsahu v naší posilovně, ale když to jde, tak si je dám vždy), bicepsové/tricepsové zvedy a millitary press. To všechno mám hrozně moc rád. Dokonce to zařazuji do různých supersérií. Nikdy jsem po takovém cvičení neměl pocit, že bych nic nedělal. A to samé platí o činkách. Činky můžu vždy a všude. Stroje jsou super, ale takové cvičení s činkami v plném rozsahu rozhodně nenahradí. Pokud bych měl ten trénink nějak rozdělit, poměr cvičení na strojích a činkách by byl asi tak 35 ku 75 (opravdu jen od oka).



Hrozně rád cvičím (a teď se nesmějte, nevím, jak se tomu říká a nemám chuť ani čas to hledat) s tou malou volnou osou. Všelijak zakřivenou. Cvičí se s ní hezky biceps, triceps a díky tomu, že se dá chytit mnoha způsoby, tak to pak taky pěkně vykreslí všechno svalstvo. Na cvičení bicepsu využívám tu úplně rovnou nebo trochu ohnutou, na triceps (jak jde vidět na fotce) zase úplně "křivou".


U strojů se řídím zásadou "čím méně složitý, tím lépe". Navíc stroji svůj trénink většinou pouze doplňuji. Ke každé partii si dám dva různé a tím to končí. Na biceps a triceps se někdy nedostanu ani k jednomu, protože mám mnohem lepší pocit, když dostanou zabrat na osách a činkách. Zase si na strojích ale užívám to, že oproti činkách je to bezpečnější a nemusím se bát jít úplně do mrtva. Činku bych si na hlavu pustil nerad, tady s tím prostě jen třísknu. Takže stroje opravdu bývají většinou až na konci a pořádně to na nich pálí.


Co se týče břicha, tam si můžou všechny stroje hodit batoh na záda a odjet třeba do Španělska. Za tu dobu, co si sem tam zajdu zacvičit, jsem takový stroj snad ani nenavštívil. Je to k ničemu, zbytečné a nebaví mě to. Točit se tam v nějaké kruhu nebo se jinak trápit... nic pro mě. Já se budu radši trápit s vlastní vahou, protože to na takový pekáč na břiše úplně, ale úplně stačí. Jediné, co pro mě má význam, jsou lavice, ve kterých se můžu dostat do jiných poloh. Potom koutouče se závažím a v poslední řadě takové provazy na kladce. Ale to není vyloženě stroj na břicho, to nepočítám.


A na co v posilovně určitě nevlezu? Na nic, co se nějakým způsobem třepe. Z toho mám vyloženě strach a připomíná mi to doby, kdy jsem vstával ráno na pohádky, a když bylo ještě moc brzy, v teleshoppingu tam nějaký pán nabízel třepající se pás, po kterém budete vypadat jako plně trénovaný sportovec. A můžete u toho třeba sedět u televize. No nekupte to. Potom nejsem fanda veslování, i když to může být fajn. Poslední rok platí i to, že mě neuvidíte na páse, stepperu nebo kole. Běhám mnohem radši venku, ať už počasí přeje nebo ne.


Jinak se omlouvám, že je tu tolik fotek, ale nemám to srdce je nechat jen v počítači. Takže tu budou strašit i vás. A aspoň se i hodí ke článku. Co vaše oblíbené cviky a stroje? Pokud jsem byl k nějakému hrubý, tak mě omluvte, ale určitě si to zasloužil. Mějte parádní zbytek dne,

David

úterý 18. března 2014

Ze života...

Ahoj všichni,

tento článek berte s rezervou, protože bude trochu jiný. Sem tam trochu romantický. :D Mám spoustu nových fotek, se kterýma se chci pochlubit, nějaké zážitky a novinky. Prostě taková všehochuť z mého života. A hlavně z uplynulého víkendu. Po velmi dlouhé době jsem nemusel na víkend nikam odjet, takže jsem se s drahou polovičkou vydal směr Valašské Meziříčí. Být celé čtyři dny doma byl opravdu celkem nezvyk. Ale užil jsem si ho. Viděl jsem po dlouhé době bráchu s mamkou, navštívil staré dobré fitko v Abácii a spoustu dalšího. Prostě pohoda. Brácha je pořád stejný výlupek, nic jiného jsem ani nečekal. Pořád cvičí, vypadá lépe a lépe. Nevím, jestli jste někde viděli jeho změnu, ale klobouk dolů. Spolu jsme si zacvičit nestihli, ale to nevadí. Zase příště.


Do Abácie jsem se vysloveně těšil. Po všech těch školních posilovnách to byla příjemná změna. Trošku jsem zavzpomínal, připomněl si, jak se cvičí na moderních strojích. Ale teď už jsem zpátky v realitě. Včera byl trénink nohou už pěkně zpátky v zaplivaném školním Gold's Gymu.





Víkend byl co se týče jídla takový hodně napůl. Na jednu stranu jsme jedli opravdu zdravě, hezky. Ale byla chuť i na jiné věci. A protože máme aktivní styl života, nemusíme si vyčítat každou blbost (tohle je pro všechny, kteří se trápí kvůli nějakým prohřeškům). Není ideální si každý den zajít na nějakou smaženou šmakuládu, zapít to sladkou limonádou a jako desert si dát dort v cukrárně. Ale když umíte odhadnout nějakou tu míru, nebo víte, že takové stravování nebude trvat déle něž pár dní, pak je to jiná. Aspoň u mně. Ale nebylo to jen o dobrotách, mrknětě sami. Je fajn připravovat ovesnou kaši pro dva. :))






Taky jsme po cvičení byli hrozně sladcí a dali si romantický čokoládový protein. V mléku. Po cvičení. Chápete. Úplně k ničemu. Ale byl moc dobrý. Vždycky si pak říkám, jak bych nějaký protein měl pořídit i domů, abych měl něco na chuť. Zatím se ale držím.


Aby toho nebylo málo, musel jsem navštívit i staré dobré hřiště, které znáte z nějakých mých videí. A když už jsem tam byl, tak trochu i zacvičit. Tohle mi třeba v Ostravě hrozně chybí. Nejde o to, že by tam nic nebylo, ale ten klid a pohoda, to tam člověk jen tak nenajde. Trénink vypadal asi tak nějak "na co jsem si vzpomněl, to jsem zacvičil", ale ničemu to nevadilo.


Určitě jste poznali, že fotky vypadají nějak jinak, co? Něco jsem fotil já, ale zase se nemůžu chlubit úplně cizím peřím. Většinu fotek má na svědomí přítelkyně, která je hrozně šikovná a moje fotky konečně nevypadají jak vytáhlé z mrazáku. A proto že se fotilo opravdu hodně, tak je tu i tento článek. Nevím, kolik z vás se dopracuje až sem, ale jednou za čas neuškodí napsat něco jiného (odhlédneme od toho, že kraviny píšu prakticky pořád). Chtěl jsem ukázat a pochlubit se spoustou věcí. :))


No, teď už jsem zase v Ostravě, píšu seminárku o nějaké dětské knížce (kromě toho, že teď píšu tento článek) a moc se mi to nelíbí. Cvičit teprve půjdu, nebude to na hezkých nových strojích, ale na plovoucí podlaze vedle psacího stolu. K jídlu jsem neměl kuřecí maso se zeleninou, ale pečivo se sýrem. Člověk nemůže mít pořád všechno. Ale i tak jsem po víkendu odpočinutý. Tak mějte pohodový zbytek úterý. Já se tento týden určitě ještě aspoň jednou ozvu.

David