pátek 28. února 2014

Last friday night!

Ahoj všichni,

dneska je tu článek v celkem nezvyklou dobu. Jak pro mě, tak pro vás. A věřte, že pro mě víc. Po celém dni v práci se mi málokdy chce do něčeho takového pouštět. Ale okolnosti, které tu zmíním, mě k tomu "donutily". První a poslední okolnost, kterou chci zmínit, je čas na posilovnu. Čas na jinou posilovnu, než máme ve škole. Po hrozně dlouhé době jsem si zašel do "komerčního" fitka tady u nás v Poličné. Všichni znáte z fotek, ale tak pro jistotu sem nějakou nahodím i z dneška.



Na fotce jde vidět, že nás tam moc není. Jsem tam sám. Jak k téhle šťastné náhodičce došlo? Mám dvě verze. Buď se všeobecně vědělo, že tam přijdu (i když jsem to nevěděl ještě odpoledne ani já sám) nebo to bylo tím, že je pátek, a odbíjela devátá hodina večerní. Fakt se nemůžu rozhodnout pro jeden z těchto důvodů. Ať už tak nebo tak, prázdná posilovna je mezi námi něco takového, jako pro jiné 5 minut nákupu zdarma. Takže jsem nakupoval. A rozhodně více než pět minut.

Protože tam teda nikdo nebyl, rozhodl jsem se vyfotit. Párkrát. Ať vím, jak na tom jsem. Ale ještě předtím jsem trénoval. Když už tam mají tu volnou osu a stojan na dřepy, volba byla jasná. Dřepy, mrtvý tah, bench a na doplnění nějaké supersérie na ramena a paže. Nešel jsem do nijak závratných vah, všechno kolem 100 kg, bench 80 kg (maxima). A stejně mě to nějak zmohlo, protože to nejsou cviky, co bych dělal moc často. Přiznám se, zase bych si na ně rychle zvykl. Ale ve škole není na další stroje místo, takže se zatím nic měnit nebude.

Jak to se mnou po částech vypadá, se můžete podívat na dalších fotkách. Dám je tu tak nějak dohromady a nic k nim psát nebudu, prostě fotky, já, sem tam sval a jen zmíním, že konečně i fotka těch nohou.






S oblečením jedu v poslední módě, takže vypadám tak trochu jako farmář, který hledá ženu. Ale všechno na cvičení mám v Ostravě, takže jsem musel pobrat nějaké zbytky, co byly doma a vyrazit. Boty jak na pláž a jde se. Však je to posilovna, tam se chodí hlavně v pohodlném oblečení. A abyste si nemysleli, že jsem zaplatil 70,- jen za to, abych se mohl vyfotit... tak všechny fotky vznikly až po tréninku. Kromě jedné, která je hrozně zajímavá, a kdybych ji tu nedal, přijdete o strašně moc.


To je prosím fotografie, která má doložit, jak HROZNĚ VELKÝ JSEM BOREC, že jdu tak pozdě do posilovny a ne někam chlastat. Kdybych na to měl čas, radši bych si zašel i na to JEDNO pivo s kamarády, které vidím jednou za sto let. Ale zítra se vstává. Ne, že bych to po těch dřepech a mrtvole měl nějak jednodušší. Být po tak dlouhé době doma má ještě jednu výhodu. Přijdete před desátou domů z posilovny, samozřejmě máte hlad, ale je pozdě a něco vařit se už moc nechce. Ale doma je přece maminka! Doma, kde bývám takhle jednou za měsíc, dva, až na to člověk skoro zapomene. Ale na něco takového bych si zvykl rychle. Nemuselo by to být pokaždé to maso, ale dneska bodlo.


Farmář v zrcadle podruhé a asi nejhezčí šatny v posilovně, jaké znám. Po návštěvě více fitek mi došlo, že čistota všude rozhodně není standard. Tady naštěstí ano.


A po odchodu ještě malá odměna v podobě proteinu. Když jsem si ho koupil takhle za odměnu minule, v šuplíku trčel asi dva měsíce. Tentokrát si ho vypiju hned zítra, namíchám si ho v práci a hned bude ten den lepší.


Tak to by asi stačilo. Za prvé, je 23:20, ten článek číst znovu nebudu a i když studuji češtinu, mám právo na chybu, chyby, překlepy, věty bez smyslu. Odpusťte mi to. Navíc jde stejně zase o kopu mých keců, pro tentokrát i s nějakými aktuálními fotkami. Můj plán byl zveřejnit článek ještě dnes, což se nejspíš podaří. Takže se mějte hezky, já jdu spát a zítra pokračovat v pracovním procesu. Jak si pak člověk váží té školy, když do ní v pondělí jde. Dobrou noc,

David

pondělí 24. února 2014

Brbly brbly brbly

Ahoj všichni,

mám napsat tak sto tisíc seminárek, přečíst milion knih, naučit se morfologii (doteď nevím, co to přesně je) a v neposlední řadě se třeba i vyspat, protože mám tuhle noc za sebou pouze hodinového "šlofíka". Tak tohle všechno by mělo být na listu nějakých naplánovaných úkolů. Já to tam napíšu, určitě. Ale první musím najít nějaký ten list, propisku... a to dá všechno tak hrozně moc práce, že jsem se radši rozhodl napsat článek. Škola neuteče, to by nám neudělala. Právě začíná třetí týden semestru a já mám pocit, jako bych už teď nestíhal vůbec nic. Ale beztak zase nějak dál prolezu, věřím tomu. :D

Vzpomínka na zkouškové...

Někdo má třeba problém zkombinovat školu a posilovnu. Tento problém vcelku odpadá, pokud máte posilovnu ve škole. Jak všichni víte, není to výbavou žádná extra třída, chybí tam pro někoho úplně základní věci jako stojan na dřepy, volná osa... ale čert to vem. Tréninky jsem přizpůsobil i tomuto prostředí, cvičí se mi tam parádně, je tam domácí atmosféra a co víc si může člověk přát. Když se tak nad tím pozastavím, nikdy mi ani tak nezáleželo na vzhledu posilovny. U nás v Poličné máme krásnou posilovnu, byla tu párkrát na fotkách. Ale nedá se říct, že bych do ní chodil radši, než do naší "rodinné školní". Jaký si to uděláš, takový to máš. A pokud si to uděláš dobře, bude se ti cvičit dobře kdekoliv.


Častokrát jsem přemýšlel, že bych tyhle rozumy mohl vypouštět i někde jinde. Že bych se zkusil nějakým způsobem angažovat trochu více. Když si ale přečtu všechny ty články na internetu, kde se lidem radí, co a jak mají dělat, přechází mě chuť. Tady nejde o to, že by ty články byly nepravdivé. Spíš se někdy sám cítím trochu blbě, protože spoustu věcí tam napsaných jsem neviděl ani z rychlíku. Nehlídám si B/S/T, maso není mé oblíbené jídlo a rýže jako příloha taky ne. O tepové frekvenci vím teoreticky všechno, prakticky pak vůbec nic a nejsem fanoušek suplementů. Žádná z těchto věcí není na škodu, určitě to dokáže pomoci. Ale není to nic pro mě. Já si rád zacvičím, zaběhám, dobře a zdravě se najím. Taky sem tam ustřelím, ať už v jídle nebo někde jinde. Tím vlastně odkrývám veškerá má tajemství.


Jsou to strašně chytré řeči, co? Mu se to mluví, když už cvičí tak dlouho. Si pak může dát co chce a nejde to poznat. No, můžu. No, nejde. A co s tím mám dělat? Je to jedna z výhod aktivního stylu života, sportování a pohybu. Však to určitě znáte taky. Tělo umí odpouštět, pokud se k němu chováte dobře. Přesně z toho důvodu jsem upustil i od takzvaných "žracích dnů", kdy si po těžké dietě nakoupíte sladkosti a dobroty, a pak se cpete a cpete. Žádnou těžkou dietu nedržím a radši si dám trochu častěji, než se pak přecpat všeho najednou po delší době. Ale taky jsem si kdysi nakupoval dobroty. A jak mi bylo špatně. A nikdy jsem toho nelitoval.

Asi to po sobě radši ani nebudu číst, je mi úplně jasné, že jsem skákal od jednoho k druhému. A ani se pak nevrátil zpět. Možná je to nedostatkem spánku, možná nedostatkem kofeinu, ale hlava si prostě dělá co chce. Reklamace teda směřujte na ni, já v tom prsty nemám. Nebo v tom mám vlastně jen ty prsty, které ťukají na klávesnici. Já bych se rád zase ozval dříve, tak to snad nějak půjde. Vy se mějte perfektně, já si jdu uvařit další kafe a stylem ententýky dva špalíky si vyberu, co že konečně udělám do té školy. Držte palce.

David

středa 19. února 2014

Před / po tréninku

Ahoj všichni,

poslední dobou se mě hodně lidí ptá, jak že to je s tím jídlem před a po tréninku. Můžu vám tu napsat, jak to dělám já. Někomu se to třeba nebude líbit, protože to nezapadá do tabulek a přesných regulí toho, jak správně jíst a posilovat. Všechny takové tabulky mi můžou políbit šos, stejně to budu dělat tak, jak je to příjemné mně. A já považuju za příjemné si dopřát i to, co by třeba jindy nebylo až tak moc vhodné. Ať už jde o sladší věci, nějaké ochucené pití nebo jiné dobroty.

Myslete na to, že se tu bavíme o mě. O člověku, který neaspiruje na žádné soutěže, nedrží žádné extra diety. Prostě chce cvičit, cítit se (samozřejmě i vypadat) dobře, a to znamená si dát i to, co se považuje za zakázané ovoce, když to tak řeknu. Protože vím, že by mi taková čokoláda k večeři nepomohla, ani Nutella k obědu není nic moc, tak to musím vymyslet jinak. Kde v tom celém dni je nějaké místo, které mi dovolí si dát to, co mám opravdu rád. Hrozně jednoduchá odpověď. Je to i před, ale hlavně po tréninku.

Můžeme tomu říkat odměna po tréninku, doplnění sacharidů nebo cokoli jiného. Je to jedno. Princip je pořád stejný. Po cvičení (ale opravdu cvičení, žádné šmrdlání činkama a pokec s kámošema) mám nachystanou nějakou dobrotu. Nemám žádný suplement, takže v šatně gainer nemíchám. Většinou je to nějaké sladké pečivo. Na tom celkem ujíždím, a protože jsem ráno líný jít do pekárny, na snídani si ho nedávám. Asi bych ho za tu kaši stejně ani nevyměnil. A tak si po tréninku dám to, na co mám zrovna chuť. Většinou je to sladké, ale můžou se najít i výjimky.









Teď ale všichni, kteří jásáte, jak je to super, že můžete po tréninku jíst všechno, pozor. Nemyslím to úplně doslova. Takový guláš ze šesti po každém tréninku asi nebude to pravé. Zase tu záleží na jedné důležité věci, a to je váš osobní pocit. Můj osobní pocit je třeba takových 3-5 kousků toho sladkého pečiva, přičemž to jsem schopný zapít i vodou se šťávou nebo něčím podobným. V jiném případě si dám třeba nějaký závin, bábovku, cokoli, co se doma upeče. A úplně bez výčitek.

Tento článek vám nenabídne nic nového. Jen tak trochu reaguji na to, jak se strašně řeší, co do kolika minut se má po tréninku stihnout sníst. Můžu vám garantovat, že moje první starost po tréninku je dojít do šatny, sprcha, pak se obléct a potom začínám řešit hlad. Pokud se někde zdržím o pár minut déle, svět se nezboří. Dělám to takhle už hodně dlouho a nemyslím si, že by mi to nějakým způsobem škodilo. Takže méně řešit, více cvičit a klidně si pak budete moci dopřát i to, co by jindy nebylo moc vhodné. Dobrou chuť.

Samozřejmě pokud máte suplementaci a pěkný rozvrh toho, co jíst, není to vůbec nic špatného. Tohle je spíše pro ty, kteří tápou a bojí se. Po pořádném tréninku se není čeho bát.

David

neděle 16. února 2014

Davidovo trápení...

Vždy, když na nějaký čas přestanu cvičit, a pak se k tomu naplno vrátím, opakuje se stejný příběh. První den po odcvičení je to ještě celkem v pohodě. Ráno vstanu, mám trochu unavené svaly, ale není to nic neobvyklého. Během dne začínám cítit trochu bolesti, hlavně ve svalech, na které jsem se zaměřil. Dobře, ale teď není čas nad tím přemýšlet. Začíná druhý trénink. Po včerejším celém těle přichází samostatný trénink nohou. U tréninku nějaká bolest ustupuje, tam na to člověk zase tak nemyslí. Navíc ten první den to pořád ještě není taková hrůza. Odcvičím nohy, mám trochu problém odejít z posilovny, ale to by měl mít po tréninku nohou asi každý.

Další den začíná trochu obtížněji. Musím totiž vstát z postele. Je to hned první a vůbec ne jednoduchá výzva v nadcházejících hodinách. Nohy bolí, ale ty jsou po prvním dni ještě celkem snesitelné. Zbytek těla už ne. Dva dny po odcvičení celého těla mi celé tělo umírá. Vyčistit si zuby? Opravdu musím? Ach jo. A tu kaši jsem si taky neměl schovávat do poslední poličky ve skříni v kuchyni. Včera to tak vysoko nebylo, tady nám to určitě někdo přes noc celé předělal. Oblékání je pro mě většinou činnost na minutu, dvě. Teď ten čas využiji k tomu, abych našel to nejvolnější oblečení, které mám. Ať se nemusím trápit. Stejně se trápím. Dobře mi tak, nemám cvičit. Celý den pokračuje v podobném duchu, jen přidávám i sprostá slova.

Večer ulehám s pocitem, že bude konečně klid. Není. Jestli svaly v klidu rostou, tak v klidu i bolí. Ale usnu. Přeci jen to oblékání ráno a natahování se pro ovesné vločky mi dalo zabrat. Nepočítám celodenní pochodování z budovy na budovu, protože mít všechny předměty aspoň v jedné části Ostravy BY BYLA TAKOVÁ NUDA!!! Další ráno, jen co otevřu oči, zřím problém. Nohy. Dva dny po tréninku. Řekl bych, že dnes se mi zase nebude žít zrovna jednoduše. Ukážu se jako dobrá vědma. Není to jednoduché. Je to sakra složité. Každý krok je jako výšlap na základce, každý schod jako poctivě zdolaná osmitisícovka v Himálajích. Celkově na mě musí být zvláštní pohled. Sem tam mi vynechá levá, sem tam pravá noha. Klidně vám dýchnu do testeru, já nepil. Pouze cvičil nohy.

Další dny bolest postupně ustupuje, ale opravdu si dává na čas. Doznívá to ještě dnes. A to je neděle. Další dny už ani vypisovat nebudu, protože bych se opakoval. Takový extrém ale zažívám víceméně jen první týden. Samozřejmě, že mě svaly bolí po každém tréninku. Ale je to jiná bolest. Ta první je dost specifická, otravná a prostě úplně na hovno. A protože jsem u psaní tohoto článku dlouho seděl, nohy mi to určitě neodpustí. Asi se ani nebudu zvedat, nemá to cenu. Ale zítra chci jít cvičit, začít druhý týden plný pohybu. Hned z rána atletikou, pak kondiční kulturistika. Mezi tím mám ještě přednášku z pedagogiky, ale tam nečekám jiný pohyb, než sledování hodin, kdy už bude konec.

Pokud v tom poznáváte aspoň střípky z vašeho (po)cvičení, tak mi rozumíte. Cvičit po delší pauze je celkem dobrodružství, ať už z fyzické nebo z psychické stránky. Mějte parádní nedělní večer a přeji spoustu sil do nového týdne!


středa 12. února 2014

V sedmém nebi

Ahoj všichni,

tento týden je/byl zlomový! Po měsíci jsem konečně navštívil posilovnu. V pondělí jsem to oslavil full body tréninkem, včera večer dostaly zabrat nohy. Dnes odpočívám, ani ne proto, že bych chtěl, ale není to tak dlouho, co jsem se teprve vrátil ze školy. K tomu mě trochu zlobí chodidlo (asi už týden, ale pššt), takže jsem z toho značně rozčarovaný. Nejde cítit při běhu, při tréninku, ale jak se dám do normální chůze, je to utrpení. Rozhodl jsem se, že budu svědomitý a hodlám teda všude běhat, ať to zvládnu. :))

Co k těm tréninkům? Byla to celkem klasika, pro začátek celé tělo, aby si zase pěkně zvyklo na pravidelnou zátěž. Pět partií (záda, ramena, hrudník, biceps, triceps), na každou dva cviky po třech sériích s klesajícím počtem opakování. Většinou tak 15-12-10. Podle toho, kolik jsem přidával zátěže. Žádné maxima se nekonaly, všechno pěkně v rychlém tempu a dynamicky. Taky jsem se vrátil ke starým abs rutinám, ať je nějaká změna. Břicho si zvyklo na kratší intervaly, takže to teď pěkně bolí. Ale to je dobře, aspoň vím, že ho mám. Nohy jsem trénoval včera, začátek na leg pressu (asi osm sérií), potom předkopávání/zakopávání (supersérie 3x), výpady s jednoručkama (12-10-8-6) a na konec něco na lýtka (ty ale jen tak zlehka, protože jsem se bál o tu nohu). Nakonec ale dobrý. Dnes večer to začínám pěkně cítit, zítra nebudu moct chodit. Ale to všichni znáte, že jo? Pokud se vám nelíbí, že jsem nedřepoval, můžete nám koupit do školní posilovny (nebo klidně mně na byt) volnou osu a stojan. :)) To je asi jediné citelně bolavé místo toho fitka.



Zítra mě čekají paže. Jen a pouze paže. Tento týden je víceméně takový hravý a zkušební, takže v tom nehledejte žádný řád. V pátek si ráno zajdu na kruhový trénink a k večeru do posilovny na takový svižnější trénink zad, hrudníku a ramen. Ať se má hezky celé tělo. Ke každému tréninku břicho, to je samozřejmost. Víkend pak bude ve znamení běhu a odpočinku. A příští týden už to bude trochu ucelenější, ať si taky pamatuju, co jsem dělal a co ne. Jinak můj sportovní týden vypadá nějak takhle.

Pondělí: atletika + posilovna
Úterý: plavání + posilovna
Středa: volno (od příštího týdne plavání)
Čtvrtek: posilovna
Pátek: posilovna (když nebudu v práci)
Sobota a neděle: blbiny (když nebudu v práci)

Taky jsem si dal konečně do pořádku i jídlo. Když nepočítám dnešní oběd (dalamánek), ale co chcete, celý den jsem byl ve škole a včera mi to nějak nedošlo, takže tři dny staré pečivo bylo přímo dar od boha. Na druhou stranu jsem si to namazal extra zdravým cottage a přidal extra sýr. No dobře, na sýru nic extra nebylo, ale bez něj by to snad ani nebylo jídlo. Ten zbytek jídelníčku už byl lepší. Nikde není napsané, že musíte mít každý den jako podle učebnice. Udělalo někdy z někoho jedno zdravé jídlo štíhlého a zdravého člověka? Ne. To samé platí i na druhou stranu. Ať už nezdravé nebo prostě nedostatečné. Ale pravidlo si z toho nedělejte.


A kdyby měl někdo podobnou zkušenost s tou nohou, dejte mi prosím vědět. Hrozně zvláštní na tom je, kdy a kde to bolí. Levá noha, úplně vlevo uprostřed (vnější strana) zespodu na chodidle. Běhat můžu, skákat můžu... chození mě bolí. A už jsem určitě i přetáhl limit, chtěl jsem to napsat v pauze mezi 1. a 2. třetinou hokeje. Nestíhám, jdu to dokoukat. A vy se mějte parádně, pátek už se blíží.

David

neděle 9. února 2014

Buď trochu sobec!

Sobec je pěkně škaredé slovo. Člověk, který si jde za svým i na úkor ostatních. Zajímá ho jen on sám a jeho prospěch. Takhle doslova to neberte. Takoví sobci my být nechceme, nejsme a nebudeme. Když to vezmeme z jiného úhlu pohledu, není na škodu se někdy zaměřit sám na sebe. Jste to hlavně vy, do čeho musíte investovat energii a čas, aby šlo všechno podle plánu. Ať už jde o cvičení, jídlo nebo celkovou pohodu. Protože to stejně děláte hlavně pro sebe. Měli byste. Ostatní to totiž až tolik nezajímá. Jasně, hodím fotku na blog, spousta lidí se na ni podívá, řekne si... něco si řekne, co já vím. Ale tím to končí. Po zavření prohlížeče je tu zase čas na to, soustředit se na sebe.


Jestli tu někdy píšu tak ledabyle, jakože to nic není, všechno v pohodě, kytičky a sluníčka, myslím to tak na půl. Z jedné poloviny je to zaběhlý režim, věci, které považuji za samozřejmost. Dá se říct rutina. Nedělá mi problém si ty sladkosti nekupovat, nemít na ně chuť. Jíst tmavé pečivo, nesmažit na litrech oleje a pít čistou vodu. Když někomu radím, jak začít, mnohdy na nějakou z těchto věcí zapomenu. Spíš mi nedojde, že spousta lidí tohle jako samozřejmost nepokládá. Pak se musím trochu zamyslet, jestli náhodou nejsem magor. Občas mi přijde, že v dnešním světě je normální se nehýbat, čumět na televizi a otvírat jeden balíček brambůrků za druhým. Kdo to tak má, ať klidně pokračuje. Ale ať si nechá blbé kecy a připomínky.

Myslete si co chcete, ale na snídani se těším vždycky. Bude ovesná kaše s čokoládou, ovoce, kokos. Než usnu, minimálně jednu myšlenku věnuji tímto směrem (pak se zase musím zamyslet, jestli nejsem magor, ale člověk si zvykne). Když ráno připravuji snídani, určitě nemyslím na to, že by s tím někdo mohl mít problém. Snídaně je přece základ, absolutní minimum, když chcete normálně fungovat. Když ale přetočím hodiny a nějaké tři roky dozadu, ani já jsem to tak neměl. Jen potvrzení toho, že se to člověk může naučit. A dokonce se na to těšit. Na žádné jiné jídlo se tak netěším, zbytek je pro mě hodně často jen takovou nutností, protože mám hlad.


Taky mi nepřijde divné mít každý den nějakou sportovní aktivitu. Ruku na srdce, přijde mi divné, když ji nějaký den nemám. Je to nezvyk, nelíbí se mi to. Neubíjím se tím, nemám v povaze se trápit takovými věcmi. Ale úplně normální pocit, jako po odcvičeném dni, to taky nemám. A když už v té posilovně jsem, tak cvičím. Protože přesně za tím účelem jsem tam přece šel. Jsou tam stroje, které doma nemám, činky, které jinde nejsou a prostředí, které vás cvičit donutí. Nic víc myslím od posilovny čekat nemůžete. I když by to bylo určitě příjemné, pouhým zakoupením permanentky vypadat jako po dvou letech cvičení. Ale víte co? Příjemné by to nebylo. Mě by to nebavilo. Cvičím i kvůli výsledkům, ale hlavně proto, že mě to baví. 

Snažím se pomáhat (i když si nemyslím, že zrovna tímto článkem to nějak potvrzuji), snažím se vyjít vstříc, když někdo něco potřebuje. Mám vyhrazenou energii, kterou vkládám do ostatních lidí. Mnohdy tento limit přečerpám, ale málokdy zajdu do extrému. Nikdo mi nemůže mít za zlé, že se někdy soustředím i na sebe, snažím se vylepšit své výkony, zpříjemnit si svůj život. Nestačí dva roky cvičit, vypracovat se a pak se na to vykašlat. Nějakou dobu by to určitě fungovat mohlo, ale pak všechno zmizí jak pára nad hrncem. A byla by to hrozná škoda, po tak dlouhé době. Proto myslete na to, že pomáhat ostatním je důležité, hezké a milé, ale nezapomínejte na sebe. Ostatní vás pak totiž litovat nebudou.




pátek 7. února 2014

Soutěž s FeelJOY!


Po opravdu dlouhé době tu mám nějakou soutěž. Určitě nebudete moc překvapení, u některé blogerky jste už takovou soutěž mohli i zaregistrovat. Tak tady je možnost pro ty, co neměli štěstí jinde. Výhra je pěkná, jedná se o jakýkoliv produkt do hodnoty 600 Kč.

A co pro to musíte udělat?

1. Mít v "to se mi líbí" stránku FeelJOY na facebooku - https://www.facebook.com/FeelJOYcz
2. Správně odpovědět na následující otázku: Při nákupu nad kolik Kč máte dopravu zdarma? (odpověď na stránkách e-shopu http://www.feel-joy.cz/)
3. Napsat odpověď do komentářů společně s vaší emailovou adresou.

Výherce zveřejním 9. 2. 2014 na fb stránce blogu, https://www.facebook.com/liveactivelifenow takže sledujte. Máte čas přibližně do 20:00, pak už začnu losovat. Výherce bude jeden a ozvu se mu na email, který připíše ke správné odpovědi. Kdo nesplní jakoukoliv ze tří podmínek, nebude do soutěže zařazen.

Takže soutěžte, pište odpovědi do komentářů a třeba se na vás usměje štěstí. Za pár minut vašeho času je to podle mě celkem pěkná výhra. :))

čtvrtek 6. února 2014

S parťákem i bez!

Ahoj všichni,

blíží se nám 10. 2., což znamená hned dvě věci. Ta první, méně příjemná, že mi začíná nový semestr. Z toho už se mi teď točí hlava, díky negarantovanému rozvrhu pár hodin nestíhám, z nějakých budu odcházet dříve a další příjemnosti. To se nějak zvládne. Jen nevím, jak se z centra Ostravy dostanu za 5 minut k ČEZ aréně. Budu si muset promluvit s vyučujícími, aby přihlédli k tomu, že nemám v zadku tryskový motor.


Ale rozhodně jsem vás nechtěl zatěžovat takovými blbostmi a osobními problémy. Pomalu se dostáváme k druhé věci. Té příjemnější, samozřejmě. Pravidelnější režim a tréninky. Už se nemůžu dočkat, až budu mít přes týden čas si do té posilovny večer zajít. Budu chodit k večeru, protože dopoledne je většinou zabrané školou. Navíc jsem členem čehosi, takže mám ve škole cvičení úplně zadarmo. Dokonce mám takovou parádní kartičku v peněžence, vypadá to spíš jako další průkazka na autobus, ale tady se na design nehledí.

Doteď jsem byl v posilovně spíše samotář. Sem tam s někým zajdu, ale většinou chodím sám. To by se teď mělo změnit. Vezmu si trochu do parády spolužáka, abychom na tu koupalištní sezónu vypadali dobře. Uvidíme, jak dlouho to se mnou vydrží. Čím déle, tím lépe pro něj. Upřímně, takových už bylo. Chci začít cvičit, budu chodit s tebou, domluvíme se. Já se tomu nikdy moc nebránil, protože mi bylo jasné, jak to dopadne. Teď si ale myslím, že to bude jiné. Tak držte palce, ať ho to po prvním týdnu nepřestane bavit. A nebo mě. :)) Budu si na to muset nějak zvyknout, ale snad to nebude problém. Hlavně žádné vykecávání. Co vy, chodíte radši sami nebo máte nějakého parťáka?

Taky už potřebuju něco dělat. Sem tam si zajdu na kruhový trénink, sem tam si zaběhám... ale to stejně není ono. Chybí mi to pravidelné docházení do posilovny, cvičení a formování postavy. Sice říkám, že vypadám pořád stejně, na první pohled to tak i vypadá, ale nějaké zhoršení tam určitě je. Blbá vanilková kofola (:D). A ani tak nejde o ten zevnějšek, ten je druhořadý. Jde o mou duši! To zní pěkně blbě, jak z náborového letáku svědků Jehovových. Ale určitě víte, jak to myslím. Cvičíme, protože nás to baví. Protože se pak cítíme lépe. Nějaký ten svalík je pak výhoda navíc. Taky doufám ve svalovou paměť, že mě tělo nenechá ve štychu. 



A příště už přijdu s nějakým tréninkem. Budu to vymýšlet přes víkend, ale už teď vím, že to nebude víckrát než třikrát týdně. Úterý, středa, čtvrtek. Víkendy mám pracovní, v pondělí ve škole atletiku + kondiční kulturistiku. Pohybu bude dost, jako vždy. Protože pohyb je fajn. A když budu pravidelně cvičit, budu moct psát i jiné články. Takové, které třeba i něco řeknou. Ale aspoň víte můj rozvrh a to, že mám rád vanilkovou kofolu. :)) Mějte pohodový čtvrtek,

David

pondělí 3. února 2014

Konečně hotovo

Ahoj všichni,

musím tu samolibě napsat, že už mám konečně prázdniny. Nejsou nijak dlouhé, ale do 10. 2. pořád ještě času dost. Všechny zkoušky jsem úspěšně splnil, dokonce ani ten průměr nemám nejhorší. Takže celková spokojenost a hlavně musím poděkovat svým kamarádům (na fotce), díky kterým jsem to všechno tak dobře zvládl. A vy ostatní, co máte ještě něco před sebou, tak držím palce, ať máte brzo klid.


Taky jsme začali jako tělocvikáři (ne všichni, ale pár nás je) chodit na kruhové tréninky. Jsou speciálně pro nás a je to příjemná změna. Několik stanovišť, hlavně podle počtu lidí a na každém tak 3 okruhy (25 s, 30 s, 35 s) s 10 vteřinovou přestávkou mezi cviky a dvouminutovou mezi koly. Taková klasika, ale opravdu to dá zabrat. Dnes trochu změna, 4 kola (25s, 30s, 35s, 40s). Procvičení celého těla, na konci pak ještě osmiminutovka na břicho. Něco na způsob abs rutin. Vlastně úplně to samé. :)) Fotka ještě před tréninkem, po něm jsme vypadali všichni trochu jinak.


Taky došlo na tvoření rozvrhu. Mám nastaveno 45 kreditů, takže ve škole budu celkem často. Naštěstí se mi podařilo si většinu předmětů dát dopoledne, abych pak měl aspoň nějaký čas pro sebe. Právě teď řeším dilema, jestli budu pokračovat v chození do posilovny ve škole nebo se vrátím tady v Porubě do Relaxu. Přece jen školní posilovna má určité termíny. A pokud mi to nebude sedět s rozvrhem, může se jít klouzat. Každopádně od 10. 2. mi začnou konečně pravidelné tréninky, ať to bude, kde to bude. Letní semestr bude totiž co se týče školy spíše teoretický. Máme tam atletiku a plavání, ale to je tak všechno. Na atletiku jsem hodně zvědavý. Kdysi mi to celkem šlo, tak se ukáže, jak moc jsem se zhoršil. Přinejhorším roztrhám diplomy. :))

On to je dnes celkem nicneříkající článek o tom jak se mám, co? Mám se celkem fajn, tak proč bych vám to nenapsal. Víceméně se budu nadcházející týden válet, číst si, odpočívat a další tomu podobné činnosti. Vidím to i sportovně, protože ve středu je zase další kruhový trénink, a když není, chodím běhat. To mi vydrží minimálně do konce tohoto týdne. Pak už zase posilovna a železo! Ani nevíte, jak já se na to těším. Moc! Tak se mějte parádně, užívejte si jarního počasí a já se brzy pochlubím s nějakým tréninkovým plánem na nadcházející období.



David