neděle 9. února 2014

Buď trochu sobec!

Sobec je pěkně škaredé slovo. Člověk, který si jde za svým i na úkor ostatních. Zajímá ho jen on sám a jeho prospěch. Takhle doslova to neberte. Takoví sobci my být nechceme, nejsme a nebudeme. Když to vezmeme z jiného úhlu pohledu, není na škodu se někdy zaměřit sám na sebe. Jste to hlavně vy, do čeho musíte investovat energii a čas, aby šlo všechno podle plánu. Ať už jde o cvičení, jídlo nebo celkovou pohodu. Protože to stejně děláte hlavně pro sebe. Měli byste. Ostatní to totiž až tolik nezajímá. Jasně, hodím fotku na blog, spousta lidí se na ni podívá, řekne si... něco si řekne, co já vím. Ale tím to končí. Po zavření prohlížeče je tu zase čas na to, soustředit se na sebe.


Jestli tu někdy píšu tak ledabyle, jakože to nic není, všechno v pohodě, kytičky a sluníčka, myslím to tak na půl. Z jedné poloviny je to zaběhlý režim, věci, které považuji za samozřejmost. Dá se říct rutina. Nedělá mi problém si ty sladkosti nekupovat, nemít na ně chuť. Jíst tmavé pečivo, nesmažit na litrech oleje a pít čistou vodu. Když někomu radím, jak začít, mnohdy na nějakou z těchto věcí zapomenu. Spíš mi nedojde, že spousta lidí tohle jako samozřejmost nepokládá. Pak se musím trochu zamyslet, jestli náhodou nejsem magor. Občas mi přijde, že v dnešním světě je normální se nehýbat, čumět na televizi a otvírat jeden balíček brambůrků za druhým. Kdo to tak má, ať klidně pokračuje. Ale ať si nechá blbé kecy a připomínky.

Myslete si co chcete, ale na snídani se těším vždycky. Bude ovesná kaše s čokoládou, ovoce, kokos. Než usnu, minimálně jednu myšlenku věnuji tímto směrem (pak se zase musím zamyslet, jestli nejsem magor, ale člověk si zvykne). Když ráno připravuji snídani, určitě nemyslím na to, že by s tím někdo mohl mít problém. Snídaně je přece základ, absolutní minimum, když chcete normálně fungovat. Když ale přetočím hodiny a nějaké tři roky dozadu, ani já jsem to tak neměl. Jen potvrzení toho, že se to člověk může naučit. A dokonce se na to těšit. Na žádné jiné jídlo se tak netěším, zbytek je pro mě hodně často jen takovou nutností, protože mám hlad.


Taky mi nepřijde divné mít každý den nějakou sportovní aktivitu. Ruku na srdce, přijde mi divné, když ji nějaký den nemám. Je to nezvyk, nelíbí se mi to. Neubíjím se tím, nemám v povaze se trápit takovými věcmi. Ale úplně normální pocit, jako po odcvičeném dni, to taky nemám. A když už v té posilovně jsem, tak cvičím. Protože přesně za tím účelem jsem tam přece šel. Jsou tam stroje, které doma nemám, činky, které jinde nejsou a prostředí, které vás cvičit donutí. Nic víc myslím od posilovny čekat nemůžete. I když by to bylo určitě příjemné, pouhým zakoupením permanentky vypadat jako po dvou letech cvičení. Ale víte co? Příjemné by to nebylo. Mě by to nebavilo. Cvičím i kvůli výsledkům, ale hlavně proto, že mě to baví. 

Snažím se pomáhat (i když si nemyslím, že zrovna tímto článkem to nějak potvrzuji), snažím se vyjít vstříc, když někdo něco potřebuje. Mám vyhrazenou energii, kterou vkládám do ostatních lidí. Mnohdy tento limit přečerpám, ale málokdy zajdu do extrému. Nikdo mi nemůže mít za zlé, že se někdy soustředím i na sebe, snažím se vylepšit své výkony, zpříjemnit si svůj život. Nestačí dva roky cvičit, vypracovat se a pak se na to vykašlat. Nějakou dobu by to určitě fungovat mohlo, ale pak všechno zmizí jak pára nad hrncem. A byla by to hrozná škoda, po tak dlouhé době. Proto myslete na to, že pomáhat ostatním je důležité, hezké a milé, ale nezapomínejte na sebe. Ostatní vás pak totiž litovat nebudou.




24 komentářů:

  1. Zrovna dneska sem přemýšlela o tom, jak jde svět do háje a jak už pro hodně lidí je extrém chodit i do nějakého kroužku.. Nebo jak je každý pořád jen nepříjemný (sestřičky, doktoři). Prostě, když tě ta práce nebaví, neděláš ji rád, dobře, tak si vypadni za kasu do Kauflandu a nech místo dalším lidem. Prostě maglajs všude...
    Hodně lidí mě bere za divnou, že jím zdravě, že se hýbu. Já to ale také beru už jako součást života. Vždyť to milujeme a to nám nikdo nevezme. Jinak Davčoo, ještě jednou děkuju za tu písničku :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, nálada u lidí je někdy strašná. Kdo ví, co za to může. Těch faktorů tam bude určitě víc, každý by se s tím měl umět poprat. A když už nic, aspoň si to neventilovat na ostatních. :)

      Písnička byla maličkost :))

      Vymazat
  2. Všechny sestřičky nejsou stejný, u nás máme hodný a usměvavý....teda jsme hodný a usměvavý 8-)
    A dík za super článek, taky pořád čelím řečem typu Jéééééžiš, ty si nedáš ani pivo jooo, ty seš s tou tvou dietu fakt trapná!...ale vysvětluj něco, že? ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já přijdu k vám, snad to není daleko. :D A není zač, tohle vysvětlování už jsem dávno vzdal, nemá to cenu. :D :)

      Vymazat
  3. Přesně má slova. Tímto článkem, milý Davide, jsi mi kápl do noty. ;)
    Mám tendenci být přehnaně ochotná a obětavá, a proto na sebe často zapomínám. A přesně jak píšeš, je to chyba, takže je čas to napravit! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže s novým týdnem to začneš dělat jinak. Pomáhat ostatním je důležité, ale jsi tu i ty. Napravuj!! :))

      Vymazat
  4. Hodne dobry a pravdivy clanek :). A aspon vim, ze nejsem jedina, kdo mysli pred spanim na to, co si da k snidani :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bude nás víc? :D Založíme nějaký klub. :D

      Vymazat
  5. myslet na sebe rozhodně nezaškodí, pokud se člověk celý den jen nezaobírá sebou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jasně, proto buď sobec jen "trochu". :))

      Vymazat
  6. Ahoj, úplně s tebou souhlasim, lidi na mě neustále koukaj že jim pořád zeleninu, nepiju žádný limonády a piju jen čistou vodu a neslazený čaje a hlavně si nekupuju ty super, ultra rychlý potraviny vestáncích - koblihy, sušenky, párky v rohlíku a podobný hovadiny, abych hodila do koše tu dřinu, kterou jsem do sebe dala! Takže buď "sobec", v dnešní době je to potřeba.
    A se snídaní to mám úplně stejně, každej den když jí dojim, už se těšim na další, až si dám vločky se skořicící, banánem a mlíkem/tvarohem/cottagem...:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Potraviny ve stáncích jsou asi to největší tabu, které jsem si dal. Nejen kvůli tomu, jak se to připravuje, ale hlavně proto, co v tom je. Už tomu prostě nevěřím. :D

      Právě jsem dosnídal, no už se těším na další! :D

      Vymazat
  7. Myslím, že týmto článkom si vyjadril všetko, čo leží nám "abnormálnym" na srdciach :D a to, čo ja považujem za normálne nepovažuje drvivá väčšina planéty... uvedomila som si to vtedy, ako som začala brigádovať u pokladni, je to hrôza... tie nákupy, tie kvantá "jedla", každodenne čumím na tučných ľudí, ktorí nevedia, čo so sebou a čo ešte majú kúpiť do chladničky... a keď vybalím svoj obed počas prestávky všetci pozerajú a hneď spustia "vy chudnete" a to mám klasika obed kura+ryza+zelenina, a nakoniec si vypočujem obohranú pesničku o tom ako chcú oni schudnúť, ale majú veľa práce,málo peňazí, málo času, stále samé oslavy, návštevy kamarátok, behačky po úradoch a doktoroch a blá blá blá... a keď chce niekto odomňa radu, tak ich odbíjam :D každého ... či kamarát či sused :D v tomto som sobec a riadny.... lebo si myslím, že každý neretardovaný človek vie čo je zdravé a čo nie, či je lepšie sedieť alebo sa hýbať ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za tou pokladnou to musíš všechno vidět, to jo. Taky dělám brigádně prodej, takže vím, o čem mluvíš. Zdravý oběd v krabičce, už jen to je pro někoho nepochopitelné. Ať to klidně nechápou, ale ať mlčí a nekomentují.

      A výmluvy jsou pořád taky to samé. Jako by člověk k tomu jít se proběhnout potřeboval půl dne času a sto tisíc korun. :D

      Vymazat
  8. Krásně jsi to napsal! Jasně, že můsíme být trošku sobečtí, protože za nás nikdo nic neudělá, a dokonce si myslím, že spousta lidí má jakousi zvláštní radost z toho, když se nám nedaří.. Se snídaní rozhodně nejsi magor, kolikrát za den já myslím na snídani, to bys koukal:D Je to nejoblíbenější jídlo dne a vážně se ho vždycky nemůžu dočkat!:P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můžeme, že jo? O:) :D A ani nevíš, jak rád to s tou snídaní čtu. :D Ale co by se na to člověk netěšil, když je to tak dobré.

      Někteří to tak určitě mají, takže budeme trochu sob(c)ovat, ať jim neuděláme tu radost. :) :D

      Vymazat
  9. Já jsem se naučila být tak trošku sobecká, ale docela dlouho mi trvalo, než jsem se naučila říkat lidem ne. Teď už prostě mám v diáři naplánované fitko a prostě přes to nejede vlak. Ne nebudu to rušit, abych si zašla posedět na kávu. Beru to jako svoji součást o kterou bych se nechtěla ochudit, protože vím, jak moc dobře se po tom cítím. Člověk musí mít svůj unik ze světa. Jinak na snídani se taky vždycky těším. Večer si vždycky říkám, co si dobrého udělám:) Díky snídani se mi pak lépe vstává;) Hezký den:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak :-) Jak říkáš, je to součást. Taky jsem si musela zvyknout dávat některé věci až na druhou kolej kvůli sobě samotné. Trvalo to, ale... kdo jiný bude žít v našem těle? Nikdo.
      Teď se cítím mnohem líp. Pracuji na své budoucnosti a každý pokrok mě dělá šťastnou :-)
      Ach, snídaně..:D ♥

      Vymazat
  10. ja se taky povecerech tesim na snidani.na kaficko a kasicku.taky jsem to tak nemela vzdycky.snidat neco jineho nez chleba se sunkou mi prislo nemoznea ted... rano hez kase nenebavi.jeste tak protejnova palacinka...jestli si to precte muj pritel.tak me prohodi oknem:-))on si ba tom takhle zaklada.
    mne moje sefova vzdycky malem spadne do talire.jak kouka.co obedvama to ma sama 50kg.netusim jake poznamky muzou mit jine vahove kategorie.
    kecY slyset ze vsech stran.vymluvy.omluvy.ciny nevidet.vazne me to stve.ale lidi te roztrhaji.ja disvou energii setrim:-))

    OdpovědětVymazat
  11. Hodně dobrý článek, ostatně jako každý od tebe ;) Někdy si jako sobec fakt připadám, když já mám z rodiny největší výdaje co se týká jídla, kdy já nepomáhám doma, když jsem v posilce... ale ono to bez toho prostě nepůjde. Dobré je, že už mě doma berou taká jaká jsem, a že mi automaticky na nákupu koupí kopu zeleniny, ovoce :) A ve škole? No jakmile vytáhnu svoje krabičky s jídlem, všichni se seskupí kolem lavice jak hladoví supi a už baští, takže někdy se ani nenajím ( kecám :D) ale je to fajn, že si ze mě berou příklad a na druhý den se o něco podobného snaží :)

    OdpovědětVymazat
  12. S tím odstavcem kde popisuješ snídaně a to jak už se večer těšíš co dobrého bude ráno jsi mě dostal, přesně takhle to totiž mám i já a aspoň vidím že nejsem jediný magor :D :) Uf. Opět skvělý článek na zamyšlení.

    OdpovědětVymazat
  13. Už jsem si myslela, že jsem jediná kdo má takovou radost ze snídaně. (Dokonce na ni myslím ještě předtím než se vzbudím :D) Btw, proč jsi sundal plakáty s Hobbitem? :(

    OdpovědětVymazat
  14. skvěle napsaný...úplně mi bereš slova! Je důležité myslet na ostatní, ale taky na sebe. Dlouhou dobu jsem se zanedbávala a ted jsem přišla na způsob, který mě baví, obohacuje mě o nové zkušenosti, nabírám svaly a prostě starám se o sebe! :) A ne, opravdu nejsi magor, já si dokonce píšu jídelníček na celý týden a pokaždý se těším na ráno, když mám napsáno- OVESNÁ KAŠE :D ♥

    OdpovědětVymazat
  15. Chyby způsobují naše problémy, tvrdit to, že je Ježíš Kristus altruistický blázen, a že já jsem normální sobec, je klasickou chybou současnosti. Ježíš Kristus je nový svatý Evropský symbol, který ideologicky kopíruje, starý svatý Indický Hinduismus, není to živý reálný genetický člověk, copak může snad reálný genetický člověk chodit po vodní haldině, a dotykem uzdravovat nemocné? Hinduismus vychází z principu skromnosti, vždyť štěstí není v tom, že budeme mít nadbytek hodnot, čím více něčeho zde máme, tím více se o to i musíme starat, abychom o to nepřišli.

    Kdo nic nemá, směle lehne, směle vstane, a nikdo mu zde nic neukradne. V okamžiku kdy začne být člověk neskromný, tak se z něj automaticky stává sobecký parazit, který se zde snaží o to, aby mohl být; prezidentem, předsedou vlády, ministrem, poslancem, senátorem, diplomatem, profesorem, soudcem, atd. Za lidskou neskromností je neukojený sexuální pud, podívejme se na neskromné mocné a bohaté sobce, jak jsou sexuálně nadžení, a jak potom znásilňují svým myšlením a konáním svoje okolí.

    Nedávejte dary chudákům, naučte chudáky tomu jak se mít dobře, jestliže je zde veliký státní dluh, díky chybné minulé politické vládě, nemá smysl aby zde byl ubohý prezidentský fond, který se bude naivně snažit o to, státní dluh zmenšit, smysl má naučit vládu ekonomicky hospodařit. Ekonomika je věda o tom jak být úspěšný v tom co profesionálně konáme, tam kde je úspěch v našem konání, tam je i ekonomika!

    Podívejme se do přírody, zde je vše založeno na úspěšnosti, to co je zde neůspěšné, to je zde i eliminované bez soucitu. Uspěje ten kdo se nebojí jít do extrému, neuspěje logicky v ekonomice ten, kdo se bojí jít do extrému, a tak prohraje v konkurenci a tím neuspěje v ekonomice. Za každým ekonomickým zázrakem u jedince, nebo u organizace, je vždy odvaha jít do extrému, právě díky globální zbabělosti, je zde globální ekonomická a ideologická krize, spojená s; bídou, nezaměstnaností, korupcí, mafiemi, prostitucí, drogami, revolucemi, fanatismem, kariérismem, bezdomovci, exekutory, rasismem, kastovnictvím, sektářstvím, atd.

    OdpovědětVymazat