neděle 16. února 2014

Davidovo trápení...

Vždy, když na nějaký čas přestanu cvičit, a pak se k tomu naplno vrátím, opakuje se stejný příběh. První den po odcvičení je to ještě celkem v pohodě. Ráno vstanu, mám trochu unavené svaly, ale není to nic neobvyklého. Během dne začínám cítit trochu bolesti, hlavně ve svalech, na které jsem se zaměřil. Dobře, ale teď není čas nad tím přemýšlet. Začíná druhý trénink. Po včerejším celém těle přichází samostatný trénink nohou. U tréninku nějaká bolest ustupuje, tam na to člověk zase tak nemyslí. Navíc ten první den to pořád ještě není taková hrůza. Odcvičím nohy, mám trochu problém odejít z posilovny, ale to by měl mít po tréninku nohou asi každý.

Další den začíná trochu obtížněji. Musím totiž vstát z postele. Je to hned první a vůbec ne jednoduchá výzva v nadcházejících hodinách. Nohy bolí, ale ty jsou po prvním dni ještě celkem snesitelné. Zbytek těla už ne. Dva dny po odcvičení celého těla mi celé tělo umírá. Vyčistit si zuby? Opravdu musím? Ach jo. A tu kaši jsem si taky neměl schovávat do poslední poličky ve skříni v kuchyni. Včera to tak vysoko nebylo, tady nám to určitě někdo přes noc celé předělal. Oblékání je pro mě většinou činnost na minutu, dvě. Teď ten čas využiji k tomu, abych našel to nejvolnější oblečení, které mám. Ať se nemusím trápit. Stejně se trápím. Dobře mi tak, nemám cvičit. Celý den pokračuje v podobném duchu, jen přidávám i sprostá slova.

Večer ulehám s pocitem, že bude konečně klid. Není. Jestli svaly v klidu rostou, tak v klidu i bolí. Ale usnu. Přeci jen to oblékání ráno a natahování se pro ovesné vločky mi dalo zabrat. Nepočítám celodenní pochodování z budovy na budovu, protože mít všechny předměty aspoň v jedné části Ostravy BY BYLA TAKOVÁ NUDA!!! Další ráno, jen co otevřu oči, zřím problém. Nohy. Dva dny po tréninku. Řekl bych, že dnes se mi zase nebude žít zrovna jednoduše. Ukážu se jako dobrá vědma. Není to jednoduché. Je to sakra složité. Každý krok je jako výšlap na základce, každý schod jako poctivě zdolaná osmitisícovka v Himálajích. Celkově na mě musí být zvláštní pohled. Sem tam mi vynechá levá, sem tam pravá noha. Klidně vám dýchnu do testeru, já nepil. Pouze cvičil nohy.

Další dny bolest postupně ustupuje, ale opravdu si dává na čas. Doznívá to ještě dnes. A to je neděle. Další dny už ani vypisovat nebudu, protože bych se opakoval. Takový extrém ale zažívám víceméně jen první týden. Samozřejmě, že mě svaly bolí po každém tréninku. Ale je to jiná bolest. Ta první je dost specifická, otravná a prostě úplně na hovno. A protože jsem u psaní tohoto článku dlouho seděl, nohy mi to určitě neodpustí. Asi se ani nebudu zvedat, nemá to cenu. Ale zítra chci jít cvičit, začít druhý týden plný pohybu. Hned z rána atletikou, pak kondiční kulturistika. Mezi tím mám ještě přednášku z pedagogiky, ale tam nečekám jiný pohyb, než sledování hodin, kdy už bude konec.

Pokud v tom poznáváte aspoň střípky z vašeho (po)cvičení, tak mi rozumíte. Cvičit po delší pauze je celkem dobrodružství, ať už z fyzické nebo z psychické stránky. Mějte parádní nedělní večer a přeji spoustu sil do nového týdne!


6 komentářů:

  1. :D ty mi nebudeš věřit, ale já po pátečním tréninku nohou a včerejším tréninku celého těla (včetně nohou) dnes spala způsobem, že jsem cítila každý milimetr svého těla, jakoby mi do něj píchal někdo milionem jehel. Dnes sem to trošku rozchodila, ale jakože, tak krásně jsem se dlooouho necítila :) sice jsem se moc nevyspala, ale stálo to za to! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jo není nad to, když máš všechny přednášky v jiným patře po leg day a nebo chození na záchod (vim si kluk, ale já si musim po každý sednout na mísu...)au...:D Přežij další tréninkový dny ve zdraví!

    OdpovědětVymazat
  3. A ja som si myslela, že som jediná, ktorá niekedy nevie pre bolesť svalov zaspať alebo sa na to v noci budí :-D Taktiež mám najväčšiu svalovicu druhý deň po, avšak musím sa pridať a povedať že to proste milujem. Tento týždeň sa mi znova konečne podarilo zničiť zadok a hamstringy do stavu, že som si nevedela bez prichytenia sa niečoho si sadnúť a to bola teda paráda ! :D

    OdpovědětVymazat
  4. tak ale seš trénovaný, takže to bude pak v poho a zajedeš do kolejí coby dup :) Nohy se mi nikdy nedaří pořádně zničit, asi to flákám :/

    OdpovědětVymazat
  5. Znám to, mluvíš mi z duše! :D ... Vždy mě bolí svaly, ale jednou mě bolely tak, že i přítel si toho všiml a do schodů, které jsem lezla asi 1 schod/min, mi dával co zabrat, naschvál.... :D

    OdpovědětVymazat
  6. Když jsem ještě cvičila pravidelně nechápala jsem, jak někoho mohou tak strašně moc ty všechny svaly bolet. Jasně, vždycky jsem je cítila, ale bylo to takové, takové to "příjemné", že jsem aspoň věděla, že jsem vážně makala. Ale teď? Vždycky když se po půl roce vrátim domu a jdu na interval training, to je pak na týden vystaráno, uplně ti rozumím!:P

    OdpovědětVymazat