neděle 30. března 2014

Bez výčitek...

Ahoj všichni,

nebudu tu zase znovu psát, že jím normálně (známe to naše normálně), nějakým způsobem se neomezuji, protože vím, že mi to neublíží. Stačí prostě "něco dělat". Spíše se chci pochlubit tím, jak to všechno hezky vypadá. Mám spoustu fotek, takže je nechci mít zalezlé v nějaké složce v počítači, když je vám tu můžu ukázat.



Začneme něčím zdravějším. To, že na mém stole neobjevíte klasické bílé pečivo, je jasné. Nechutná mi, nemám na něj chuť a jak to není tmavé, nechci to. Je mi fuk, že se v tom někde přidává karamel nebo co ještě putuje za řeči. Snažím se vybírat kvalitnější pečivo. Nejčastěji to jsou dalamánky, různé bulky a opravdu výjimečně toustový chleba. Na dalamáncích můžete vidět tu nejlepší pomazánku, co jsem schopný vytvořit. Klasická tuňáková, ale moje nejoblíbenější. Do toustů dávám úplnou klasiku (sýr, šunka, kapka kečupu) a k tomu nesmí chybět pořádná porce zeleniny.


Nějaké ovocné cosi, ve kterém je opravdu i nějaké to ovoce. Rozhodně to tak chutná. Prostě dospělácké pití, už podle etikety. A má to takový říz, že si to zaslouží skleničky s Jim Beamem.


Nebo s Metaxou (u nás se do těch skleniček asi opravdu nic jiného ani nenalévá...).



Tady je to trochu zavádějící, s pizzou jsem vyfocený sám, ale bylo nás tam deset. Ne, dvacet. Fakt jsem ji sám nesnědl. Přísahám. Měl jsem jen šest kousků z osmi. Předtím jsem měl pizzu asi dvakrát za čtyři roky, teď ji mám podruhé v jednom měsíci.


Když víte o tom, že u vás ve městě dělají dobrou zmrzlinu, tak je to fajn. Jednou za čas si tam zajdete, necháte si natočit a máte se dobře. Když ji dělají asi 100 metrů od vašeho bydliště, už je to horší. Ale v Poličné bývám opravdu výjimečně, takže se to dá nějak zvládnout. K teplému počasí zmrzlina prostě patří, tu si ujít nenechám.

Snědl jsem spoustu dobrot, ale rozhodně jsem se celý den neválel v posteli. Cvičím každý den i doma, střídavě klasicky se svou vahou na zemi, před domem přítahy na "hrazdě" a k tomu rutiny na břicho. Ohledně toho chystám hned další článek. Takový můj zásobník cviků, jak si zacvičit doma, když nemáte opravdu vůbec nic. Nečekejte žádné novinky, ale osvědčené a klasické cviky. I s kliky se dá kouzlit.


Tak si užívejte slunečnou neděli, mějte pěkný zbytek víkendu a snad zase brzy,

David

úterý 25. března 2014

Osy, činky, stroje, všechno to je moje

Ahoj všichni,

protože to tu poslední dobou vypadá jak v deníčku nějakého puberťáka, mám tu něco jiného. Pobavíme se o tom, jakým stylem si v posilovně vybírám cviky, stroje a proč je zařazuji do tréninku. Mám pár opravdu oblíbených sestav, které nechybí prakticky v žádném plánu (když už podle nějakého jedu, což se teď říct nedá). Cvičím cviky, které mě baví. Nebudu cvičit pořád dokola mrtvý tah, i když je to super, protože to říkal Pepa Vacků od vedle. Existuje spousta cviků, spousta variací a je jen a jen na vás, co si zvolíte a co vám bude vyhovovat. Já třeba mrtvý tah až na jednu výjimku nejel asi 8 měsíců. A tím neříkám, že je k ničemu. Není, v tomto má Pepa Vacek pravdu. Jen prostě nebudu cvičit něco, co mě nebaví/nedělá mi dobře.


Ale když už jsem zatratil ten mrtvý tah, volnou osu jako takovou nemůžu. Dřepy (které sice nemůžu jet v plném rozsahu v naší posilovně, ale když to jde, tak si je dám vždy), bicepsové/tricepsové zvedy a millitary press. To všechno mám hrozně moc rád. Dokonce to zařazuji do různých supersérií. Nikdy jsem po takovém cvičení neměl pocit, že bych nic nedělal. A to samé platí o činkách. Činky můžu vždy a všude. Stroje jsou super, ale takové cvičení s činkami v plném rozsahu rozhodně nenahradí. Pokud bych měl ten trénink nějak rozdělit, poměr cvičení na strojích a činkách by byl asi tak 35 ku 75 (opravdu jen od oka).



Hrozně rád cvičím (a teď se nesmějte, nevím, jak se tomu říká a nemám chuť ani čas to hledat) s tou malou volnou osou. Všelijak zakřivenou. Cvičí se s ní hezky biceps, triceps a díky tomu, že se dá chytit mnoha způsoby, tak to pak taky pěkně vykreslí všechno svalstvo. Na cvičení bicepsu využívám tu úplně rovnou nebo trochu ohnutou, na triceps (jak jde vidět na fotce) zase úplně "křivou".


U strojů se řídím zásadou "čím méně složitý, tím lépe". Navíc stroji svůj trénink většinou pouze doplňuji. Ke každé partii si dám dva různé a tím to končí. Na biceps a triceps se někdy nedostanu ani k jednomu, protože mám mnohem lepší pocit, když dostanou zabrat na osách a činkách. Zase si na strojích ale užívám to, že oproti činkách je to bezpečnější a nemusím se bát jít úplně do mrtva. Činku bych si na hlavu pustil nerad, tady s tím prostě jen třísknu. Takže stroje opravdu bývají většinou až na konci a pořádně to na nich pálí.


Co se týče břicha, tam si můžou všechny stroje hodit batoh na záda a odjet třeba do Španělska. Za tu dobu, co si sem tam zajdu zacvičit, jsem takový stroj snad ani nenavštívil. Je to k ničemu, zbytečné a nebaví mě to. Točit se tam v nějaké kruhu nebo se jinak trápit... nic pro mě. Já se budu radši trápit s vlastní vahou, protože to na takový pekáč na břiše úplně, ale úplně stačí. Jediné, co pro mě má význam, jsou lavice, ve kterých se můžu dostat do jiných poloh. Potom koutouče se závažím a v poslední řadě takové provazy na kladce. Ale to není vyloženě stroj na břicho, to nepočítám.


A na co v posilovně určitě nevlezu? Na nic, co se nějakým způsobem třepe. Z toho mám vyloženě strach a připomíná mi to doby, kdy jsem vstával ráno na pohádky, a když bylo ještě moc brzy, v teleshoppingu tam nějaký pán nabízel třepající se pás, po kterém budete vypadat jako plně trénovaný sportovec. A můžete u toho třeba sedět u televize. No nekupte to. Potom nejsem fanda veslování, i když to může být fajn. Poslední rok platí i to, že mě neuvidíte na páse, stepperu nebo kole. Běhám mnohem radši venku, ať už počasí přeje nebo ne.


Jinak se omlouvám, že je tu tolik fotek, ale nemám to srdce je nechat jen v počítači. Takže tu budou strašit i vás. A aspoň se i hodí ke článku. Co vaše oblíbené cviky a stroje? Pokud jsem byl k nějakému hrubý, tak mě omluvte, ale určitě si to zasloužil. Mějte parádní zbytek dne,

David

úterý 18. března 2014

Ze života...

Ahoj všichni,

tento článek berte s rezervou, protože bude trochu jiný. Sem tam trochu romantický. :D Mám spoustu nových fotek, se kterýma se chci pochlubit, nějaké zážitky a novinky. Prostě taková všehochuť z mého života. A hlavně z uplynulého víkendu. Po velmi dlouhé době jsem nemusel na víkend nikam odjet, takže jsem se s drahou polovičkou vydal směr Valašské Meziříčí. Být celé čtyři dny doma byl opravdu celkem nezvyk. Ale užil jsem si ho. Viděl jsem po dlouhé době bráchu s mamkou, navštívil staré dobré fitko v Abácii a spoustu dalšího. Prostě pohoda. Brácha je pořád stejný výlupek, nic jiného jsem ani nečekal. Pořád cvičí, vypadá lépe a lépe. Nevím, jestli jste někde viděli jeho změnu, ale klobouk dolů. Spolu jsme si zacvičit nestihli, ale to nevadí. Zase příště.


Do Abácie jsem se vysloveně těšil. Po všech těch školních posilovnách to byla příjemná změna. Trošku jsem zavzpomínal, připomněl si, jak se cvičí na moderních strojích. Ale teď už jsem zpátky v realitě. Včera byl trénink nohou už pěkně zpátky v zaplivaném školním Gold's Gymu.





Víkend byl co se týče jídla takový hodně napůl. Na jednu stranu jsme jedli opravdu zdravě, hezky. Ale byla chuť i na jiné věci. A protože máme aktivní styl života, nemusíme si vyčítat každou blbost (tohle je pro všechny, kteří se trápí kvůli nějakým prohřeškům). Není ideální si každý den zajít na nějakou smaženou šmakuládu, zapít to sladkou limonádou a jako desert si dát dort v cukrárně. Ale když umíte odhadnout nějakou tu míru, nebo víte, že takové stravování nebude trvat déle něž pár dní, pak je to jiná. Aspoň u mně. Ale nebylo to jen o dobrotách, mrknětě sami. Je fajn připravovat ovesnou kaši pro dva. :))






Taky jsme po cvičení byli hrozně sladcí a dali si romantický čokoládový protein. V mléku. Po cvičení. Chápete. Úplně k ničemu. Ale byl moc dobrý. Vždycky si pak říkám, jak bych nějaký protein měl pořídit i domů, abych měl něco na chuť. Zatím se ale držím.


Aby toho nebylo málo, musel jsem navštívit i staré dobré hřiště, které znáte z nějakých mých videí. A když už jsem tam byl, tak trochu i zacvičit. Tohle mi třeba v Ostravě hrozně chybí. Nejde o to, že by tam nic nebylo, ale ten klid a pohoda, to tam člověk jen tak nenajde. Trénink vypadal asi tak nějak "na co jsem si vzpomněl, to jsem zacvičil", ale ničemu to nevadilo.


Určitě jste poznali, že fotky vypadají nějak jinak, co? Něco jsem fotil já, ale zase se nemůžu chlubit úplně cizím peřím. Většinu fotek má na svědomí přítelkyně, která je hrozně šikovná a moje fotky konečně nevypadají jak vytáhlé z mrazáku. A proto že se fotilo opravdu hodně, tak je tu i tento článek. Nevím, kolik z vás se dopracuje až sem, ale jednou za čas neuškodí napsat něco jiného (odhlédneme od toho, že kraviny píšu prakticky pořád). Chtěl jsem ukázat a pochlubit se spoustou věcí. :))


No, teď už jsem zase v Ostravě, píšu seminárku o nějaké dětské knížce (kromě toho, že teď píšu tento článek) a moc se mi to nelíbí. Cvičit teprve půjdu, nebude to na hezkých nových strojích, ale na plovoucí podlaze vedle psacího stolu. K jídlu jsem neměl kuřecí maso se zeleninou, ale pečivo se sýrem. Člověk nemůže mít pořád všechno. Ale i tak jsem po víkendu odpočinutý. Tak mějte pohodový zbytek úterý. Já se tento týden určitě ještě aspoň jednou ozvu.

David

středa 12. března 2014

Studentské prostřeno #3

Ahoj všichni,

určitě se do jednoho těšíte na mé neestetické, škaredé a neupravené fotky toho, co jím. Protože se za tu dobu něco nasbíralo, tak to tu můžu vylepit. Pochlubím se hlavně tím, co jsem udělal já, ale najde se tam i něco, co jsem nedělal. Určitě to poznáte. Ale snědl jsem to, tím pádem si to zasluhuje místo v mém jídelním článku.

Jako první tu mám pro někoho největší klasiku, ale pro mě jídlo, které mám tak jednou za měsíc. Kromě tohoto týdne. Za tři dny jsem měl víc masa, než za celý předchozí měsíc.



A aby to nebylo pořád jen maso s rýží, skočil jsem pro nějakou zeleninu a během chvilky udělal ze "zbytků" rizoto.


Potom tu mám něco hezčího (ať už úpravou, tak fotografií) od někoho mnohem hezčího, než jsem já.



A nakonec ukázka, jak může vypadat svačina, když musíte sedět za volantem a máte hlad.


Doufám, že jsem většina z vás zvedl sebevědomí, protože to bylo naposled. Příště už budou všechny fotky profesionální a neskutečně krásné! :D

Nebo tak ne, ale to se uvidí. Mějte fajn středu, já jdu sníst první půlku toho rizota.

A omlouvám se, že ve všem nemám oříšky, různé drobnosti a blbinky, které jsou moc zdravé, a i na fotkách u všech ostatních to vypadá moc hezky. Pokud chcete vidět tohle, běžte k nim. To samé platí i o tom, pokud chcete vidět pěkné fotky. A pěkné jídlo. Ale jak jsem říkal, příště už to třeba budu mít taky pěkné. :))



David

sobota 8. března 2014

Cvičím rád, cvičím všude

Ahoj všichni,

protože mi Bloss na facebooku zakázala být líný, musím napsat článek ještě dnes. Je půl desáté, sobota. Jsem opravdu zvědavý, kdo to bude číst. Zvlášť, když se jedná o takovou celkem specifickou věc, jako je cvičení na různých místech. Může to být i doma, ale já tu mám momentálně ještě mnohem méně místa. Jsem v Praze, pokoj je opravdu pouze na přespání (ale je tu wifi a sprcha, to je důležité), takže se o nějakém velkém prostoru na cvičení moc mluvit nedá. Ale kdo potřebuje hodně místa, když si chce jen tak lehce zacvičit? Po celém dni ani člověk nemá na nějaký extrémní trénink energii.


Vidíte ten prostor mezi postelí a zdí, jak tam ještě není ta skříň nebo co to je? Tak tam je hlavní místo činu. Začnu úplně jednoduše. Kliky. A je mi opravdu jedno, jestli budu mít ty ruce od sebe, u sebe... nebo co já vím, nad sebou. Tady jde spíše o to, abych ve třech sériích nakombinoval cca 80-100 kliků. Na protažení. Takže si dám 10 širokých, 10 normálních, 10 úzkých (taková trisérie). A pak to opakuji třikrát dokola. Ve výsledku je to nějakých 90 kliků a příjemně napumpované tělo. Hned po dokončení třetí série si ještě na pár vteřin udělám výdrž ve kliku a tím bych tu první část ukončil.

Pak se přesunu na nohy. Tady nic extra nevymýšlím. Dřepy, výpady, výpony. A pořád dokola, dokud to nepálí. Dokud to nepálí hodně. Když těch dřepů dělám více, jsou pořádně hluboké a třeba i v supersérii s nějakými výpady, nepotřebuji ani závaží.


Když jsou nohy aspoň trochu cítit (není to jako po dřepech a legpressu, ale má to svoje kouzlo), tak je čas se pomalu přesunout na břicho. Tady je to stejně jako v duchu celého mého cvičení celkem klasika. Lehnu si na zem, zvednu nohy, jedu po jedné sérii hned za sebou minimálně 4-5 cviků a to celé bez nějaké přestávky opakuji čtyřikrát dokola. Zásobník cviků je obrovský, kolik si dáte opakování je na vás. Já se podle složitosti cviku snažím držet od těch 15 do 25 opakování.


Popravdě, nehledejte v tom žádné zaměřen na nějaké nabírání svalové hmoty doma nebo hubnutí. Tohle je prostě druh tréninku, který si zacvičím vždy, když mám chuť cvičit a není zrovna k dispozici spousta místa a posilovna. A nejčastěji tomu bývá právě takhle na cestách. Máte taky nějaký svůj osvědčený plán pro každou situaci? Protože tohle je přesně ten případ.

A už je nějak pozdě, měl bych dávno regenerovat. Však my víme, kdo mě má na svědomí (viz začátek článku). Mějte fajn zbytek víkendu, ještě pořád máte před sebou jeden den.

David

úterý 4. března 2014

Co se jinam nevešlo...

Každý máme nějaké ty starosti. Některé jsou příjemné, některé méně. Ale to už k životu patří. To jsem ale filozof po ránu, co? Já těch starostí asi zase tak moc nemám. Nebo spíš nevím, jaké jsou na to měřítka a normy. Takové dvě starosti za den, to je ucházející? Kdo ví. Já jsem se svými starostmi spokojený. Ať už to zní jak chce, je to tak. Kdyby mělo všechno hladký průběh a člověk by neměl žádnou motivaci to měnit, stálo by to za nic. Teď se pohybuji ale opravdu spíše v těch obyčejnějších starostech, nepřebírejte si to na nějaké vážné záležitosti.

Pamatujete si, jak jsem si koupil za odměnu balíček proteinu? Je to celkem událost, protože k něčemu takovému se dostanu jednou za půl roku. A když už, tak si to chci užít. Neptejte se mě, proč doma nemám žádný protein nebo jiný suplement (kromě toho banánového hnusu, který už tu byl). Já nevím, prostě mi přijde to zbytečné kupovat, když mi to jde i bez toho. To ale neznamená, že mi takové věci nechutnají. Chutnají, a moc! Takže jsem se těšil na svůj balíček za odměnu. Opravdu jsem se těšil. Nechtějte vidět, jak probíhala příprava. Nasypat to do plastové flašky, zalít vodou a protřepat. Nemám šejkr, no. Pořídím si ho. Po mé dokonalé přípravě a pořádném promíchání jsem se nestačil divit. Na obalu píšou "vanilla flavour" nebo tak něco. Takže vanilkový, to je super, já mám vanilku moc rád. Po namíchání měl protein růžovou barvu. Hm. Tak jako, všechno je možné, kráva Milka je taky fialová a ostatní krávy se s ní určitě i tak baví. Tak ho teda vyzkouším. Nemá žádnou chuť. Ale opravdu vůbec žádnou. Víte jak chutná voda? Celkem nijak. Ale ten protein dokázal vyžrat tu chuť i z té vody. Jako bych pil... nic. Prostě nic, něco mi teklo do krku, ale nadšení z vanilkové pochoutky vyprchalo okamžitě. Nikdy si mě nikdo neberte na nějaké recenze produktů, protože jak mi to nebude chutnat  (a nejen mě, když to nemá žádnou chuť, komu to vůbec chutnat může), zašlapu to do země. Dokonce jsem to měl v tematické flašce od vanilkové kofoly. A stejně nic. A pokud jste ještě nikoho neviděli si tak dlouho stěžovat na obyčejných 30 gramů proteinu, zvykejte si. Někdy jsem divnej. A firma xxx (ani nevím, co to bylo, je to v minulém článku) má recenzi na tento produkt úplně zdarma. Vlastně jsem jim za to ještě zaplatil já.


Celkem mě vytáčí, když si někdo do posilovny nevezme ručník. Cvičit na potu někoho jiného může být svým způsobem dobrodružství, ale já ho klidně vynechám. Já mám ručník, ale bojím se to tu napsat. Mamka mi snad blog nečte, ale jestli jo, brzy to poznám. Nosím do posilovny už hodně dlouhou dobu krásný růžový ručník. Jen není můj a je na něm jméno. Můžete si tipnout, jak se mamča jmenuje. :) Díky mami. Vrátím. (kecám)


Taky jsem tu psal o tom, že mám rád sladké pečivo, tak jsem tu pro vás vyfotil jednu dopolední svačinku. Jel jsem zrovna pracovat a celkem si tam máknu, takže se (a hlavně po ránu) takových věcí vůbec nemusím bát. Takové to kulaté s čokoládou (říkám tomu Houmrovy koblihy), tak to bylo zrovna v akci a jak je něco v akci, musím to mít. Dobře, tak to nebylo, ale měl jsem na ně chuť. To samé ten broskvový čaj. Ten byl taky v akci. Někdy půjdu nakupovat s babičkou do Kauflandu, ta uvidí, jak se vyznám. Ale už si ho asi nekoupím, je to hrozně sladké. A Corny jsou taková klasika. To strčím do košíku vždycky, protože to je takové fajn zaplácnutí. V batohu jsem s sebou měl ale těstovinový salát a tvaroh. Celý den se tímto opravdu necpu, když už, tak dopoledne.


To bude asi všechno, co jsem vám takhle po ránu chtěl napsat. Dneska je velký den, jdu si koupit měsíční permanentku do posilovny. Zatracené marketingové tahy a slevy (na které já fakt jsem, viz nákup svačiny). Ale za 350,- si koupit cvičení na měsíc? To by snad neodolal nikdo. Takže brzy napíšu o tom, jak se cvičí jinde. Bude to změna, proti tomu malému plácku ve škole. Na ten ale nezanevřu, protože to mám hned v budově a když bude chvilka, zacvičím si tam.