neděle 11. ledna 2015

Day by day 1

Zkouškové pokračuje!

Asi tak by se dalo zdůvodnit, že zase píšu na blog. Má to samozřejmě i jiné důvody, ale když máte dělat něco do školy, tak se nějak lépe píše cokoliv ostatní. Článek sem, článek tam. Ničemu to neuškodí a já se stejně budu učit nejvíce až ten poslední den před zkouškou, což je úterý. A tou dobou tu určitě bude zase o článek víc. Ještě pořád ze mě nevyprchala euforie z toho, že minulou středu dopadla zkouška z psychologie za B. To znamená velmi dobře, což je lépe než dobře. A dobře bylo to, pro co jsem tam šel. Dopadlo to lépe, než jsem čekal. Písemná část byla zajímavá, šest otázek na bílém papíře. Určitě to znáte, jak v prvním okamžiku přeskakujete od první až k poslední s nadějí, že budete něco aspoň trochu vědět. Pak zjistíte, že nevíte nic, a začne ta část, kdy napíšete hrozně moc věcí, ale jen málo k tomu, o čem otázka opravdu byla. Naštěstí mám velkou slovní zásobu a věty, na které stačily tři slovy, jsem rozepsal na patnáct. A možná že i kvůli tomu jsem pak šel na ústní část bojovat o již dříve zmíněné velmi dobře.



U ústní jsme seděli tři. Jedna studentka bohužel nezvládla písemnou, tak jen seděla a koukala. A na nás dva přeživší se valily otázky. Před zkouškou byl učitel nazván všelijak. Nevěděli jsme, jestli to náhodou není tříhlavý drak či jiné stvoření, co studentům žere hlavy hned po příchodu. Vyklubal se z něj hodný děda, který se ptal na spoustu věcí o homosexualitě. Padla nějaká data, jako 1968 a 2001. Žádná hrůza, klasický přehled. Nakonec rozdal známky, rozloučil se a vyzval, ať pošleme další trojici na bojiště. Tak jsme poslali a hurá domů. A jak říkám, euforie nevyprchala. Proto se učení na literaturu pro děti a mládež celkem táhne. Otázky jsou vypracovány, knihy přečteny, teď to jen dostat do hlavy. Ale do středy času dost. :)

Dnes se výjimečně chystám do posilovny. No, zase tak výjimečné to není, když se ohlédnu pár let zpět. Ale posledních několik měsíců jsem tam zase tak často nezabrousil. Předtím to byla chyba, protože jsem nedělal ani extra nic jiného. Teď je to účelné, protože si zatím stačí s tím, co je doma. A to je hrazda. Ale doma si pořádně nezadřepuji, nedám legpress a ani pořádně neprocvičím úplně všechno. Tak proto. Je neděle, bude tam pohoda, klid a potící se já. Trénink dopředu žádný nemám, jdu se prostě zničit. Radši tam, než aby na mě spadla ta tlustá kniha z fotky, kterou potřebuji velmi často. A hned jak přijdu domů, čeká mě další úkol pro drsňáky. Zopakovat si obsah Rumcajse, Špalíčku pohádek a dalších bad-ass titulů pro nejmenší.


Dnešek se taky zapíše do historie tím, že začnu znovu pravidelně běhat. Ne daleko, ne rychle, ne z patnácti aplikacemi, které mi budou počítat tep a kdoví co ještě, ale prostě jen tak. Chtěl jsem s tím začít už pár dní zpět, ale vždy se mi do toho něco zamotalo. Ať už nechuť vstávat, ledová pokrývka nebo naopak spousta vody. Dnes je to ale ideální, takže plán na večerní nadýchání se čerstvého vzduchu (pokud nebude DEZA zlobit) je jasný. :) A zkušenost z dnešního dne? Klasická hořká čokoláda figaro není do ovesné kaše úplně ideální. Ráno mi to lítalo po celé kuchyni, když jsem se je snažil nakrájet. Protože nalámat to prostě nešlo. Zlatá tenká hořká.

Je mi jasné, že tento příspěvek je trochu atypický. Komu to vadí, tak může příspěvky s tímto pojmenováním prostě přeskočit. V dalším už bude určitě zase něco o cvičení. Ale každý den se o tom psát nedá. A já chci psát častěji. Tak snad to nebude moc proti srsti (aspoň se pochlubím potréninkovým dopingem od přítelkyně). :))


3 komentáře:

  1. Já si moc dobře pamatuju tady na ty zkouškové stresy. Hodiny s některými byly úplně psycho, takže jsme mysleli, jak dostanem na frak při zkouškovém a kupodivu, ti, co nás dusili nejvíce, byli na zkouškách světoví. A naopak, ti, co nám nechávali prostor a moc toho nenakecali, tak u těch zkoušky dopadly vždy příšerně... hodně lidí chodilo na dvakrát. No... muffinky závidím, mám dnes nějakou žravou a hlavně chutě na sladké, tak jsem se to snažila nahradit banánem, tvarohem, oříškama a čoko polevou a jako zatím nic :D Nezabírá to :D

    Měj se :)

    OdpovědětVymazat
  2. Davide, naopak, za mě musím říci, že takovýchto "mimo"článkl bych klidně uvítala více, jak jsi tak sepsal ten průběh zkouškového...ani netušíš, jako moc jsi popsal mou stejnou situaci! Od bílého papíru až po "klepačku" před ústní, no... lišíme se snad jen v tom výsledku, u mě bohužel "nevyhověl = tj. za 4"... no, tak snad zase příště...:3
    Můžu se zeptat, co vlastně studuješ? Podle popisu to zní moc zajímavě:-)
    Jinak s během ti také rozumím, já začala s joggingem, tedy pomaloučký běh se střídáním svižné chůze (když jsem opravdu potřebovala zvolnit, nikdy jsem se nehonila za naběhanými kilometry ani časem, VŽDY jsem klusala svým volným šnečím tempem, jak mi vyhovovalo a vždy bez jediného přístroje a taky vždy venku, v přírodě, lese.... tam bych prostě suprchytrémodernívymožené telefony a jiné (ne)zbytnosti nesnesla, užívám si jen vzduchu, přírody, zpěvu ptáků (v létě), šum větru..tohle vše, nic a já.. :-) Jestli jsem zaběhla 3km nebo 5km za tolik a tolik s tím a tím tepem je mi šumák, hlavní je, že jsi srovnala myšlenku, vyčistila hlavu a dá se říci, že jistým způsobem vybila energii a zároveň jinou zase načerpala:-)
    Držím palce i s ostatními zkouškami a já jdu po 9 hodinách učení opět na další min. 4hod pokračovat... :-)

    OdpovědětVymazat