pátek 9. ledna 2015

Návrat ke kořenům

Jak jsem říkal už v nějakém minulém článku. Není to jen o tom si každý den trochu zacvičit, zaběhat a mít ze sebe dobrý pocit. Jídlo jde se cvičením ruku v ruce a je třeba se podle toho zařídit. Teď tu musím zdůraznit pár věcí. Protože nemám žádné soutěžní ambice, nepotřebuji nabrat několik kilo svalů nebo naopak zhubnout několik kilo tuku, budu tak podle toho i jíst. Nehodlám se trápit malými porcemi, zbytečně nízkokalorickými výrobky (které jsou stejně k ničemu) a taky nemám sebemenší zájem si ničit zdraví různými extrémy (to už tady totiž párkrát bylo). Takže tu třeba uvidíte věci, které jím v časech, kdy by jiným vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. A podobně. A proč? Protože to takhle hrotit opravdu nemusím. Mám se rád a mám rád jídlo.

Brambory, vejce a fazolové lusky se salámem

Jako úplně první věc, i když se budu po několikáté opakovat, vzpomenu vodu. Úplně obyčejnou, kohoutkovou vodu. V lednu už se mi daří dodržovat nějaký pitný režim, snažím se vypít aspoň 3 litry vody denně. Nedělám to proto, že bych musel, ale málo vody u mně znamenají bolest hlavy a celkový špatný stav. Takže místo prášků piju vodu. Na obrázku je sice pet láhev s hnusným energetickým nápojem, ten je už ale pár dní pryč a je to takový můj ukazatel. Aspoň třikrát denně naplnit a vypít. Taky si tu první dávku nechávám přes noc odstát, abych ji zbavil chlóru. Než si koupím nějakou pořádnější a reprezentativnější láhev, budu používat krejzyho.


Na hodně dlouhou dobu jsem taky zanevřel na ovesné kaše (a to jsem je předtím jedl 3 roky v kuse - jestli to nebude tím). Ale taková pauza mě akorát přesvědčila, že se mi po nich stejně stýská. Takže jsem začal zase každé ráno hezky přípravou ovesné kaše. Ovoce, čokoláda a kokos - to si neodpustím. A proč bych taky měl, když mi to nikdy nepřitížilo. Ani v nějaké dietě. Jen mi chybí moje oblíbené emco vločky (modré). Všechny ostatní jsou taky dobré, ale já jsem na ně přece jen zvyklý. 


A jinak je to spíše o tom, co nejíst, než co jíst. A co nepít, než co pít. Vyvarovat se věcí, které jsou přeslazené (hlavně pití), kde se nachází více chemie než čehokoliv jiného a podobně. Nemám na tohle žádný seznam, ale po té době už člověk ví, po čem sáhnout. Pokud ovšem zase nespadne do toho starého stereotypu. Nic si vyloženě nezakazuji, ale všeho s mírou. A v lepší případě některé věci vůbec. Když na to vůle stačí. 

Jako svůj osobní pokrok bych chtěl napsat, že jsem přestával dávat mléko do kávy. A vůbec jeho konzumaci snížil jen na minimum. Dále pak žádné sladké pití od silvestra a žádné rychlé občerstvení od (už déle). Není to o tom, že by mi to jednou za čas neublížilo/ublížilo, ale o tom, že prostě nechci. Tak snad to vydrží.


Jaké máme a nemáme zásady, to je věc každého z nás. Já se po půl roce přesvědčil, že návrat ke konzumaci všeho možného prostě nebyl to pravé. Jak si jednou člověk zvykne, že se po jídle cítí dobře, nenafouklý a nebyl to jeho výkon dne, těžko se od toho odpouští. A to je dobře. Navíc nemusíte dělat žádné těžké škrty v jídelníčku, ale prostě se jen zamyslet a dojít k tomu, že většina z těch nezdravých věcí není zase tak dobrá, aby si kvůli tomu člověk ničil tělo. Jak psychicky, tak fyzicky. 

Mějte příjemný pátek, já jdu pokračovat v otázkách do dětské literatury. Protože zásady jsou dobré nejen v jídle a cvičení. :)

6 komentářů:

  1. Krásně napsáno, mám to tak v jídle podobně, nezakazuji, nepřikazuji, když chci dám si i když vím, že nebudu mít nikdy top postavu, kterou ani nemám a vzhledem k tomu,že naopak já nabrat potřebuji (jako že fakt potřebuji), tím spíš dbám na kvalitní tuky a množství, ale zákazy nikam nevedou. Napsal jsi to vážně skvěle, život není o tom ho celý propřemýšlet denodenně nad tím, co bych si za den vzít mohla, co ne, jak moc cvičit,aby byl vidět sval tam a tam, aby člověk počítal každou kalorii apod... tohle by pak podle mě nebylo ani žití, ale přežívání...je to každého názor, ale vidím to úplně stejně. Proč si prostě nedát občas něco, co nemusí být zrovna "suprclean"? Obzvlášť v tvém případě si myslím, že na to máš klidně nárok a mimochodem, co za čokoládu prosím používáš? Na tom obrázku - vypadá hodně zajímavě, neznámě :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně jak píšeš. :) Jinak tu čokoládu jsem dostal na svátek od babičky, má to nějaký pohádkový obal, něco z minulého století. :D Vůbec nevím kde to koupili, ale má to cca 56% kakaa a je hrozně dobrá. :D

      Vymazat
    2. Tak na toto nelze napsat nic jiného, než že bych to sama nenapsala líp :) Super názor! Přibrat po svátcích sice vůůůbec nepotřebuji, ale zakazovat si vše taky ne :)

      Davide, kaši si děláš taky jen na vodě? S tím kokosem se mi zdá suprová i bez mléka, ale když dávám mák, mám raději mléko. Čokoládu si do ní taky neodpustím. Díky za článek!

      Vymazat
    3. Kaši vždy jen na vodě. Jak jsem psal, mléka se chci zbavit časem úplně, ale do kaše jsem ho nedával nikdy. Já s tím nemám moc problém, protože mák do kaše nedávám. Mám k němu trochu averzi (brigádně prodávám i makové pečivo a nějak jsem se toho překoukal). :D Já děkuji za komentář. :) P.S. Čokoládu si nikdy neodpustím ani já. :D :)

      Vymazat
  2. Skvělý článek, jsem ráda, že zase píšeš :). Já jsem se už párkrát snažila o co nejzdravější způsob stravování, ale s nezdarem. Jsou prostě věci, jako je třeba čokoláda, kterých se zatím vzdát neumím a pravdou je, že to asi ani není nutné. Musím se naučit bojovat s tím špatným pocitem, když si něco podobného dopřeji, snad se zadaří. Tak hodně síly do učeníí :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že to určitě není nutné, vzdávat se toho. Jen si uvědomit, kolik toho člověk může sníst a do jaké míry mu to dělá radost a není to jen "z povinnosti". A žádný špatný pocit, spíš udělat něco proto, aby si to tělo "zasloužilo"! :D Děkuju, síla bude třeba. A kafe. :D

      Vymazat